Vybíráte implantáty? Víme, proč se ženy s novými prsy nejčastěji soudí
Kontaktujte Verified kliniky, které vám mohou nabídnout ošetření.
Chcete vědět proč se ženy po zvětšení prsou nejčastěji soudí? Jaký povrch implantátu je nejméně rizikový a zda je bezpečný implantát s chipem? Nejen na tyto otázky nám odpovídala Prof. MUDr. Makréta Dušková, Csc.
Paní profesorko, kvůli čemu se ženy pokud jde o zvětšení prsou nejčastěji soudí?
Nejčastěji jde o komplikaci, kterou způsobuje výron krve bezprostředně po augmentaci. Následně dochází k infekci. Nadměrné množství tekutiny, která se v ráně vytvoří, spolu s infekcí implantát obklopí a operatér ho pak musí odstranit.
Tyto ženy se tak dostávají do situace, která je pro ně nepřijatelná. Dlouhodobé vyřazení z práce i osobního života, bolest, zklamání a nemalá vynaložená částka, kterou za operaci zaplatily, je přivádí do právního sporu.
Jaký výsledek takové spory většinou mají?
Problém je v tom, že se nedá říct, že to by to bylo vždy způsobeno jednoznačně špatným provedením operace. Nadměrné sáknutí může být individuální, navíc je často potencováno podáním nízkomolekulárního heparinu v prevenci smrtelné komplikace tromboembolické nemoci. Tedy sekreci do kapsy kolem implantátu zcela zabránit nelze. Určitou podporou může být preventivní podávání antibiotik a drénování rány. Ani jedno však není povinné. V literatuře narazíte na plastické chirurgy, kteří taková opatření nepoužívají, a přesto udávají vysokou úspěšnost. Proto pokud je někdo nedělá, nelze to považovat za pochybení.
Jaké jsou další důvody, proč se ženy po augmentaci soudí?
Pacientky se také soudí pro podezření ze záměny implantátů. Problém je v tom, že většina výrobců dodává implantáty v balení, které obsahuje několik originálních označení, nalepovacích štítků, takže je to zneužitelné. Opět se to velmi obtížně prokazuje, vždy je to spíš spekulativní záležitost. Plastický chirurg není na sále sám, vždy je s ním anesteziolog, sálová sestra a ti mohou dosvědčit, že k záměně implantátů nedošlo.
Také lékaři mají povinnost uložit veškerou dokumentaci po dobu deseti let od augmentace, jenže to všichni nedělají a dokumentaci nejsou v případě potřeby schopni dohledat. Současný občanský zákoník to ale chápe jako vinu, zatím co dříve v takovém případě mohl lékař dostat maximálně pokutu nebo výtku od Lékařské komory za nedostatečnou dokumentaci.
Slyšela jsem o případech, kdy dal lékař pacientce použité implantáty. Opravdu se to může stát?
Teoreticky ano. Označení implantátů přímo na samotném jednotlivém zařízení není povinné.
V roce 1992 propukla v USA velká aféra. Pacientka obvinila firmu Dow Corning, tehdejšího výrobce silikonových implantátů, že jí jejich implantáty způsobily karcinom prsní žlázy. Nikdy se nepodařilo prokázat souvislost mezi jejich implantáty a karcinomem prsu, pacientka přesto na firmě vysoudila neskutečné peníze. Firma Dow Corning se nakonec z trhu s prsními implantáty stáhla.
Následně došlo v USA k hysterické reakci a mnoho lidí se na tom chtělo přiživit. Ohromnému počtu žen byly odstraněny implantáty, v médiích se pak objevovaly fotografie plastických chirurgů stojících nad horou vyjmutých implantátů. Já sama pamatuji, jak ve druhé polovině 80. let tyto použité implantáty dorazily do Čech a dovozce je pak snažil prodat za nízkou cenu. Jestli je někdo u nás či jinde koupil, je těžké prokázat.
Vždyť dosud se setkáváme s požadavkem kolegů z chudých zemí, aby se lékaři chovali k zdravotnickým prostředkům na jedno použití tak, aby se daly použít opakovaně, např. tkáňové expandéry. Co se týče silikonových prsních implantátů, tak všechny jsou určeny pouze na jedno použití a nesmí se resterilizovat.
Jak se postupně měnily vlastnosti silikonových prsních implantátů?
Poprvé použili silikonové implantáty plastičtí chirurgové Frank Gerow a Thomas Cronin v Texasu roku 1962. První implantáty byly hladké a tenkostěnné, nejvíce se používaly v 70. letech. V další fázi se začaly vyrábět silnostěnné implantáty. Silnější obal měl zabránit průniku silikonového gelu do těla pacientek.
U implantátů s hladkým povrchem se až u 30 % pacientek vyskytovala kapsulární kontraktura. Aby se její výskyt snížil, přišla na trh generace implantátů s texturovaným povrchem, povrch těchto implantátů se brázdí pískem, krystaly soli nebo krystaly cukru. Někteří plastičtí chirurgové byli proti takto texturovaným povrchům od samého počátku. Mezi tělem a hrubým povrchem implantátu je totiž větší interakce, kapsula kolem implantátu je neustále drážděna, vzniká v ní chronicky zánětlivá granulační tkáň a nikdo neví, co může způsobit.
Existuje podezření, že chronické dráždění tkáně kolem implantátu může způsobit rakovinu, ne karcinom prsu, ale nádor vyrůstající z epitelu chronicky drážděné kapsy.
Výrobci implantátů Motiva přišli s novým povrchem, který vyrábí pomocí nanotechnologií, textura se na povrch implantátů Motiva neleptá solí ani cukrem, mikrotexturu na obal implantátu natisknou. Mělo by to být zlepšení oproti původním texturovaným implantátům, do jaké míry však, to prověří až čas.
Mohou mít silikonové prsní implantáty nějaké další zdravotní dopady?
Spekulovalo se o tom, že implantát jako cizí těleso může způsobovat autoimunitní onemocnění, jako je revmatoidní artritida. Mluvilo se také o anaplastickém lymfomu, který patří mezi častější zhoubné nádory krve. Nebylo ale prokázáno, že by se u žen s implantáty objevoval častěji než v ostatní populaci. Lymfom se objevil u velmi malého počtu žen s implantáty, udává se incidence zhruba 1 případ na 26500 augmentovaných.
Jaký máte názor na bezpečnostní kód u implantátů Motiva?
Mně se líbí. Dokud implantáty nebudou mít nějaké výrazné značení, jako je jedinečný kód, který v sobě mají Motivy, bude obtížné prokázat, jaké implantáty operatér pacientce dal.
Řešili jsme případ, kdy byl lékař skutečně v podezření, že implantáty zaměnil, dal pacientce jiné, než na kterých se s ní dohodl. Implantáty se odstraňovaly zhruba po pěti nedělích od augmentace. Lékař u soudu řekl, že jí nějaký jeho kolega mohl mezitím implantáty vyměnit. A jak poznáte, kdo má pravdu? Každý plastický chirurg má zkušenost s pacientkou, která přijde týden po augmentaci na kontrolu a řekne, mně se to nelíbí, chci ta prsa větší nebo menší. Samozřejmě jí řeknete, že to hned nejde změnit, že musí aspoň 6 měsíců počkat, ale ona si postaví hlavu a jsou lékaři, kteří si za peníze nechají poručit a implantáty jí vymění hned.
Jaké inovace vás na implantátech Motiva zaujaly?
Vedle zvenku detekovatelného bezpečnostního kódu se mi líbí mikrotexturovaný povrch tištěný pomocí nanotechnologií. Z modré protektivní vrstvy BlueSeal, která je viditelná a neměla by propustit žádný silikon, tolik nadšená nejsem. Okem totiž mohu vidět jen to, že modrá vrstva v obalu je, zda není někde porušená, je zrakem nepostřehnutelné.
Pokud jde o výrobu silikonových implantátů, rozhodně zřejmě nebude snadné dostat se do hry. Majitel společnosti Establishment Labs, která implantáty Motiva vyrábí, je Francouz, jeho rodiče založili Eurosilicon. To je evropská firma na výrobu prsních implantátů. On sám dal přednost registraci a souhlasu FDA (Food and Drug Administration) v USA. Zda jsou implantáty Motiva skutečně přínosem i jinak než jedinečnou známkou, se prokáže v následujících deseti letech.
Jak se díváte na aféru s implantáty PIP?
Dosud se nepodařilo prokázat, že byly tak závadné, jak se udávalo. Technický silikon, který v nich měl být, se u žádné pacientky neprokázal v míře, která by překračovala normu. Nesmí se zapomenout, že PIP byly implantáty, které měly CE certifikaci (povolení pro celou EU). V ČR plastičtí chirurgové neměli na výběr, svého času to byla jediná značka, obsažená v sazebníku zdravotních pojišťoven. Tedy pro zdravotní indikace jako rekonstrukce prsu nebyla jiná volba.
Když jsem se jako předseda Společnosti estetické chirurgie ozvala, tak jsem zjistila, že podle platného zákona vlastně za všechno mohou koncoví uživatelé tedy lékaři. To bylo i stanovisko MZ ČR, přestože PIP schválil Státní ústav pro kontrolu léčiv a zdravotní pojišťovny povolily na účet zdravotního pojištění užívat pouze PIP.
Tragikomickou situaci podtrhla absurdita požadavku ověření bezpečnosti zdravotnického prostředku. To prostě do rukou lékaře nemůže patřit a nemůže se po něm žádat. Vždyť si představte, že by každý lék, každý zdravotnický prostředek, každý materiál musel být koncovým uživatelem tedy lékařem přezkoušen.
Prof. MUDr. Markéta Dušková, CSc. operuje na soukromé Klinice GHC Praha a Klinice plastické chirurgie FN Královské Vinohrady, je předsedkyní Společnosti estetické chirurgie ČLS JEP a soudním znalcem v oboru zdravotnictví pro odvětví plastické chirurgie.
Bližší informace k zákroku
