Rizika při operaci zvětšení prsů pomocí implantátů
Zvětšení prsou je chirurgický zákrok a jako každý chirurgický zákrok má svoje rizika. Rizika zmíněná v tomto článku platí u této operace všeobecně, ale pro každou ženu je jejich nebezpečí velice různé.
Způsobilost operatéra
Úvaha o tom, jestli operaci podstoupit nebo ne, by měla začít vyšetřením u plastického chirurga. Konzultace může být placená, ceny se pohybují kolem 500 Kč. Není nic neobvyklého, pokud klientka navštíví několik plastických chirurgů a teprve potom se rozhodne, u kterého a jestli vůbec operaci podstoupí. Zkušenost a odborná způsobilost operatéra, stejně jako odpovídající vybavení a podmínky pracoviště, kde je operace prováděna, je jedním z rozhodujících faktorů pro výsledek operace. Protože je velmi nesnadné pro laika tyto okolnosti posoudit, určité vodítko nabízí Společnost estetické chirurgie, České lékařské společnosti J. E. Purkyně, kde v odkazu „Informace pro veřejnost“ najdete Seznam certifikovaných členů. Lékaři uvedení v tomto seznamu musí splnit podmínky (na stránce rovněž uvedené), aby získali certifikát odborné způsobilosti k provádění estetických operací. Nelze však říci, že lékaři, kteří nemají tento certifikát, nejsou odborně na výši. Často jenom prostě neabsolvovali administrativní proceduru spojenou se získáním certifikátu společnosti. Jestli můžete důvěřovat lékaři, kterého jste si vybrali, v mnohém napoví konzultace a váš cit nebo odhad. Proto by konzultace měla být prvním krokem k operaci.
Nejčastější rizika a rizikové faktory u augmentací
1) Výchozí tvar prsů - Ptóza
Tvar prsů před zákrokem hraje rozhodující úlohu v obtížnosti dosažení optimálního výsledku. V podstatě platí, že u prsů malých bez povolené kůže je jednodušší dosáhnout úspěchu než u prsů povislých s povolenou kůží.
Pro posouzení míry povolené kůže prsů (poklesu prsů) je rozhodující vzájemná poloha kožního záhybu pod prsem (submammární rýhy) a prsního dvorce s bradavkou. Orientačně se pokles (ptóza) dělí na 4 stupně:
Ptóza kůže prsu 1. stupně znamená, že submammární rýha je pod dolní hranicí prsního dvorce. V podstatě se o pokles kůže nejedná.
Ptóza 2. stupně znamená, že submammární rýha se promítá na dolní hranici prsního dvorce.
Při ptóze 3. stupně se submammární rýha promítá pod bradavku.
Ptóza 4. stupně se vyznačuje tím, že submammární rýha se promítá nad úroveň bradavky nebo horní hranicí prsního dvorce.
Ideální kandidátka pro augmentaci je klientka s ptózou 1. stupně. Velmi zjednodušeně lze říci, že u ní lze dosáhnout uspokojivého výsledku každou metodou a každým implantátem. U ptózy 2.a 3. stupně je potřeba velmi pečlivě zvažovat metodu operace, způsob uložení implantátu i jeho velikost a tvar. Současnou modelaci nelze vždy a jednoznačně vyloučit zejména u ptózy 3. stupně. Při ptóze 4. stupně se při augmentaci lze obtížně obejít bez současné modelace prsů.
2) Posun implantátů
Dobrý výsledek operace může být znehodnocen, pokud se z nějakého důvodu nepodaří udržet optimální polohu získanou při operaci. Například při ložení implantátů pod sval z řezu v podpaží má prsní sval tendenci tlačit implantát nahoru. (Obr. 4, oba) Toto riziko je možné snížit vytvořením optimální dutiny pro implantát a zejména dodržením lékařem doporučené modelace (modelační podprsenka, pás, bandážování) a klidového pooperačního režimu.
3) Vytvoření kapsuly
Kapsula (latinsky pouzdro) znamená vytvoření silného vazivového obalu kolem implantátu. Jedná se o komplikaci pozdní, která se projeví nejdříve za několik měsíců, spíše roků po operaci. Vazivové pouzdro se začne svrašťovat a tím deformovat implantát i vnější tvar prsu. Vlivem vnějšího tlaku jsou implantáty na pohmat tvrdé. Postižený prs může být bolestivý. Obtíže nemusejí být vždy tak výrazné a rozvoj příznaků se může zastavit. Potom stav nevyžaduje řešení. Jinak se doporučují masáže nebo chirurgické řešení, které není jednoduché a bez rizika. Názory na příčinu vzniku této komplikace nejsou jednotné. Při vzniku kapsuly se často zjistí, že nějaké komplikace vznikly už v časné pooperační době.
4) Prasknutí implantátů
Implantáty jsou mechanicky velice odolné. Rozhodně jsou odolnější než většina tkání lidského těla. Je popsáno mnoho případů, kdy například při autohavárii došlo k mnohočetné zlomenině žeber nárazem volantu a implantáty zůstaly nepoškozeny, pokud nebyly propíchnuty okrajem zlomeného žebra. I při velkém nárazu nebo tlaku na hrudník implantát málokdy praskne. Při potápění nebo létání v letadle nepraskne nikdy.
Velmi často je ultrazvukovým, mammografickým nebo i jiným vyšetřením prsu diagnostikováno prasknutí implantátu. Drtivá většina těchto závěrů je mylná. Je to proto, že na implantátu se vytvoří záhyby a ty v podstatě nelze přístrojovým vyšetřením odlišit od prasklin. Diagnostikovat lze dobře jen vyteklý silikonový obsah. Některé implantáty jsou plněny takzvaným kohezivním gelem. Tento gel není tekutý a i po prasknutí pouzdra implantátu si uchovává původní tvar. Takže vlastně nevyteče. Teorie, že silikon z implantátů může způsobovat rakovinu nebo jiná onemocnění, se dnes považuje za překonanou. Přesto se většinou doporučuje implantát revidovat, pokud je podezření na prasknutí.
U implantátů plněných solným roztokem je prasknutí nebo vyprázdnění vlivem netěsnosti plnící chlopně o něco častější. Vyteklý solný roztok nemůže ani teoreticky znamenat jakékoli zdravotní riziko. Výměnu takového implantátu je lepší v tomto případě provést raději do jednoho měsíce.
Pískání implantátů v letadle
Jedná se o pověru. Implantáty nemohou pískat za žádných okolností. Logickým vysvětlením tohoto mýtu by mohla být skutečnost, že určité druhy implantátů ke speciálnímu použití obsahují kovový prvek. Ten by byl pravděpodobně signalizován při průchodu detekčním rámem na letišti. U implantátů částečně nebo výhradně plněných solným roztokem, u nichž je součástí plnící chlopně kov, bude tedy docházet k pískání. Pískat pak nebudou implantáty, ale signalizace detektoru kovů a bude k tomu docházet nikoli v letadle, ale při odbavení. Stejně se chovají kovové kloubní náhrady, šrouby a podobně. U implantátů plněných solným roztokem může být slyšet zvuk přelévání vody.
Infekce, krvácení, embolie, anafylaktický šok a jiné komplikace
K těmto operačním nebo pooperačním komplikacím může dojít tak jako u každého chirurgického zákroku. Jejich riziko je však obecně nízké.
Nutnost výměny implantátů po několika letech
Obecně platí, že pokud nepůsobí implantáty žádné obtíže a není-li jiný důvod implantáty vyjmout, lze je ponechat doživotně. Je pravda, že většina výrobců omezuje záruku na implantát na 5 až 10 let. Stejně jako u jiných výrobků to však neznamená, že implantát nemůže dále spolehlivě sloužit. Implantáty jsou konstruovány tak, aby přežily svého nositele. Dosavadní praktické zkušenosti s implantáty i u nás dovolují této skutečnosti věřit. V praxi je problém výměny implantátů podobný jako rozhodování o tom, zda vyměnit auto po uplynutí dvouleté záruční lhůty výrobce. Rozdíl je v tom, že výměna implantátů znamená srovnatelná rizika jako původní operace.
Nespokojenost s výsledkem operace
Při žádném chirurgickém zákroku nemůže lékař zaručit výsledek. Při sebevětší snaze, zkušenosti a odpovědnosti na straně lékaře i klientky není dobrý výsledek zaručen. Podstoupení tohoto rizika je nutností každé operace. U některých prsů nelze optimálního výsledku dosáhnout žádnou metodou. Někdy je výsledek operace z odborného hlediska optimální a objektivně nebylo možno lepšího dosáhnout, klientka s ním není přesto spokojená. Většinou je příčina v předoperační komunikaci. I když jsou příčiny možné nespokojenosti rutinní součástí každého předoperačního poučení a jsou většinou i obecně známé, funguje při konzultaci pravidlo, že člověk slyší to, co chce slyšet a naopak. Předoperační konzultace by měla být prvním krokem v rozhodování jestli o operaci vůbec uvažovat. V praxi to však vypadá spíše tak, že se žena nejdříve bez odborných informací obtížně sama rozhoduje. Často si marně láme hlavu s problémy, které neexistují, a když se dostaví ke konzultaci s pevným rozhodnutím podstoupit operaci, zjistí, že jsou jiné závažné překážky o nichž pochopitelně nemohla vědět.