Chirurgická léčba paretického obličeje
Klidový výraz a pohyb obličeje je dán přítomností funkčních mimických svalů. Pohybem obličeje, mimikou, člověk vyjadřuje své emoce. Mimické svaly se podílejí i na tvorbě řeči. Kvalita verbální i nonverbální komunikace zásadně ovlivňuje psychosociální vazby jedince a jeho fungování ve společnosti.
Funkce lícního nervu
Všechny mimické svaly jsou ovládány prostřednictvím párového lícního nervu. Lícní nerv patří mezi tzv. hlavové nervy, konkrétně se jedná o VII. hlavový nerv, latinsky nervus facilis. Impulzy k pohybu mimických svalů vychází z kůry mozkové, pokračují dále do oblasti mozkového kmene, kde se nachází jádra lícních nervů. Lícní nerv pak prochází přes spánkovou kost a skrze příušní žlázu. V příušní žláze se lícní nerv dělí na několik větví, které pokračují k mimickým svalům. První větev ovládá svaly čela (zvedání obočí, mračení). Druhá větev je pro svaly víček (mrkání, uzavírání víček). Třetí větev zajišťuje funkci svalů, které pohybují rtem do strany a nahoru (úsměv) a také formují horní ret (špulení rtu, pískání). Čtvrtá větev je pro svaly dolního rtu a brady, a nakonec pátá větev pro mimické svaly na krku.
Co je paréza lícního nervu
U nemocných s parézou obličeje je funkce lícního nervu poškozena. Poškození může být způsobeno onemocněním v oblasti mozkové kůry (krvácením, nádorem, apod.), kdy hovoříme o centrálních obrnách lícního nervu. Příčina onemocnění může být i v oblasti mozkového kmene, v průběhu nervu spánkovou kostí nebo v příušní žláze, kdy hovoříme o periferních obrnách. Lícní nerv je u těchto periferních obrn poškozen nebo dokonce přerušen úrazem, pro nádor, zánětem (např. u Bellovy obrny), infekcí, anebo následkem předchozích operací (např. po odstranění neurinomu akustiku).
U některých nemocných může být funkce nervu částečně zachována - hovoříme o paréze lícního nervu. U jiných jeho funkce zcela chybí – takový stav se správně označuje jako plegie lícního nervu. Plně rozvinutá paréza (tedy plegie) lícního nervu se na postižené straně obličeje projevuje vyhlazením vrásek, poklesem obočí, koutku a celé tváře, vytrácí se nosoretní rýha. Zdravá strana přetahuje nemocnou stranu obličeje. To se zvýrazňuje při pokusu o úsměv, výsledkem je grimasa. Grimasy se vytváří i při mluvení, pokusu o špulení a pískání. Řeč se stává méně srozumitelnou. Někdy samovolně vytékají sliny z úst. Oční víčka zůstávají nedovřená i přes snahu o jejich zavření = lagoftalmus. U některých nemocných je navíc porušena tvorba slz. U jiných (podle místa postižení lícního nervu) je slzení zachováno, ale vzhledem k nedovření víček slzy volně vytékají, oko může tedy i u těchto nemocných vysychat. To je spojeno s pocity řezání, spojivka může být překrvená. V krajním případě může být poškozena i rohovka (vřed na rohovce), tím může být poškozen i zrak. Pacienti jsou nuceni trvale aplikovat oční kapky, gely nebo masti. Oční potíže trápí nemocné často vůbec nejvíce.
Paréza lícního nervu výrazně snižuje kvalitu života nemocných, kteří mohou prožívat silné pocity nejistoty, studu a někdy i méněcennosti, a proto se často straní společnosti.
Bližší informace k zákroku
Chirurgická léčba parézy lícního nervu
Chirurgická léčba paretického obličeje je založena na operacích, pomocí kterých se upravuje klidové postavení tváře a případně i obnovuje pohyb v koutku, a dále na operacích, při kterých se koriguje lagoftalmus a pokles obočí. Chirurgická léčba vedoucí k obnově pohybů paretického obličeje se nazývá reanimace obličeje.
V ČR jsou při reanimaci paretického obličeje nejčastěji používány operace, které mají za cíl obnovit nervové zásobení (inervaci) mimických svalů. Jedná se tedy o operace na lícním nervu. Předpokladem dobrého výsledku je zachovalá funkčnost mimických svalů, které ale postupně ochabují, a to i přes správně vedené elekrostimulace.
Pokud tyto operace nejsou provedeny do 2 let od vzniku parézy, tak značně klesá i naděje na obnovu funkce mimických svalů, proto jsou tyto operace někdy kombinované s přenosem funkčního svalu z jiné lokality (např. z vnitřních stehem) pomocí tzv. mikrochirurgické techniky. Na výsledek operace se v těchto případech musí čekat, protože je závislý na rychlosti obnovy nervu, která je navíce značně zpomalená u starších nemocných. Obnova nervu však nemusí být dostatečná ani u mladších pacientů. Proto jsou tyto operace často kombinovány s tzv. pasivními závěsy, které vytváří stabilní (nehybnou) podporu pro klidové postavení tváře.
Reanimace obličeje technikou sesunu spánkového svalu představuje novou účinnou léčebnou strategii, pomocí které lze upravit klidové postavení tváře a současně obnovit pohyb v oblasti koutku. Principem operace je nahrazení nefunkčních mimických svalů funkčním spánkovým svalem. Spánkový sval se ale při operaci nepřenáší, ale „pouze“ se odpojí od svého úponu na dolní čelisti, a přesune se do oblasti nosoretní rýhy. Za tímto účelem se současně spánkový sval uvolňuje ze svého lůžka v oblasti spánkové krajiny a sesunuje se směrem dolů.
Operace se provádí v celkové anestézii z přístupu ve vlasové části hlavy. Obličej tedy zůstává s výjimkou oblasti nosoretní rýhy bez jizev.
Výsledný efekt chirurgické léčby parézy
Výsledek operace je zcela nezávislý na rychlosti obnovy lícního nervu, nejedná se totiž o přenos svalu, nervové zásobení spánkového svalu tedy zůstává neporušené. Aktivní pohyb v oblasti nosoretní rýhy se proto daří u většiny pacientů obnovit do 3 měsíců od operace. A výsledek není tolik ovlivněn věkem pacienta – dobrých výsledků je dosahováno i u starších nemocných.
V některých případech je vhodné výkon kombinovat se zákrokem na očních víčkách, kdy se upravuje lagoftalmus, např. s tzv. tarsorafií.
Rekonvalescence po zákroku
Pacienti jsou po operaci hospitalizování na 7 až 10 dnů, délka rekonvalescence je individuální (4 až 8 týdnů). Nedílnou součástí pooperační péče je i speciální rehabilitace, při které se pacienti učí ovládat pohyb rtů a trénují úsměv. Rehabilitace se zahajuje po zhojení ran, někdy formou krátké hospitalizace.
