Potrhaný obličej po incidentu se psem a stačila jen jedna operace

Před rokem na Štěpánku zaútočil pes. Okamžitě byla převezena do nemocnice s tržným poraněním obličeje. „Plnohodnotným životem můžu dnes žít jen díky plastické operaci," začíná svůj příběh Štěpánka.

Pár měsíců před svatbou a tržná rána na obličeji

Před rokem na mě zaútočil pes a vyrval mi velkou část tkáně v obličeji. Po útoku jsem byla převezena ZZS na Kliniku plastické chirurgie - Fakultní nemocnice Královské Vinohrady. 

Člověku se cestou v sanitce, při které má celý obličej v obvaze, honí hlavou mnoho věcí. Pocity strachu překonává chvílemi panika. A k tomu ta obrovská nejistota. Pořádně vlastně nevíte, co se vám stalo, jaké to bude mít následky. A já měla jen pár měsíců před svatbou…

Operace v lokální anestezii

Po příjezdu do nemocnice se mě hned ujímá MUDr. Klára Novotná. V mžiku už ležím na operačním sále a klidným a milým hlasem jsem informovaná tak, že jí i jako naprostý laik rozumím každé slovo o tom, že mi žádná část obličeje nechybí, vše je prokrvené, půjde to sešít, mělo by to být v pořádku a snad i plně funkční. Ze srdce mi padá obrovský kámen. Najednou pocit paniky a nejistoty vystřídávají pocity bezpečí a vděčnosti.

Celý operační zákrok jsem při plném vědomí. Paní doktorka si se mnou povídá, a dokonce během operace paradoxně padne i pár vtípků. Než celý zákrok, při kterém mám pocit, že mi obličej skládají jako puzzle, skončí, přijdu si spíš jako na kávičce s dobrou známou. Jsem uvolněná a v naprostém klidu. Vím, že jsem v rukou profesionálů a že vše dopadne dobře.

„Vždy je třeba zhodnotit konkrétní situaci, v případě dětí pochopitelně uspáváme, ale pokud je pacient spolupracující, je pro něho operace v lokální anestesii menší zátěž. Štěpánku nic nebolelo, protože jsme použili lokální anestetikum a mohli jsme operovat okamžitě, nemuseli jsme čekat, až bude k dispozici anestesiolog, až uběhne 6-8 hodin od posledního jídla, atd. Myslím, že to pro ni bylo vhodné i proto, že jsme téměř okamžitě mohli adaptovat potrhané tkáně obličeje na správné místo. Pocit, že nemůže zavřít ústa, byl pro ni velmi nepříjemný,“ vysvětluje ošetřující lékařka Klára Novotná.

Zachovat chladnou hlavu je nejdůležitější a nejtěžší

Možná to zní absurdně, ale kdo si něčím podobným neprošel, tak asi stěží pochopí, jak moc člověku dovede v takové situaci přidat na psychice profesionální, ale zároveň milé a v první řadě také lidské chování zdravotnického personálu. O to víc u lékařky, která vás právě operuje. Málokomu se poštěstí vzpomínat na takovou událost, jako je úraz takového rozsahu, v dobrém. Mně však ano.

„V případě takového úrazu je nejdůležitější zachovat chladnou hlavu, zastavit krvácení čímkoli, co je po ruce a pokud došlo ke ztrátě tkání, tak i všechny tyto odtržené části odeslat se zraněným do nemocnice, zejména u dětí je šance, že se po vhodném ošetření přihojí na původní místo,“ dodává lékařka.

Kvalitní výsledek si žádá dokonalou rekonvalescenci

„U Štěpánky bylo velké štěstí, že zůstalo zachováno cévní zásobení odtržené tkáně, zároveň šla rána částečně v přirozených záhybech kůže obličeje, jizvy tedy nejsou na první pohled příliš patrné. Neméně důležitá je i péče, kterou Štěpánka jizvám věnovala, např. pravidelné tlakové masáže. A pak je tu pochopitelně její osobnost jako taková, to jak pozitivně ke všemu přistupovala, nepropadala panice, s takovými pacienty je radost pracovat," říká MUDr. Novotná.

V nemocnici jsem strávila přes týden. Paní doktorka za mnou pravidelně docházela a zajímala se o mě. Jsem již rok po operaci a i přes nepříznivou diagnosu není nutná reoperace. Mám jen tenkou jizvičku. Nikdo z mých nejbližších známých opravdu nechápe, jak mohli lékaři k takovému výsledku dojít pouze po jedné operaci na ambulanci. A upřímně to nechápu ani já sama.

„Osobnost pacienta dle mého názoru hraje klíčovou roli, mám pocit, že lidé, kteří přistupují s odhodláním a pozitivním myšlením k takto těžké situaci, se hojí lépe. Další je i přístup k péči o jizvy, což Štěpánka zvládla skvěle. Jediné, s čím mě trošku zlobila, bylo, že jsem potřebovala, aby její kruhový sval ústní byl v klidu. Chtěla jsem, aby moc nemluvila a kdykoli jsem se na ni šla podívat, někomu něco vykládala,“ dodává závěrem MUDr. Klára Novotná.

Byla to vina psa? Štěpánka si to rozhodně nemyslí

Sama Štěpánka celou situaci zvládla skvěle. Přiznává, že podle ní za celý incident nenese zodpovědnost jen pes, ale i ona. „Pejskovi to za vinu nedávám. Vzali jsme si ho z útulku, můj snoubenec s ním neměl nikdy žádný problém. Beru to spíš jako vlastní pochybení a selhání. V psí řeči mi dal prostě a jednoduše rázným tahem najevo, že mě respektovat jako pána nebude, že je nade mnou. Ale vše je trošku složitější. Kdo by měl zájem si přečíst, jak k celé situaci došlo, najde příběh na stránkách útulku, kam jsme Stitche dali. Je ve specializovaném zařízení na převýchovu a záchranu psů tohoto typu, kde mu doživotně budeme platit pobyt. Je tam spokojený."

MUDr. Klára Novotná: plastický chirurg Kliniky plastické a rekonstrukční chirurgie FN Královské Vinohrady. 

Příběh Štěpánky zde na portále >>