Plastická chirurgie jako umění

„Co je velké, to je hezké“, tak to v Americe platilo léta a ve většině případů, bohužel, platí dodnes. Toto tvrzení se dá použít nejen v estetické chirurgii, ale také hmotných statcích, říká MUDr. Patrik Paulis.

Také umění dokazuje rozdílnost Američanů a Evropanů. Tak, jak je symbolem krásy pro nás Evropany spíše Venuše Milétská, tak jsou pro Američany symbolem krásy kreslené hrdinky typu Cat woman. Produkty americké estetické chirurgie tomu odpovídají. Známá porno hvězda Dolly Buster, Pamela Anderson nebo Tara Reid je jasným příkladem amerického pohledu na zkrášlení žen. Pro mnoho evropských estetických chirurgů, spíše symbolem nevkusu, pro americkou populaci vytoužený vzhled. Dívky od raného věku šetří na umělá prsa a lá Dolly Buster (čímž se zmíněné dotyčné dámě omlouvám), která je pro americkou populaci příkladem. Evropané hrají na přirozenou krásu, jedná se o takovou plastickou/estetickou úpravu, která není na první pohled tak viditelná jako chlapecká postava a umělá velká prsa (tzv. balóny).

Krása ženského těla spočívá v symetrii, či souměrnosti. Každé postavě svědčí jiná velikost prsou, která by měla být v harmonii s celou postavou, rozumějte šíří ramen, úzkým (nejlépe) pasem, přiměřeně vyklenutými boky a hezky tvarovaným a souměrným zadečkem. Jakkoliv velká prsa, neupoutají pozornost muže, jako prsa hezky tvarované a souměrná postava.

Co platí o celé postavě, platí stejně, ne-li více o obličeji. Jakkoliv „vyliftovaný“ obličej, s koutky úst od ucha k uchu a rty ještě o 3 čísla větší než má havanská pokojská, by měly vzbudit spíše soucitný úsměv, než lahodící pocit „to je ale krásná žena“. Teda alespoň za předpokladu, máme-li pořád jistou míru vkusu, který nám pocit krásy navodí spíše při pohledu na sochu Davida, či Vermeerovu „Dámu s hranostajem“, než při koukaní na pornofilm kategorie B-. Estetická chirurgie je umění, každý plastický chirurg je tak trochu umělec! A pokud ne, vídáme na ulicích pop-artové komiksové postavičky.

Co s tím?

Problém je v úhlu pohledu. Lidé by si měli položit otázku, „je krása ženského těla dána velikostí jednotlivých orgánů, nebo jejich symetrií a vzájemnou harmonií?“ Přiznám se, že pro mě je tvar (symetrie a harmonie) víc jak 70 % krásy. Objem maximálně 30, říká MUDr. Patrik Paulis.

Narážím zde z pohledu estetické chirurgie na jeden problém, a to jak naložit se situací, když klientka přichází a stěžuje si ne na objem, ale spíše na tvar. A problém není jen s prsy, ale v době rozšíření druhů implantátů a typu augmentací, také u rtů. Běžné ale také je, že klientka sama neví, proč se jí její prsa, či rty nelíbí. Skutečnost, že problém je ve tvaru, ne velikosti, by měl klientku upozornit estetický chirurg a navrhnout ji jak tento problém řešit.

Bohužel, musím opakovaně řešit prakticky stejný problém: přicházejí za mnou klientky, které navštívily některého z kolegů, po nedlouhé konzultaci, která končila větou „no problem" a po operaci se probouzejí s prsy velikostí „Dolly Buster“ a nebo po „malém výkonu“ v místním znecitlivění zjistí, že havanská domovnice, měla ty rty o dost menší! Snaha nahradit modelaci prsou přespříliš velkým implantátem, však NIKDY nemůže vést k příznivému estetickému vzhledu prsou! Stejně tak „pouhé“ přehnané vyplnění rtu, nebo pouhé provedení tzv. V-Y posunu, k vyzdvižení rtu nepřinese žádný krásný a hlavně přirozený výsledek.

V případech, že tvar je nevyhovující, musíme VŽDY modelovat, v případě že je nedostatečný objem, musíme VŽDY tento objem doplňovat!  A oboje se dá řešit současně!

Takže to vezmeme po pořadí:

Co s prsy, když Pán Bůh nebyl zrovna štědrý co do velikosti, ale současně se i „vyřádil" na tvaru. Např. po těhotenství (a tady je celkem jedno, jestli dámy kojily nebo ne) tvar prsou je tak jako tak pro ně nevyhovující.

O zvětšení prsou se většinou debaty nevedou, ale klientky mají často strach z jizev souvisejících s modelací. Tento výkon je bohužel pro mnoho žen, spojen s tradiční nápadnou jizvou připomínající kotvu (jizva je kolem dvorce, kolmo dolů do podprsní rýhy a horizontálně často prakticky od podpaží až ke hrudní kosti. To samozřejmě mnoho žen traumatizuje a tak mají z této operace strach. Je ale velkou chybou klientky neinformovat a ve snaze vyhnout se jizvám, nahradit nutnou modelaci pouze neúměrně velkým implantátem.

Plastika prsou – redukční (zmenšovací) nebo modelovací (slouží k pozvednutí a vypnutí) mammoplastika je poměrně stará věc.

Dochovaný popis plastiky prsou pochází od Paula z Aegina (625-690). Je jasné, že dámy po porodech a kojení měly problémy s tvarem a velikostí prsou již před tímto datem, ale prvý popis je skutečně starý jen 1400 let. Nicméně trvalo až do 60. let minulého století, než se začal tento výkon provádět rutinně a kdy se i stabilizoval výsledný nechtěný efekt této operace tzv. kotvičková jizva. Bohužel ještě i dnes je u nás většina mammoplastik operovaná jednou z technik u kterých je výsledkem nejen vylepšený tvar, ale i tato nepříjemná památka na operaci. Jizva v podprsní rýze se do bikin prakticky nedá schovat, a jak tvrdí mnozí muži, při hlazení prsou, je tato horizontální jizva vždy hmatná.

I proto mnoho chirurgů zkoumalo, jak je možné provést plastiku prsou tak, aby výsledný hezký tvar nebyl „hyzděn“ jizvou. Na konci 20 století belgická plastická chiruržka Madelaine LeJour, znovuobjevila techniku, která zanechává jen málo nápadnou jizvu kolem dvorce a jedinou vertikální jizvu. Při této technice odpadá právě ta dlouhá horizontální jizva, která ženám tak vadí.

Já osobně mám rád modifikaci techniky paní LeJour – tzv. techniku VTT, která ještě vylepšuje uvedenou techniku, mimo jiné ji doplňuje o liposukci a zanechává minimální jizvy a trvalý, přirozeně mladiství vzhled prsou. Touto technikou se dá operovat 99 % klientek.

Samozřejmě, že doplnění objemu pomocí silikonového implantátu, je rutinní záležitostí. Bohužel, žádné „nové zaručené techniky“, které by měly ještě víc zmenšit výslednou jizvu, k úspěchu nevedou. I když chirurg přislíbí klientce jen jizvu kolem dvorce, za pár týdnů se tato jizva roztáhne a výsledek je prakticky stejný, jako před operací.

Samotné nahrazení „jizev“ „jen“ větším implantátem, ale rozhodně hezká prsa neudělá!

Takže, trápí-li dámu příliš velká či povadlá prsa máme možnosti jak to napravit, ale bez jizev to bohužel nejde.

Jen velice výjimečně lze „odbourat“ vertikální jizvu a při malém poklesu a malém nedostatku objemu provedeme modelaci se současnou augmentací jen pomocí minimální jizvy kolem dvorce. Indikace této techniky je však skutečně velice málo častá a je potřeba ji velice dlouho zvažovat.

Co radím: jako u všech lékařských problémů, je základem dobrá diagnóza. Což znamená: důkladně zvážit, je-li problém jen v objemu, nebo i ve tvaru a přednostně se zaměřit na to, co je rozhodující, tj. tvar, nenechat se dámy odbýt rychlou konzultací, ale vyžadovat přesný návrh řešení problému a popis operační techniky, kterou Vám chirurg doporučí. Všechny techniky, které jsme popsali, zaznamenaly relativně dlouhý vývoj, ale v dlouhém věku chirurgie, největší pokrok je záležitostí pouze několika posledních let. Žádná operace bez jizev v oblasti prsou prozatím není a na výplň jsou pořád nejlepší silikonové implantáty. Je samozřejmé, že znalost operační techniky je „jeden“ předpoklad, aby Vám Váš chirurg vymodeloval „ňadra snů“ o kterých sníte. Na druhé straně se však musíte sejít i ve společném náhledu na krásu a po pravdě si říct, co možné je a o čem si, s ohledem na Vaše anatomické dispozice a možnosti chirurgie, bohužel musíte i nadále nechat pouze zdát. Naštěstí dnes už většinu ženských (i pánských) snů o krásných ňadrech splnit umíme. Ale rozhodně nezaměňujme krásu a velikost!

A jak řečeno, neplatí to jen o prsou, ale i u rtů

Častý problém rtů je nejen chybějící objem, ale i tzv. úzký ret!

Co se nabízí?

Dlouhá léta je v našich krajích nejčastější operací, která má vyřešit tento problém tzv. V-Y posun. Tato obecná technika plastické chirurgie má za cíl posun tkáně. Až po teď je teorie správná, bohužel, ale realita je jiná. V-Y posun dokáže jen lehce vysunout hranici retní červeně, a to jen za cenu jizev na vnitřní straně rtů. Při větším posunu tyto jizvy dokonce mohou zasáhnout i do viditelné části rtu, či přivodit ztrátu citlivosti v oblasti rtu. Kdy operace je dělaná ve dvou sezeních. A výsledek? Je prakticky vždy minimálně diskutabilní. Tady já říkám NE!

Ve světě se ale dával vždy do popředí objem a tak i když nic jiné k výplni nebylo, používal se štěp podkoží z oblasti „podzadečkové rýhy“. Postupně se však začaly více a více používat výplňové materiály (kyselina hyaluronová nebo vlastní tuk) a operační techniky zcela ustoupily do pozadí. Problémem je, že většinu potíží rtů řeší dermatologové, jež neoperují, jen vyplňují! A jejich počinem vzniká výsledek, který je obdobný, jako u prsou, které nejsou vymodelované, ale jen neúměrně zvětšené a vyplněné. Místo smyslných rtů tedy vidíme často jen „kačera Donalda“. Ani možnost využít implantát PermaLip, tuto situaci nevyřešila. Ano, PermaLip je trvalý implantát, jako takový neztrácí objem, ale tato mini-invazivní technika taky vyžaduje dobrou analýzu problému a nejen „slepě“ zvětšovat. Ano, ale jedině od plastického chirurga s citem pro přirozenost!

Co doporučuji?

Pečlivě analyzovat, proč je ret úzký a jestli skutečně není problém „jen“ v objemu.

1. Pokud jde skutečně jen o objem, zvážit, jak tento objem doplnit a hlavně jak moc ho doplnit! Vzít v potaz přirozenost a také délku trvanlivosti. Kyselina hyaluronová i vlastní tuk se časem vstřebá, implantát vyžaduje sice malý chirurgický výkon (opakuju chirurgický), takže by ho měl provádět plastický chirurg, NE dermatolog, urolog, gynekolog či snad kosmetička v salónu, ale je na pořád.

2. V případě, že problém je nejen v objemu, ale i tvaru, navrhuju lift horního rtu, který „povytáhne“ hranici horního rtu do patřičné výšky a to jen za cenu jizvičky v oblasti pod nosem. Tak, že jizvička je po velice krátké době neviditelná a zejména nikterak nepřekáží na vnitřním rtu. Není výjimkou tuto operaci doplnit o protnutí uzdičky, která může ret zkracovat (toto provádíme laserem, takže bez krvácení, či nutnosti šití). No a samozřejmě, pořád v jedné operační době, která je max. 30 min, můžeme také doplnit chybějící objem. Já nejčastěji využívám buď implantát PermaLip nebo vlastní tuk.

Co a kdy, je předmětem pečlivé konzultace s klientkou či klientem v ordinaci plastického chirurga.