Od historie k budoucnosti plastiky
Estetická plastická chirurgie je poměrně mladý medicínský obor, nicméně první zmínky o plastických operacích sahají až do 3. tisíciletí př. n. l. Už staří Egypťané dokázali operací napravit zranění nosu.
Historie
Nejstarší zmínka o opravě zlomeného nosu pochází z opisu staroegyptského rukopisu z období Staré říše, což byla první polovina 3. tisíciletí př. n. l. Staří Římané v 1. stol. př. n. l. už běžně dokázali opravit poraněné uši a nosy. Obvykle se ale první chirurgické zákroky připisují indickému lékaři Sušrutovi již v 8. století př. n. l. Evropa se s nimi seznámila až ve středověku z arabských překladů.
Zakladatelem moderní plastické chirurgie se stal novozélandský chirurg Harold Gillies, který žil na přelomu devatenáctého a dvacátého století n. l. Ten vyvinul množství technik moderní plastické chirurgie, když pečoval o vojáky s obličeji znetvořenými válečným zraněním. Obě evropské války dvacátého století pomohly paradoxně rozvoji plastické chirurgie.
Česká republika byla první zemí, kde byla plastika uznána jako samostatný obor medicíny. Stalo se tak zásluhou akademika, profesora Františka Buriana. Během první světové války založil stanici plastické chirurgie v rumunském Temešváru. V roce 1937 ji přestěhoval do nemocnice na Královských Vinohradech, kde se stala základem oddělení plastické chirurgie a popálenin, která tu jsou dodnes.
Zpočátku se plastičtí chirurgové zabývali řešením úrazů, uzavíráním defektů a rekonstruováním obličeje po válečných poraněních. Postupně plastická chirurgie začala řešit problematiku kožních nádorů, vrozených vad, jako jsou rozštěpy a hypospadie, a také rekonstrukci prsou po jejich odstranění v důsledku onkologického onemocnění. Estetická neboli kosmetická chirurgie se zrodila jako poslední.
Je pochopitelné, že v období války nikdo nepomýšlel na zkrášlovací operace a řešila se válečná poranění. Postupně, jak se zvyšovala životní úroveň společnosti, se lidé začali více starat o svůj zevnějšek, a to dokonce do té míry, že podstoupili i chirurgický zákrok. Kosmetická chirurgie je určitým ukazatelem lidského blahobytu.
Přelom v plastické chirurgii přineslo zavedení mikrochirurgické techniky. Jde o operování pod mikroskopem za použití mikroinstrumentária. Takovým způsobem se povedlo obnovit kontinuitu přerušených nervů a cév. Začaly se provádět replantace amputovaných částí těla. Díky tomuto postupu se zavedla technika volných přenosů tkání. Dnes se proto dají provádět unikátní transplantace obličeje i horních končetin a je možné, že v budoucnu to bude běžná praxe.
V 60. letech 20. století nastoupil na scénu silikon a v roce 1962 vyvinul Thomas Cronin první prsní implantáty. Vývojem od té doby prošlo 5 jejich generací a dnešní podoba silikonových implantátů vypadá tak, že nedochází k úniku silikonu, a proto v těle mohou zůstat neomezeně dlouho.
Současnost
Nelze říci, v jaké fázi se momentálně plastická chirurgie nachází. Jde o obor, který se rychle vyvíjí a vývoj bude pokračovat dál. Je ale evidentní, že naše plastická chirurgie je na vysoké úrovni a je srovnatelná se světovou špičkou, už jen kvůli tradici, kterou u nás má.
Bližší informace k zákroku
Budoucnost
Neustále se zdokonalují prsní implantáty. Trvá snaha vyrobit takový, který bude odolný vůči tlaku, nevyvolá v organismu vedlejší reakce, zachová si svůj tvar, nemusí se po čase měnit a jeho uložení do těla umožní vyšetřování prsu. Nyní je ve fázi výzkumu implantát, který má v sobě kromě silikonového gelu i vzduchové bubliny, čímž získává lehkost. Uvidíme, zda se tímto směrem ubere vývoj budoucích implantátů.
Novinkou jsou samozřejmě také injekční výplně. Jde o implantáty ve formě gelu, které je možné injekčně aplikovat do vrásek v obličeji, a tak tvarovat jeho křivky.
Trendem jsou miniinvazivní zákroky. Takové, které nevyžadují dlouhou pooperační regeneraci a pacienta vyřadí ze zaměstnání maximálně na několik dní. Jedná se o aplikace botulotoxinů, injekčních výplní, aplikace nití a další zákroky nevyžadující plnou narkózu a hospitalizaci.
Přes všechny úspěchy není dnešní plastická chirurgie všemocná, jak se lidé někdy domnívají. Často se mě v estetické praxi klienti ptají, zda opravdu neumím vymodelovat prsa bez jizev. To opravdu neumím. Bohužel skalpel za sebou vždy jizvu zanechává. Podobně se lidé bláhově mýlí, když věří, že lze rekonstruovat nos, rty či obličej tak, aby vypadaly jako před poraněním. Kdyby se povedlo naklonovat části lidského těla, pak by bylo možné je mikrochirurgicky transplantovat. Kdo ví, třeba v budoucnu?
