Nejčastější důvody operací očních víček a jejich okolí
Vzájemný kontakt očima patří mezi nejdůležitější prostředky komunikace mezi lidmi, přilehlé partie obličeje jsou tudíž jednou z nejvíce vnímaných a hodnocených částí těla. Jejich vzhled proto hraje u většiny jedinců důležitou roli. Jaké jsou nejčastější důvody operací očních víček a jejich okolí?
Horní a dolní víčko vytváří a při svých pohybech i uzavírá oční štěrbinu. Víčka mrkáním roztírají slzný film, napomáhají odtoku slz slznými cestami a chrání oko před škodlivými vlivy zevního prostředí. Poruchy polohy a postavení víček mění velikost a tvar oční štěrbiny.
Operace okolí očí ze zdravotních i estetických důvodů
Nejčastějšími zdravotními důvody pro léčebné chirurgické zákroky okolí oka jsou změny polohy a postavení víček:
-
vyvrácení okraje víčka od oka (ektropium),
-
vchlípení okraje víčka k oku (entropium),
-
pokles horního víčka (ptóza),
-
neschopnost uzavřít oční štěrbinu (lagoftalmus),
-
křeč svěrače očního víčka (blefarospazmus),
-
tzv. vlčí zrno a nezhoubné či zhoubné nádory víček.
Další afekce víček upravujeme převážně z estetických důvodů. Jedná se nejčastěji o různé kožní výrůstky, xantelazma (žlutavé usazeniny tuků do kůže většinou nepravidelného tvaru) a blefarochalázu (přebytek kůže víčka a většinou i prolaps - výhřez - orbitálních tuků).
Zmíněná onemocnění víček řešíme zčásti mikrochirurgicky, blefarospazmus je možno ovlivnit místní aplikací botulotoxinu. Vždy platí, že během chirurgického výkonu je nutné manipulovat s tkáněmi co nejšetrněji, aby se zbytečně nepoškozovaly a nehojily se zdlouhavě.
Na víčkách a jejich okolí může vzniknout široké spektrum benigních (nezhoubných) a maligních (zhoubných) novotvarů. Mezi častěji nacházené patří fibromy, fibrolipomy, veruky, cysty, ateromy, papilomy, cornu cutaneum, hemangiomy, dermoidy, pigmentové névy, prekancerózy, nemelanomové zhoubné tumory jako bazaliomy nebo spinaliomy a maligní melanomy.
Benigní kožní výrůstky různého původu menší velikosti je často šetrnější odstranit speciálními nůžkami (jemnějšími než na nehty) s následnou elektrokoagulací, než chirurgicky. Jsou-li útvarky mnohočetné nebo většího plošného rozsahu, může se s výhodou použít laser.
Ptóza, pokles horního víčka, může být vrozená nebo získaná. Při zvažování její chirurgické korekce se musí mít na paměti, že bývá i projevem myastenia gravis, poruchy nervosvalového přenosu. Pak je však první volbou neurologické vyšetření i léčba.
Ektropium, vyvrácení okraje většinou dolního víčka od oka, se dělí na senilní, spastické, jizevnaté a paralytické. Pokud je ektropium mírné a subjektivně obtěžuje minimálně, doporučuje se opakované stírání slz bez tahu směrem dolů (aby se víčko dále nevyvracelo), eventuálně aplikace gelu či masti s lubrikačním účinkem. Při výraznějších subjektivních obtížích a/či nebezpečí osychání rohovky je zapotřebí invazivního řešení.
Entropium, převrácení okraje převážně dolního víčka řasami proti oku, se rozlišuje na senilní, spastické a jizevnaté. Víčko pak dráždí rohovku a spojivku a může je i poškozovat. Pro přechodnou úlevu se aplikují lubrikancia a mechanicky se vyvrací víčko prstem či leukoplastí. Pro trvalou úlevu a prevenci očních komplikací je nutná chirurgická úprava.
Lagoftalmus, nemožnost dovřít oční štěrbinu, vzniká nejčastěji při obrně lícního nervu. Roztírání slzného filmu je narušeno, slzy vytékají ze spojivkového vaku a osychá spojivka a rohovka. Mírný lagoftalmus lze pozorovat u některých osob i při hlubokém spánku, bezvědomí, celkové anestézii, exoftalmu (chorobně částečně vystouplém bulbu z očnice) a při vysoké krátkozrakosti. Pokud je rohovka při mrkání kryta víčky a zůstane obnažena pouze spojivka, aplikují se lubrikancia a nemocný se pravidelně kontroluje. Pokud i rohovka zeje, je vysoké nebezpečí jejího poškození a ohrožení celistvosti oka. Přechodné období pomůže překlenout vytvoření vlhké komůrky (dříve obvazem s hodinovým sklíčkem či plaveckými brýlemi) s lubrikancii. Neodmyslitelnou součástí péče o nemocné s lagoftalmem je neurologické vyšetření a rehabilitace. Při nelepšícím se nálezu a/či riziku poškození oka se přistupuje k chirurgickému řešení.
Blefarospazmus, spastické a tonické stahy svěrače víček, bývá reakcí na onemocnění víček, spojivky nebo rohovky a může být i součástí jiných onemocnění. Odstraněním příčiny křeč svěrače víček ustupuje. Pokud příčinu nezjistíme nebo blefarospazmus i přes léčbu dlouhodobě přetrvává, aplikuje se převážně na neurologii botulotoxin.
Xantelazma označuje mírně prominující usazeniny tuků do kůže žlutavé barvy na víčkách u nosu, které jsou většinou známkou poruchy metabolizmu lipidů.
Zbytnění až prolapsy tuků očnice ochablou orbitální fascií se projevuje jako vyklenutí kůže převážně vnitřní třetiny horního víčka. Léčba spočívá v protětí či myrtovitém odstranění kůže v odpovídajícím místě a ve vyjmutí dané porce tuku.
Blefarochaláza označuje přebytek kůže víček a většinou i prolapsy orbitálních tuků. Podrobný popis této klinické jednotky, její operace i následné péče je uveden na těchto internetových stránkách na jiném místě.
Léčbou onemocnění očních víček se kromě oftalmologie zabývá i dermatologie, korektivní dermatologie a plastická chirurgie. Při zvažování chirurgické léčby kožních afekcí, zvláště u rozsáhlých nádorů, je vhodné spolupracovat nebo i přenechat péči lékařům souvisejících oborů, kteří mohou mít s konkrétní problematikou větší zkušenosti či přímo nezastupitelnou roli. Kromě uvedených oborů mnohdy pečují o nemocné i stomatochirurgové a onkologové.
Autorem článku je MUDr. Jiří Záhlava, CSc., oční chirurg Oční kliniky JL
Bližší informace k zákroku
