Fat grafting, metoda přenosu tuku
Rozhovor s MUDr. Evženem Truparem Ph.D. o fat graftingu, metodě přenosu tuku, kterou provádí s originálním vybavením, které používá světoznámý plastický chirurg Sydney Coleman z New Yorku.
Metodu přenosu tuku zvanou LipoStructure nebo také fat grafting vyvinul koncem minulého století americký lékař Sydney R. Coleman. U nás metoda zatím není přísliš známá, přestože nabízí účinnou korekci mnoha estetických vad. Sydney Coleman s fat graftingem začal v roce 1987. Roku 1995 začal vlastní tuk transplantovat také do prsou. MUDr. Evžen Trupar Ph.D., plastický chirurg specializující se na liposukce, modelace a augmentace prsů, se intenzivně věnuje právě metodě přenosu tuku, kterou vyvinul Sydney Coleman.
Jakým způsobem odebíráte a zpracováváte tuk určený k fat graftingu?
U všech způsobů transplantace tuku je v první fázi potřeba získat tukové buňky. Někdo provádí odběr standardní liposukcí do sterilního vaku pomocí liposukční odsávačky. Jak jste zmínila, já kopíruji techniku vyvinutou Sydney Colemanem, takže odběr tuku provádím s minimálním podtlakem do 10 ml stříkaček ručně. Důvodem této techniky odběru je předpoklad, že touto šetrnější metodou získáte více nepoškozených tukových buněk schopných transplantace zpátky do těla. Po odběru je potřeba připravit tukové buňky k transplantaci. Metod je celá řada od žádného zpracování, přes promývání roztoky, různé druhy filtrace až po centrifugaci. Já používám centrifugaci, pomocí které z odebraného vzorku odseparuji zbytek tumescentního roztoku s krví a olej uvolněný z poškozených buněk. Centrifuga oddělí jednotlivé složky tzv. lipoaspirátu, smyslem je z odebrané tukové tkáně získat jen buňky schopné další transplantace.
Co si myslíte o obohacování tuku kmenovými buňkami?
Pokud jsem dobře informován, tak neexistuje jednoznačná lékařská studie, která by potvrdila předpoklad, že obohacení lipoaspirátu o kmenové buňky vede automaticky k lepším výsledkům ve smyslu přihojení více tukových buněk v transplantované oblasti, přestože se to předpokládá. Například v USA je t.č. tento postup zakázaný. V ČR upravuje tyto manipulace s tukovou tkání „Zákon o lidských tkáních a buňkách" a zdravotnické zařízení, které podobnou činnost provádí, musí mít povolení Státního Ústavu pro kontrolu léčiv. Já tuk kmenovými buňkami neobohacuji, snažím se striktně dodržovat postup dr. Sydney Colemana.
Poptával u Vás již někdo jiný zákrok využívající přenos tuku než je zvětšení prsou?
Ano, je to informovanosti. Většina pacientek si zákrok asociuje jen s augmentací prsou a o dalších možnostech nevědí. Málokdo například ví, že se fat graftingem dají řešit kontury obličeje, vzhled dolních víček, či rejuvenace hřbetu rukou či nohou. Vedle augmentací prsů tak používám transplantaci tuku ke korekci deformit po liposukcích a jiných defektů měkkých tkání vzniklých například po úrazech či operacích pro nádory.
Jaký je rozdíl mezi lipofillingem a lipograftingem?
Lipofilling (filling - vyplňování), když to velmi zjednoduším, vypadá tak, že se vezme středně velká stříkačka (10-20 ml), do té se dá odsátý tuk, který také může být různým způsobem upravený. Toto větší množství tuku se pak aplikuje kanylou o průměru obvykle 3mm do jednoho prostoru. U lipograftingu se aplikuje jen velmi malé množství tuku, malou stříkačkou (1ml) do mnoha kanálků kanylou cca 2mm v průměru. Snažím se vyprázdnit 1ml tukové tkáně do 10-15 kanálků v podkoží. Po lipograftingu je zpravidla mnohem větší otok, protože podkoží je celé „rozpíchané". Musí se tedy počítat s delší rekonvalescencí. První týden po operaci označuje dr. Coleman jako „monstrózní stádium", protože pokud se aplikuje tuk například do obličeje, vypadáte jako monstrum. Pacient je potom vyřazen na 3 týdny ze společenského života.
Lipografting je mnohem pracnější a také mnohem efektivnější než je lipofilling. Ujme se při něm větší množství tuku a snižuje se riziko vzniku olejových cyst v podkoží, kdy se větší porce tuku transplantovaného do jednoho místa neujme a odumře. Vždy se snažím, aby operace byla po technické stránce perfektně provedená.
Kolik tuku je možné přenést při jednom sezení?
Pokud je třeba dodat do lokality větší množství tuku, je třeba počítat s několika etapovou operací. Je potřeba vzít v úvahu 2 skutečnosti.
- Ne u každého pacienta je dostatek tuku, který může být odebrán. Pokud chci transplantovat 100 ml tuku, musím odsát přibližně 200-250 ml tuku, ne všechen odsátý tuk se dá použít. Po centrifugaci se objem tuku použitelný k transplantaci zmenší na cca 40-50% toho, co bylo odsáto.
- Když přeženete objem tuku přenesený do jednoho prostoru v podkoží, začíná mít lipografting charakter lipofillingu. Tukové buňky pak nejsou v malých porcích v jednotlivých oddělených kanálech, ale v jednom prostoru a to dle mého názoru není dobré.
Jaké jsou kontraidikace? U koho není možné tuto metodu použít?
Jednoznačná kontraindikace pro fat grafting do prsů je podezření na riziko geneticky podmíněného onemocnění rakovinou prsu. Pokud v takovém případě do prsou nějakým způsobem chirurgicky zasáhnete, mohou vzniknout tzv. mikrokalcifikace, které při vyšetření prsů imitují časná stádia rakoviny prsu. Tyto mikrokalcifikace tedy zhoršují diagnostiku u časných stadií rakoviny prsu. Pokud má pacientka v rodinné anamnéze rakovinu prsu (matka, sestra, babička měla rakovinu prsu), odmítáme jí a doporučujeme vyšetření na onkologii. Genetickým vyšetřením se dá diagnostikovat přítomnost genu, který ve vysokém procentu vede ke vzniku tohoto onemocnění. Například Angelina Jolie si nedávno nechala preventivně amputovat prsní žlázy ze stejného důvodu. Preventivním odstraněním prsní tkáně tak předejdete riziku, že onemocníte rakovinou prsu. Tento postup se však používá pouze u pacientek, kde je procentuální pravděpodobnost vzniku onemocnění na základě všech okolností opravdu vysoká.
U následné rekonstrukce prsu je již možné a často i vhodné přenos tuku použít. Například u pacientek, které jsou ozářené a mají i špatnou kvalitu kožního krytu, vede lipografting pod ozářenou kůži ke zlepšení výživy a kvality kůže. Zlepší se tak vyhlídky na dobré hojení při rekonstrukční operaci. Metodu dále nelze použít u příliš hubených pacientek a pacientek s nerealistickým očekáváním, nebo u pacientek s příliš prověšenými prsy.
Na webových stránkách Sydneyho Colemana jsem viděla tzv. BRAVA Breast Expansion Device. Jak funguje? Používáte ho také?
Já systém BRAVA nepoužívám, ale měl jsem pacientku, která zvažovala, že si Brava systém pořídí. BRAVA vypadá a nosí se jako podprsenka, k tělu přilne pomocí okrajů z měkkého silikonu a podtlakové pumpičky. V důsledku podtlaku dochází k otoku tkání a k menšímu zvětšení prsou – podobně jako se distrakcí na zevním fixatéru dá prodloužit například končetina, když se prořízne kost a oba konce se nepatrně posunují delší dobu od sebe. Použití BRAVA systému s transplantací tuku kombinuje předpoklad, že tělo v místech, kde je otok, a kde je tedy "něco špatně", zvýší přirozenou cestou množství kmenových buněk, které se pak podílejí na „opravě problému", v daném případě vhojení tukových buněk.
Je zvětšení prsou vlastním tukem méně bolestivé než je zvětšení prsou implantáty?
Myslím, že ano, augmentace klasickým implantátem je první 3 dny bolestivější. Při augmentaci implantátem uděláte ránu a do ní vložíte velké cizí těleso. Bolestivější je vložení implantátu pod sval a tuto techniku osobně používám cca u 90% pacientek. I když je u lipograftingu hodně „rozpíchané" podkoží, bolestivost po operaci je snesitelná.
Jaký způsob anestezie se při lipograftingu do prsů používá?
Lipografting provádím v lokální anestezii, pacient má ale vždy anesteziologický dohled a event. analgosedaci. Pokud by to bylo pacientce nepříjemné, je možné přejít rychle do narkózy. Zatím to ale všechny pacientky zvládaly velmi dobře v lokální anestezii. U zvětšení prsou vlastním tukem vyžaduji interní předoperační vyšetření a vyšetření prsů.
Jak poznám, že plastický chirurg zvětšuje prsa pomocí lipograftingu a že se nejednalo o lipofilling?
Je to jednoduché, pokud do každého prsu transplantujete cca 150-250ml centrifugovaného tuku a operace trvá 2 až 2,5 hodiny, nemůže se jednat o lipografting. Lipografting je mnohem náročnější na čas a tedy i finančně nákladnější.
Bližší informace k zákroku
