Co vás, nás, může potkat po augmentaci silikonovými implantáty
Třebaže některá pracoviště dnes inzerují zvětšení prsou i vlastním tukem, zůstává augmentace silikonovými implantáty stále nejčastější volbou pacientek. Porovnáme-li možnosti obou metod, myslím, že toto prvenství je oprávněné a chce se mi věřit, že zůstane i dlouho neotřesitelné.
Celosvětově zvládnutá operační technika s dlouhodobými stabilními výsledky, mnoha výzkumnými studiemi a propracovaným marketingem však přináší i pooperační komplikace. Jak bývá zvykem, jim se tolik prostoru mimo odborné publikace nedostává. Přesto i tady platí staré známé : „Když se něco dělá, tak se něco stane.“ Stejně se dá i říci, že chirurg, který nemá komplikace po augmentacích, augmentace prostě neprovádí.
Nechci odradit případné další zájemkyně o výkon. Naopak tuto operaci mám rád a patří u mne k nejčastějším. Je však seriózní, aby informace o zákroku byly alespoň trochu v rovnováze, proto u svých pacientek na informace o možných komplikacích nezapomínám.
Nebudu zde zmiňovat možné problémy plynoucí z celkové anestézie nebo všeobecné komplikace, které se mohou objevit u každé operace. Pokusím se vybrat nejčastější komplikace specifické pro zvětšení prsů silikonovými implantáty.
Komplikace spojené s augmentací
Kapsulární kontraktura je nejčastějším problémem všech typů implantátů prsu. Častější však bývala u hladkých, a proto se nyní používají téměř výhradně implantáty s texturovaným povrchem. Kontraktura vznikne tím, že se vazivová vrstva vytvořená kolem implantátu (kapsulu - pouzdro) zhrubne a může se smršťovat. Kapsula stlačuje implantát a způsobuje, že prs je tuhý, někdy citlivý až bolestivý a nepohyblivý. Ke kapsulární kontraktuře může dojít i několik let po operaci, ale nejčastěji k ní dochází během prvních měsíců. Podle tuhosti pouzdra se dělí na několik stupňů. Od téměř nehmatného nálezu až po stav, kdy je prs pouzdrem deformovaný a velmi bolestivý.
Důvod vzniku není objasněn. Proto se kontraktuře velmi obtížně předchází. Určitě se jedná o souhru více příčin. Zvažuje se úloha krevního výronu, zhmoždění tkání, úraz prsu, psychická příčina, reakce organismu na implantát…
Nejúčinnější řešení v případě již vzniklé kontraktury je operační uvolnění, či úplné odstranění pouzdra. Bohužel i po svém odstranění se může kapsula vytvořit znovu.
Ruptura je naopak velmi vzácná komplikace u gelem plněného implantátu. Nejčastější příčinou je poškození při manipulaci či operaci, ruptura v důsledku mechanické ruční komprese nebo poranění. Únik gelu se může projevovat zploštěním prsu nebo jeho zduřením, místním otokem, zarudnutím, bolestí, tvorbou silikonového granulomu a průnikem gelu do lymfatických cest. To bývá provázeno zvětšením lymfatických uzlin v podpaží. Vyšetření lze provést ultrazvukem, CT, magnetickou rezonancí nebo mamografií. Situaci je nutno řešit operačně. Buď prostým odstraněním zbytku implantátu spolu s volným gelem nebo s následnou náhradou novým implantátem.
Interference se standartní mamografií - rentgenolog, který provádí mamografii, by měl vždy být informován, že pacientka má implantát. Měl by mít také zkušenosti s postupy snímkování a kompletní diagnostiky prsu u pacientek po augmentaci. Nejlepší situace je, když mamologické kontroly provádí pracoviště, které Vás vyšetřovalo v rámci předoperační přípravy.
Povrch implantátu se může svrašťovat, což bývá hmatné. Někdy však nerovnosti mohou být patrné i na povrchu kůže. Závisí na tom, v jaké vrstvě je implantát umístěn, jak vysokou vrstvou měkkých tkání je kryt a v které části implantátu se povrch svrašťuje. Velké „vrásky” nebo záhyby mohou dráždit nebo poškodit okolní tkáň. Řešení je velmi obtížné a někdy je bez odstranění implantátů nemožné.
Implantát může způsobit snížení nebo zvýšení citlivosti dvorce a kůže. Tento jev bývá obvykle dočasný, vzácně však mohou být změny citlivosti trvalé.
Posunutí implantátu se objevuje při volnější dutině v prsu. Je-li vytvořena během operace větší dutina, nebo dojde - li v prvních dnech po operaci, když ještě nebyl implantát dostatečně zafixovaný, k jeho posunu, vytvoří se vazivové pouzdro větší. (Ideální pro vznik této komplikace je situace, kdy si milující matka po návratu z nemocnice přitiskne na nová prsa svou ratolest. Děťátko se bleskurychle a dost neomaleně šplhá po hrudníku hlava nehlava a na problém je zaděláno.) Implantát se potom v prsu může pohybovat nebo dokonce rotovat podél jedné ze svých os. Posun implantátu s sebou přináší i změnu tvaru prsu. Situace není nebezpečná, ale vadí z estetického důvodu. Obvykle je k řešení situace nutný operační zákrok.
Výjimečně se může usazovat vápník kolem implantátu - kalcifikace To někdy způsobuje tvrdnutí a bolestivost postiženého prsu. Tento typ vápenatých usazenin se může na mammografii podobat i kalcifikacím v počátečních stadiích rakoviny prsu.
Ve vzácných případech může implantát proniknout tkání nad implantátem. K protruzi nejčastěji dochází, je-li tkáň, která kryje implantát, již poškozena (např. starou jizvou) nebo se poškodí v důsledku ischemizačního tlaku (tj. nedostatečným prokrvením) spolu s příliš velkým nebo posunutým implantátem. Situace vyžaduje operační řešení a někdy volbu menších implantátů nebo lalokovou plastiku.
Mikroskopické kapičky gelu mají tendenci unikat vnějším obalem implantátu plněného gelem. Tyto mikroskopické částečky se našly nejen ve tkáni okolo prsu, ale i v jiných částech těla.
Zjištění nepatrných množství silikonu u žen s implantáty je náhodný nález a pokud je známo, nemá význam. Dosud nebyl prokázán jakýkoliv škodlivý účinek silikonu na lidský organismus.
Třebaže firmy mluví o doživotní záruce na implantáty, neznamená to, že mohou zůstat v těle pacientky trvale. Kdykoli při obtížích, nebo na základě mammologického vyšetření, může být indikována revize, včetně nutnosti explantace implantátu s případnou výměnou za nový.
Důležitá je komunikace mezi pacientkou a lékařem
Nespokojenost s kosmetickými výsledky bývá často způsobena nedostatečnou předoperační komunikací mezi pacientem a lékařem. Pacientka si např. nedokáže představit svůj budoucí vzhled se zvolenou velikostí implantátů. Výsledný efekt může být rovněž nedostatečný díky nepředvídatelnému hojení.
Popsané situace se objevují vzácně, ale přes veškerou snahu nelze jejich vzniku zcela zabránit. V převážné většině jsou řešitelné zmíněnými postupy. V některých případech však jejich léčba může celkové hojení protáhnout nebo skončit s ne zcela uspokojivým estetickým výsledkem. Problémem případné reoperace cílené na odstranění komplikace je někdy horší estetický výsledek (např. větší jizva nebo menší objem implantátu, apod.), než byla původní představa. V některých případech řešení komplikace znamená odstranění implantátů úplně nebo z jiných důvodů trvale neuspokojivý výsledek kosmetické operace.
Každý chirurg se snaží udělat maximum pro to, aby ke komplikacím nedošlo, ale někdy je příroda silnější než tým vytvořený pacientem a lékařem. A stejně jako jinde v životě, jakákoliv nesouhra v týmu snižuje šanci na dobrý výsledek. Je proto s výhodou pro obě strany, když vzniklý problém nevede ke ztrátě důvěry v operatéra.
Ideální v případě vzniku komplikací totiž je, když se s řešením situace pacientka obrátí na pracoviště, potažmo chirurga, který prováděl primární zákrok. Ten ví, jak zákrok probíhal a má největší možnost dopátrat se příčiny komplikace. Obvykle je s ním také domluva ohledně řešení jednodušší než na pracovišti, které první zákrok neprovádělo.
Reoperace pacientky z jiného pracoviště totiž patří mezi nejrizikovější operační zákroky, a proto ne každé zařízení je ochotno ji provést.
Nechtěl bych, aby z článku vyplynulo, že co augmentace, to komplikace. Opak je pravdou. V drtivém procentu tyto operace přinesou očekávaný výsledek. A když už se problém objeví, lze ho téměř vždy vyřešit. Myslím ale, že když nás komplikace nezaskočí nepřipravené, máme větší šanci ji zvládnout.
