Bambulka s hrbolem: Příběh pacientky
Rhinoplastika patří k citlivým tématům, podle výzkumů je to jeden ze zákroků, o kterém se lidé neradi komukoli svěřují, často ani nejbližším lidem. Pro lékaře je plastická operace nosu jeden z náročnějších úkonů. Markéta se s námi podělila o svou zkušenost.
Markéto, znala jsem tě už před operací a nikdy mi nepřišlo, že by s tvým nosem bylo cokoli v nepořádku. Jak dlouho jsi o rinoplastice přemýšlela a co bylo s tvým nosem v nepořádku?
Pamatuji si, že se svým nosem jsem měla problémy asi od čtvrté třídy, kdy jsme se fotili z profilu a tenkrát jsem se při pohledu na mou fotku zděsila, jak velký nos mám. Při mé smůle si tuto fotku pověsila babička nad postel, takže i když jsem v průběhu let na to tolik nemyslela, návštěva u ní mi to vždy zaručeně připomněla. Ale nikdy by mě nenapadlo, že s tím budu něco dělat, jen jsem se už vyhýbala focení z profilu a vlastně focení obecně. Vážně mi to začalo vadit asi před třemi lety, kdy měl můj tehdejší partner na můj nos nepříjemné narážky, ale že vážně podstoupím rhinoplastiku jsem se rozhodla teprve nedávno, během těhotenství. Měla to být má odměna za porod.
Tři roky jsou dlouhá doba, proč jsi operaci odkládala? Jaké byly tvé největší obavy?
Já sice se svým nosem spokojená nebyla, ale stále jsem si říkala, že se s tím dá docela dobře žít. Rodina i přátelé mě od toho odrazovali, že je tento zákrok zbytečný a že mi to změní celý obličej a už to nebudu já. Můj současný partner byl dokonce velmi proti. Nebylo to tak, že bych tři roky v kuse chtěla na operaci a jen čekala a trápila se, byly to náhodné momenty, kdy jsem se třeba viděla na fotce a první mě udeřil do očí nos a to, že mi zbytečně zastiňuje ostatní rysy v obličeji. A to rozhodlo, že i kdyby mi to opravdu mělo změnit celý obličej, určitě to bude k lepšímu. A dokonce i partner s rodinou mi to teď chválí.
Podle čeho jsi vybírala lékaře?
Lékaře jsem si vybrala celkem rychle a snadno. Byla jsem u dr. Tomáše Doležala z Plastiky Praha. Na internetu jsem náhodou narazila na videa z jeho prací, pročetla jsem recenze a vše se mi líbilo, tak jsem se objednala na konzultaci. Měla jsem s sebou skoro čerstvě narozenou dceru, takže konzultace trvala kolem dvaceti minut, ale já byla hodně načtená a informovaná z internetu. Pan doktor mi nakreslil na papír, co je s nosem potřeba udělat a jestli jsem měla do té doby o operaci nějaké pochybnosti, tak poté, co pan doktor použil slova jako bambulka s hrbolem, jsem odcházela naprosto rozhodnutá. Nejlepší způsob výběru je jistě zkušenost někoho z okolí, ale takové štěstí já neměla, tak jsem dala na instinkt a dobře jsem udělala.
Teď 4 měsíce od operace už se na mě směje zahojená krásná tvář bez jakékoli známky operace – ať se na tvůj nos dívám odkudkoli. Podle fotek ale vidím, že to nebylo vždy úplně příjemné. Jak to celé probíhalo?
U mne to bylo všechno mnohem na delší dobu, protože jsem na konzultaci šla v době, kdy jsem ještě kojila, což k téhle operaci není možné, takže jsem netrpělivě čekala dalších pět měsíců, ale jinak pokud je volný termín, do měsíce od konzultace můžete být po operaci. Dva týdny před rhinoplastikou mě čekalo předoperační vyšetření a když dopadlo dobře, nic mi už nebránilo. V den operace jsem přišla do sanatoria v 11 dopoledne, vyplnila potřebné papíry, ubytovala se na pokoji, mezi tím přišel anesteziolog říct mi, co a jak a po dvou hodinách čekání jsem šla na sál. Pak už si jen pamatuji, jak mě na sále probudili a já měla pocit, že se dusím, než jsem se naučila dýchat pusou. Ta první hodina po zákroku byla pro mne opravdu strašná. Nic mě sice nebolelo, ale to dýchání a strašná žízeň, kterou jsem nesměla uhasit dřív, jak hodinu po operaci, způsobilo, že jsem si slíbila, že je to naposled, co něco takového podnikám. Ale musím se přiznat, že mi toto předsevzetí vydrželo jen pár hodin. Noc byla nepříjemná, jste napojeni na přístroje a ke každé návštěvě toalety musíte volat sestru, ale ty byly naštěstí moc ochotné. Druhý den ráno přišel doktor, převázal mě, zkontroloval a mohla jsem domů s tím, že kdyby cokoliv, mám volat. Doma už bylo mnohem lépe, dokonce jsem spala celou noc. Pokud nepočítám neustálé sucho v ústech od dýchání, tak si nevzpomínám na nic nepříjemného. Po třech dnech jsem šla na vyndání tamponády a od té doby mě netrápilo vůbec nic. Týden po operaci mi pan doktor sundal sádru a odcházela jsem jen s fixační náplastí, kterou jsem sundala po týdnu na další kontrole. Mezi lidi jsem šla hned po dvou týdnech a dokonce po třech týdnech jsem šla na kurz líčení, kde si mysleli, že jsem jen hodně unavená a nevyspalá, ale plastika nikoho vůbec nenapadla. Dnes, když to někomu prozradím, tak nevěří a známí, kteří nevěděli, na co se chystám, sice poznali, že jsem trochu jiná, ale nikdo nepřišel na to v čem. Důležité ale je, že podle nich jsem jiná, hezčí. Dnes, 4 měsíce od operace, už nos skoro ani necítím a nedělá mi problém ani návštěva kosmetiky.
Byla jsi na tohle všechno připravená nebo tě bolest, nekomfort či něco jiného zaskočilo?
Protože jsem byla opravdu informovaná a načtená, věděla jsem, co mě asi tak čeká, ale je pravda, že to probuzení z narkózy mě i tak trochu zaskočilo. Naopak to, čeho jsem se tak strašně bála, tamponády v nose a dýchání pusou, jsem nakonec zvládla mnohem lépe, než jsem čekala a dalo by se říct, že po dvou dnech jsem ji už ani nevnímala. Bolest jsem necítila opravdu žádnou, nejvíc mě bolely nateklé oči druhý den po probuzení na pokoji, ale i to hned další den ustoupilo.
Často slyším, že první estetický zákrok je brána k dalším, jak je to s tebou?
Jak už jsem naznačila, už pár hodin od operace jsem si začala plánovat modelaci prsou a určitě se nebráním postupem věku dalším úpravám. Tato plastika mně osobně skutečně změnila a zlepšila život. Já se totiž teď vidím úplně jinak a líbí se mi to.