Jedná se o kosmetickou úpravu horního nebo dolního očního víčka. Plastická operace víček (blefaroplastika) se provádí při poklesu víček nebo tvorbě tukových váčků pod očima. Nejčastěji jde o výkon v lokální anestezii a mohou být operována zároveň horní i spodní víčka. Odstraní se přebytečná kůže, tukové výhřezy a někdy také část svalu. Po operaci jsou časté krevní podlitiny a otoky, které vymizí za 10-14 dnů. Výsledek operace je patrný asi za 6 měsíců.
Chcete podstoupit blefaroplastiku?
Jedná se o kosmetickou úpravu horního nebo dolního očního víčka. Blefaroplastika (jinak a méně správně Blepharoplastika) nejčastěji řeší ptózu (pokles víčka), tukové výhřezy nebo kombinaci předchozích dvou vad. Chirurg při ní odstraní kožní nadbytek a takzvané tukové váčky (prolapsy), a pokud je to nutné, odstraní i některé části zvetšeného okrouhlého svalu očního. Operací očních víček se tak především upraví příčiny staršího a unavenějšího vzhledu. Pacient může podstoupit operaci horního i dolního víčka zároveň. Pokud jsou problémem spodních víček pouze tukové váčky a není nutné odstraňovat nadbytek kůže, lze operaci řešit z vnitřní strany víčka přes spojivku tzv. transkonjunktiválně.
Pokud u vás dochází k poklesu víček nebo se tvoří tzv. pytle pod očima, doporučují lékaři plastiku očních víček provést co nejdříve. Výsledky jsou pak výrazně lepší a s trvalejším efektem. Nejčastěji se operace víček provádí u klientů starších 35 let, ale v některých případech, hlavně na podkladě vrozené dispozice, i dříve. U mladších věkových skupin se operace dolních víček častěji provádí operací vnitřkem víčka (transkonjunktiválně).
Plastická operace očních víček může zlepšit váš vzhled, ale neslibujte si, že vás lidé budou vnímat jinak. I proto si před operací pořádně promyslete, co od zákroku očekáváte. Plastická operace očních víček se může provádět současně s face-liftem nebo brow liftem.
Důležitá je vstupní konzultace
Úvodní konzultace s operujícím lékařem je velice důležitá. Je nutné si otevřeně promluvit o důvodech operace a konzultovat, zda je pro vás vhodné provést zákrok na všech čtyřech víčkách nebo pouze na horních či dolních. Lékař vám také vysvětlí celý postup operace očních víček včetně způsobu anestézie. Nebojte se na cokoliv zeptat, zvláště pokud máte jakékoliv pochybnosti.
Před operací není vhodné užívat léky jako je Acylpyrin, Aspirin, Alnagon či Mironal, které mohou způsobit zvýšené krvácení během operace i po ní. Předpokladem pro provedení plastiky víček je dobrý zdravotní stav.
V rámci přípravy na operaci víček si zajistěte odvoz z nemocnice domů, a také budete-li potřebovat na několik dnů výpomoc.
Foto před a po zákroku (Doc. MUDr. Ondřej Měšťák Ph.D.)
Pokud se se svým chirurgem domluvíte na operaci očních víček v lokální anestézii, není nutné absolvovat interní předoperační vyšetření. Před operací jste posláni na oční oddělení, kde vám zkontrolují kvalitu vidění, zorné pole, změří nitrooční tlak a vyšetří vám oko mikroskopicky na štěrbinové lampě (všechna tato vyšetření patří k běžným vyšetřením u očního lékaře).
Blefaroplastika se neprovádí, pokud váš slzný aparát není dostatečně funkční. K posouzení slouží funkční testy slzení (například Schirmerův test: Při kterém se za okraj dolního víčka umístí papírek s vysokými absorpčními vlastnostmi, a za určitou dobu se odečte vzdálenost jeho zvlhčení). Dále chirurg posuzuje různé oční parametry:
Velikost oční štěrbiny: Je to vzdálenost centrálního okraje horního víčka a okraje dolního víčka. Oční štěrbina je zúžená, pokud je tato vzdálenost menší než 10 mm.
MRD1: Jedná se o vzdálenost centra zornice v přímém postavení a centra okraje horního víčka.
MRD2: Je stejná vzdálenost mezi zornicí a dolním víčkem. Obě tyto vzdálenosti by měly být větší než 4 mm.
Vzdálenost mezi oční rýhou a centrem zornice.
Výjimečně chirurg požaduje CT, aby vyloučil patologické procesy v zadní části orbity (očního důlku).
Naopak běžné jsou funkční testy zdvihače víčka. Při nichž se převrátí horní víčko a pacient je požádán o pohled vzhůru. Pokud je zdvihač funkční, dojde k přetočení víčka zpět. Druhým testem pozorujeme zdvih víčka, při vyřazeném čelním svalu z funkce.
Operace očních víček se běžně provádí v místním znecitlivění. Operaci však lze provést i v narkóze, pokud to pacient či lékař upřednostní. V případě narkózy je nutné asi pět až šest hodin před operací nejíst, nepít a nekouřit.
Při užité lokální anestézie odchází pacient po zákroku domů, v případě narkózy je nutná hospitalizace na nezbytně nutnou dobu.
Plastika horních víček
Indikacemi k tomuto výkonu jsou:
Ptóza: Jedná se o pokles horního víčka, které zasahuje přes okraj rohovky. Ptóza může být vrozená nebo ji člověk může získat během života. Většinou je zapříčiněna nedovyvinutím zdvihače očního víčka nebo poruchou inervace tohoto svalu. Často se také setkáváme s takzvanou pseudoptózou, kde samotné víčko není vůči oku pokleslé, ale je překryto kožní řasou. Dále může být pseudoptóza způsobena asymetrií obličeje, a proto připomíná vzhled pacienta s ptózou.
Řešení: Nejprve vyšetříme funkci zdvihače víčka. Lékař ukazováčkem fixuje obočí, čímž vyřadí z funkce čelní sval, který působí jako pomocný sval při zvedání víčka. Poté sleduje pohyb očních víček. Pokud je pohyb větší než 10 mm a ptóza je do 3 mm, znamená to, že je zdvihač v pořádku.
Fasanellova-Servatova operace (Müllerektomie): Řešení střední ptózy do 2 mm s funkčním zdvihačem víčka. Chirurg převrátí víčko a vyřízne část spojivky a drobný pomocný sval (Müllerův sval) a sešije se zdvihačem. Tím dojde ke zkrácení a k redukci ptózy.
Plikace aponeurozy m. levator palpebrae (zdvihače víčka): Řešení ptózy větší než 2 mm, při které je zachována funkce zdvihače. Chirurg nařasí úpon zdvihače na jemnou chrupavku, která vystružuje horní víčko.
Resekce musculus levator palpebrae (zdvihače víčka): Řešení střední ptózy s nefunkčním zdvihačem víčka. Chirurg může zvolit přístup přes kůži (transkutanní) nebo přístup vnitřkem víčka (transkonjunktivalní). Pokud si vybere transkutanní vede řez v přirozené kožní rýze, tak aby výsledná jizva byla co nejméně patrná. Poté vytne část svalu a zbylé části sešije.
Frontotarzální závěs: Řešení nefunkčního levatoru a nebo těžké ptózy. Chirurg provede dva krátké řezy nad řasami horního víčka a dva řezy nad obočím. Jemnými nástroji vytvoří tunel mezi otvory na víčku a na čele a provleče jimi tenkou umělou nebo tělu vlastní fascii (pevný a pružný obal svalů). Pacient po této operaci otevírá a zavírá víčko pomocí čelního svalu. Při rehabilitaci se učí ovládat víčko právě tímto způsobem.
Tukové výhřezy, dermatochaláza, mohutný okrouhlý sval oční: Na horních víčkách je řez, a tedy i výsledná jizva, veden tak, aby byl skryt v kožním záhybu víčka. Touto přístupovou cestou se chirurg dostane do podkoží. Po odstranění tukových výhřezů se dostává ke svalu. Redukce svalových vláken se neprovádí běžně, jen pokud je sval zmohutnělý. Rozříznutím svalu pronikne chirurg k vazivové přepážce, která odděluje orbitu (část lebečního prostoru, ve kterém je umístěna oční koule – bulbus) od její vnější části a zároveň zabraňuje přestupu infekce do nitra orbity. Naříznutím této přepážky může odstranit tuk vyhřezlý za bulbem. Většího efektu lze dosáhnout pokud chirurg lehce zatlačí na oční kouli. Na konec operace sešije svaly. Vazivová přepážka se nemusí šít. Při zákroku je po předchozím vyměření a nákresu odstraněna přebytečná kůže, chirurg si musí dát pozor, aby neodstranil příliš kůže víčko by se potom nemohlo dovřít.
Plastika dolního víčka
Indikace k operaci dolních víček jsou podobné jako u horních víček. Lze je operovat ze dvou chirurgických přístupů. Při prvním vede chirurg řez 2 mm pod řasami (subciliarní přístup), při druhém je řez ze spojivkové strany víčka laserem (transkonjunktivalní přístup). Postup je podobný jako u plastiky horního víčka. Také je cílem odstranit přebytečnou kůži a tuk. U transkonjunktivalním přístupu plastiky očních víček se často používají kryty na rohovku a vycpávky do očního víčka, aby pacientovi v lokální anestézii nebyla extrakce tuku nepříjemná. Výhodou tohoto přístupu jsou hlavně neviditelné jizvy. Ty ale častěji způsobuji komplikaci, při kterých se oční víčko odchlipuje od bulbu (ektropium).
Blefaroplastika může být doplněna operací upravující šířku oční štěrbiny, výšku očních koutů, nebo jejich stabilizaci (canthopexie, canthoplastika).
Canthopexie: Je operace vnějšího koutku, která jej upevňuje. Doplňuje blefaroplastiku a je ji možno provést stejnými řezy. Chirurg speciálním stehem upevní vazivo vnějšího koutku k vazivu kryjící lebeční kost (periostium).
Canthoplastika: Je operace podobná canthopexii a často se termíny zaměňují. U Canthoplastiky dochází k rozvolnění vaziva vnějšího koutku. Poté chirurg vazivo přemístí a přišije k periostu. Tím se mění i tvar oční štěrbiny. Také tato operace je doplňkem k celkové blefaroplastice. Po operaci jsou většinou přiloženy obklady a mírná elastická komprese. Existují nové postupy, při kterých není nadměrný tuk odstraněn, ale je vytvarován do potřebného tvaru. Touto metodou se podařilo předejít často zvýrazněným kruhům pod očima po blefaroplastice. Někdy se v souvislosti s výraznými kruhy pod očima doporučuje karboxyterapie. Více se o těchto metodách můžete dočíst ve článcích: Karboxyterapie a Jak na pytle a kruhy pod očima.
V některých případech není blefaroplastika doporučována. Je to hlavně pokud vaše oči tvoří málo slz, nebo pokud trpíte oční infekcí, je-li kůže příliš krátká nebo pokud trpíte lagoftalmem (neschopnost uzavřít oční štěrbinu).
Foto před a po zákroku (V–CLINIC - klinika plastické a estetické chirurgie & gynekologie)
Před odchodem domů budete podrobně poučeni o vhodné péči a případně vybaveni léky tlumícími bolest. Doporučuje se spát s hlavou ve zvýšené poloze. Určitě omezte minimálně týden fyzickou aktivitu, která vyvolává zvyšování krevního tlaku, což je po operaci očních víček nežádoucí. V prvních dnech po operaci budou víčka méně či více otékat a mohou se také vyskytnout drobné modřinky, hlavně v oblasti dolních víček. Existuje spousta přípravků, které modřiny a otoky pomáhají zmírnit a tím urychlují rekonvalescenci. Doporučuje se Wobenzym, který zmírňuje otoky. Nejlépe začít užívat Wobenzym 2. nebo 3. den po operaci a to 3x denně deset tablet. Jedná se však pouze o doplňkovou léčbu, která výrazně urychluje hojení. K podobným účelům slouží také mast Auriderm, která se maže na oční víčka 2x denně a s její aplikací je vhodné začít již 10 dní před operací. Existuje spoustu dalších podobných přípravků, a proto je vhodné promluvit si o jejich užívání s lékařem. Oči mohou být citlivější na světlo a zvýšeně slzet. Proto se v tomto období doporučuje nošení slunečních brýlí. Většina lidí je schopná během několika dnů číst a vykonávat běžné činnosti.
Nejpozději do deseti dnů po operaci, v závislosti na způsobu sešití kůže, Vám budou stehy odstraněny. Nejvýraznější otoky mizí při důkladném obkladování již v průběhu prvních pooperačních dnů. Většina klientů se za sedm až deset dnů vrací zpět do zaměstnání.
Jaké jsou možné komplikace
Pokud se rozhodujete, zda podstoupit operaci očních víček, měli byste vědět o všemožných komplikacích, které tuto operaci mohou provázet. Jednou z nich je okulokardialní reflex vyvolaný tlakem na oční kouli. Projevuje se poklesem krevního tlaku a pulsu. Tento stav může být velmi závažný, ale většinou se jedná jen o malý pokles tlaku. Někdy se setkáváme s rozestupem ran po vytažení stehů.
K nejzávažnějším komplikacím patří takzvané ektropium. Což je stav, kdy dochází k přetočení víčka a nebo kdy je spojivka odtažená od oka. Pacient permanentně slzí a kůže v okolí oka se mu neustale zvlhčuje a je drážděna. Člověk má pocit cizího tělesa v oku. Poté je oko přecitlivělé a náchylné k infekcím. Ektropium se objevuje časně po operaci v důsledku otoků, toto ektropium je dočasné a absorbací otoku se stav zlepšuje. Trvalé ektropium je způsobeno odběrem příliš velké části kůže, nebo komplikací hlubokých jizev v oblasti svalů a vaziva.
Terapie: Není jednoduchá. Pokud je ektropiu způsobeno nadměrným odstraněným kůže, svalu nebo tuku, a toto se zjistí ještě během operace, doporučuje se okamžitá transplantace odstraněné kůže. Pokud k tomuto stavu spěje pacient po operaci, je mu na místo odebrané kůže transplantována kůže zpoza ušního boltce. V rámci konzervativní terapie se doporučuje i tlaková masáž a vyvěšování víčka. Někdy je také použitá chirurgická metoda canthopexie (upevnění vnějšího víčka).
Další z možných a závažných komplikací je pocit suchého oka.
Terapie: Léčí se konzervativním způsobem použitím umělých slz v kapkách.
Často se také setkáváme s lagoftalmem. Projevuje se nedovíráním očních štěrbin, a to hlavně ve spánku
Terapie: Léčba je konzervativní, protože ve většině případu dojde k úpravě bez lékařského zásahu. Snaha je, aby oko nadměrně nevysychalo. Proto používáme umělé slzy v kapkách a na noc oční masti. Někdy je dobré víčka přelepit zvlhčenou náplastí. Výjimečně se přistupuje k chirurgické léčbě.
Otoky a hematomy způsobují pooperační ptózu, která se sama během několika dnů upraví. Někdy při operaci může dojít k poranění zdvihače víčka nebo jeho inervace, a to způsobí ptózu trvalou.
Terapie: Následná terapie je chirurgická pomocí frontotarzálního závěsu, který je zmiňován u terapie vrozené ptózy.
Velmi vzácnou komplikací jsou výrazné jizvy, u kterých dochází ke zmnožení vaziva. Pokud již takovou jizvu na těle máte, konzultujte to s vašim lékařem hned při první návštěvě.
Běžně se však setkáváme s hyperpigmentací (zvýraznění zabarvení) operované oblasti.
Terapie: Pokud je hyperpigmentace velmi výrazná, je možné jí korigovat laserem, ale nejdříve za půl roku po operaci.
Mezi velmi časté komplikace, které nejsou příliš závažné, patří mília. Jedná se o drobné bělavé útvary lokalizované v jizvách. Vznikají porušením a uzavřením vývodů drobných žlázek.
Terapie: Nenáročná léčba, kdy se drobnou jehličkou propíchne milium a obsah je vytlačen. Pokud se milia vytvářejí opakovaně je možné je odříznout.
Asymetrie očních štěrbin nemusí souviset s operací. Pokud pacient před operací neměl asymetrii jedná se pravděpodobně o nesymetrické odnětí tukových výhřezů.
Terapie: Stav se léčí reoperací.
Často se stav po operaci komplikuje infekcemi, které ovšem mají velmi lehký průběh.
Velmi vzácná je pooperační slepota. Ta je způsobena krvácením za oční kouli. Tlak krevního výronu zapříčiňuje odumírání oční sítnice. Projevy takovéhoto krvácení jsou nenápadné, jedná se o tlak v oku, bolestivost a na pohmat tvrdou oční kouli.
Terapie: Je velmi náročná. Hlavním záměrem je zastavení krvácení a revizi očnice a zároveň odsátí krevního výronu. Infuzí se nahrazují krevní ztráty a podávají se kortikoidy.
Foto před a po operaci (MUDr. Libor Kment)
Pacient může požádat o úhradu výkonu, pokud je proveden pracovištěm, které má s pojišťovnou uzavřenou smlouvu. Bohužel většina plastických chirurgů ji uzavřenou nemá. Hrazená je operace vrozené ptózy víček, kožních převisů a tukových váčků, které omezují vidění. Pacient tuto hrazenou operaci může podstoupit také na očním oddělení.
Očekáváné výsledky
V průběhu prvních týdnů mohou být jizvičky, které jsou velice jemné a nenápadné, lehce zarůžovělé. Postupem času se však zcela odbarví a stanou se tak laickým okem téměř neviditelné. Operaci víček není ve většině případů nutné opakovat.
Trvalost výkonu je velice individuální, závisí na životosprávě a kvalitě kůže. Někdy dochází po 8 až 10 letech k novému výhřezu tuku a je nutná reoperace.
Při této reoperaci chirurg použije stejné řezy, přístup je jednodušší než při první operaci.