Jedná se o plastickou operaci nosu, která se provádí v celkové nebo lokální anestezii a při nekomplikovaném průběhu trvá 1 až 2 hodiny. Tvarově se upravuje chrupavčitá nebo i kostěná část nosu. Po zákroku je nos na 7 až 14 dnů fixován sádrovou dlahou, v nosních dírkách je 3 až 4 dny tamponáda zabraňující krvácení. Hospitalizace je nutná jeden den, v pooperačním období jsou časté otoky a krevní podlitiny obličeje.
Plastická operace nosu neboli rhinoplastika je jeden z nejčastějších, ale zárověň také technicky nejobtížnějších zákroků plastické chirurgie.
Mohou ji podstoupit lidé každého věku, jakmile je vývoj nosu ukončen. Pomocí operace můžete dosáhnout:
Plastický chirurg na rhinoplastiku může nos zkrátit nebo jej prodloužit, ale nejčastěji se jedná o komplexní operaci upravující nosní asymetrii.
Kdy podstoupit operaci nosu? Tak jako téměř všechny chirurgické zákroky, i rhinoplastiku je dobré podstoupit na podzim, nebo v období, kde není silné slunce, případně nejsou vysoké teploty. To vše ovlivňuje celkové hojení po chirurgickém zákroku.
Nejvhodnějšími kandidáty jsou lidé, kteří vidí operaci jako způsob zlepšení svého vzhledu. Jestliže jste fyzicky zdraví, psychicky stabilní a realističtí ve svých očekáváních, můžete být vhodným kandidátem pro rhinoplastiku.
Plastika nosu bývá prováděna za účelem estetického zlepšení nebo rekonstrukce či odstranění vrozených vad nosu, jako jsou rozštěpové deformity, nebo dýchacích potíží.
U plastické operace nosu je třeba vzít v úvahu i věk. Operace by neměla být prováděna dříve než je dokončen vývoj a růst jedince. U mužů to bývá kolem 18. roku, u žen to může být dříve, kolem 16. roku věku. Horní věková hranice není přesně stanovena, hodně záleží na kvalitě kůže, která se po 35. roku zhoršuje.
Kdy pro vás může být rhinoplastika nevhodným zákrokem a plastický chirurg vám ji nedoporučí:
Lze však léky upravit stav pacienta tak, aby byl operace schopný. U pacientů s interními potížemi se významné chirurgické zákroky nedoporučují vůbec.
Během vaší první konzultace vám lékař detailně vysvětlí průběh operace, zhodnotí váš konkrétní případ, prodiskutuje s vámi možnosti operačního zákroku a vybere tu, která je pro vás nejvhodnější.
Tato část přípravy je velice důležitá. Vy i lékař byste měli být k sobě otevření a společně se snažit dohodnout na konečném výsledku. V některých zařízeních používají softwarové modelování, nebo pracují s fotografií, protože operace nosu znamená zásah do celkového výrazu obličeje a vy byste měli být na tuto změnu připraveni.
Chirurg musí počítat s individuálními proporcemi vašeho obličeje, které vytvářejí celkový profil, proto jsou výraznější zásahy do tvaru nosu doprovázeny úpravami dolní čelisti a brady.
Při obličejové analýze se zkoumají poměry:
Určitě lékaře informujte, pokud jste v minulosti již podstoupili některou z operací nosu, nebo jste někdy utrpěli poranění nosu, dokonce i když to již bylo před mnoha lety.
Musíte také lékaře informovat, pokud trpíte dýchacími obtížemi. Předpokládá se, že neproděláte akutní onemocnění v bezprostředním období před plánovanou operací (viróza, nachlazení atd.). Jakékoli onemocnění oznamte lékaři. Budete odesláni na interní předoperační vyšetření.
Pokud užíváte warfarin, aspirin nebo léky proti zánětům, měli byste je vysadit minimálně týden před operací. Samozřejmě se poraďte s lékařem, který vám tyto léky předepisuje, zda je máte nahradit jinými, které při rhinoplastice nebudou výkon komplikovat. Měli byste omezit kouření minimálně na 2 týdny před operací a na období rekonvalescence. V rámci příprav na operaci si zajistěte někoho, kdo vás odveze domů po operaci a pokud to budete potřebovat, tak vám i vypomůže.
Uzavřená metoda
Rhinoplastiky mohou být prováděny vnitřním řezem, jizvy v tomto případě jsou uvnitř nosu a nejsou proto vidět.
Otevřená metoda
Druhým typem operace je otevřená rhinoplastika. Chirurg vede řez napříč nosní přepážkou. Řez není rovný, ale ve tvaru písmene W. Jizva je viditelná, ale bývá velmi nepatrná.
Výhody a nevýhody otevřené metody
Dokonalejší přístup a jednodušší modelace vede často k volbě této metody. Pokud je nutné vložit augmentaci (doplnění tkáně) je to také indikace k použití otevřené metody. Jedna z nevýhod je déle přetrvávající otok a viditelná jizva. Použití této metody je velmi diskutované a lékaři ji volí hlavně při reoperačních výkonech.
Nos je tvořen z chrupavčité a kostěnné části. Pokud operatér upravuje pouze tvar chrupavek a kůži v okolí, jedná se o operaci měkké části nosu.
Je možné upravit tvar nosu také bezoperačně. Neinvazivní rhinoplastika představuje bezpečnou alternativu úpravy nosu. Tato nechirurgická korekce nosu je určena pro ty, kteří nejsou spokojeni s tvarem svého nosu, ale mají obavy z chirurgického řešení.
Operace měkké části
Boční stěna nosu je tvořena kostí nosní, boční chrupavkou a křídlovou chrupavkou. Řezy pod chrupavkami, mezi chrupavkami a do chrupavek patří mezi základní řezy v operativě měkkého nosu.
Operace tvrdé části nosu
Operace tvrdé části nosu je spojena se zásahem do kostěnných struktur. Zvláštní postavení má takzvaná septoplastika, při které se upravuje pouze nosní přepážka a kromě plastické chirurgie tuto operaci lez podstoupit i na ORL (krční - ušní – nosní).
Chirurg také rozhoduje, zda provede výkon spojený s jiným plastickým zákrokem. Většinou se však nedoporučuje provádět dvě plastické operace v oblasti obličeje ve stejnou dobu, protože tato část lidského těla je velmi náchylná k otokům a mohlo by to znamenat pozdější komplikace.
Operace špičky nosu: Je to jeden z nejnáročnéjších úkonů na rhinoplastice.
Operace širokého nosu: Pokud je nos širší už od kořene, tak jedinou možnou technikou je vyseknutí části kosti ze středu nosního hrotu.
Operace hrbolu nosu (gibus): Nejprve se chirurg snaží uvolnit kůži na hřbetu nosu a sliznici od kostěnného základu, použije k tomu některý z přístupových řezů jako jsou: řez pod chrupavkou křídla nosu nebo napříč nosní přepážkou. Poté se uvnitř nosní dutiny vede řez nad křídlovou chrupavkou a tímto přístupem se chirurg dostane mezi kůži a nosní hřbet. Dlátkem odseká nosní hrbol. V některých případech se používá odseknutá tkáň k remodelaci hřbetu nosu. Poté je nutné tkáňový implantát zajistit proti jeho posunutí například speciálním lepidlem, mikrošroubkem nebo stehem. Někdy ovšem postačí jako prevence dislokace pouze vnější sádra. U menších nerovností je možné pouze kost zbrousit.
Septoplastika: Podle přístupové cesty lze operovat otevřenou metodou nebo uzavřenou metodou. Septoplastika je komplikovaný výkon. Jedna z technik je nalomení kostěnné části přepážky nosní a její fixace (tamponádou nebo jinými pomůckami) ve správné poloze. Méně často se používá vypreparování chrupavky, její tvarování mimo lidský nos a pak následná implantace. Nejednodušší technika je technika drobných nářezů, které chirurgovi pomohou dobře tamponádou vytvarovat přepážku. Někdy se na přepážce vyskytují výrůstky a hrboly, které se dají jednoduše odstranit odseknutím.
Zkrácení nosu a vytočení špičky vzhůru: Tohoto výsledku docílíme odstraněním klínovité části z boční stěny křídlové chrupavky.
Operace pohyblivého nosu při mimice: Za pohyby nosu jsou zodpovědné drobné mimické svaly připojené na chrupavky nosní. Pohyb nosu je zcela fyziologický, ale v některých případech je sval příliš krátký a zapříčiňuje nadměrnou pohyblivost. Tento pohyb eliminujeme porušením místa, kde se sval upíná. Operaci provádíme vnitřní metodou řezem přes chrupavku křídla nosního. Druhý sval, táhnoucí špičku nosu dolů, přerušíme vstupem z dutiny ústní mezi horní dásní a rtem.
Další: Boční vyseknutí kosti slouží k remodelaci a snížení nosu. Modelace přechodu čelo – nosní hrot se dá prohloubit šikmým vytětím kosti z boční stěny nosu. Snížení nosu je komplexní výkon vyžadující vyseknutí části kosti ze septa (nosni přepážky) a z bočních stran.
Sekundární rhinoplastika
Jedná se o reoperaci nosu. Tkáň je změněná jednou nebo několika rhinoplastikami, a proto její reoperace sebou nese významná rizika. Jedním z nich je nedostatečné prokrvení tkáně. Pravidlo, které plastičtí chirurgové dodržují, je neoperovat dříve než za jeden rok po posledním zásahu. Při sekundární operaci nosu se snažíme o co nejméně reduktivní operaci, protože tkáně se nám budou hůře hojit. Nejčastěji se setkáváme s tzv. papouščím nosem, prasečím nosem, nosem ve tvaru skokanského můstku, s vpáčeným nosním křídlem, pokleslým hrotem nosním.
Papouščí nos: Vzniká zmnožením vaziva u hojícího se nosu.
Řešení: Odstranění vaziva.
Prasečí nos: Vzniká nadměrným odstraněním septa nebo křídlových chrupavek.
Řešení: Použití transplantátu.
Nos ve tvaru skokanského můstku: Vzniká vytětím větší části nosních kostí.
Řešení: Pokud nám to profil a tvar obličeje dovolí, snížíme hrot. Je-li deformita velká, použijeme transplantát.
Vpáčení nosního křídla: Vzniká zúžením vnějšího raménka křídlové chrupavky.
Řešení: Nevyhneme se transplantátu nejčastěji z ucha nebo ze septa.
Pokleslý hrot: Vzniká podobně jako papouščí nos. Někdy může být způsoben nešetrným zásahem do struktur hrotu.
Řesení: Je komplikovanější než u papouščího nosu.
Operace nosu se v naprosté většině případů provádí v celkové anestezii, může však být též provedena v anestezii místní, v závislosti na rozsahu zákroku a na tom, co upřednostňujete vy a váš chirurg. V případě místní anestezie se nos injekčně znecitliví a vy nebudete v průběhu zákroku cítit bolest, ale i tak může být zákrok individuálně méně či více nepříjemný. Při použití celkové anestezie budete spát po celou dobu operace. Obvykle bývá požadováno nepít, nejíst a nekouřit 6 hodin před celkovou anestézií a je pravděpodobné, že zůstanete v nemocnici přes noc.
Plastika nosu obvykle zabere jednu až dvě hodiny, nicméně komplikovanější zákroky mohou trvat déle.
Při klasickém průběhu operace je uvolněna kůže nosu, jsou částečně odstraněny a eventuelně tvarově upraveny hrotové a křídlové chrupavky, odstraněn nosní hrbol a zúžena kostěná část nosu, pokud si to situace vyžaduje.
Chirurg je schopen doplnit část tkáně tak, aby tvar a požadovaná estetická hodnota byla dokonalá. K doplnění využívá nejčastěji tkáň vlastního těla, nejlépe vyhovující jsou ty, které se strukturou a barvou podobají vlastním tkáním nosu. K náhradě chrupavčité části se používá chrupavka z nosní přepážky, nebo ucha a výjímečně lze použít chrupavku z žeberního spojení.
Kůže v okolí nosu je velmi tolerantní a strategicky vedené řezy přispívají k tomu, že výsledek operace je výborný. Nos je ve svém výsledném tvaru stabilizován náplasťovou a sádrovou fixací. Do nosních dírek se vkládá tamponáda, která zamezí krvácení. Pacient s tamponádou může dýchat pouze ústy.
Komplexní péče po operaci nosu je velmi důležitá.
Ihned po operaci vám bude na nos přiložena sádrová dlažka za účelem jeho stabilizace. Odstranění dlahy se provádí individuelně v průměru po 7 až 14 dnech, v závislosti na typu zákroku, zhruba ještě měsíc si ji pacient nasazuje na noc.
Během prvních dnů po operaci počítejte s většími či menšími otoky obličeje, zejména v oblasti očních víček. Tyto otoky se většinou zhoršují při prudkých výkyvech teploty.
Často se také objevují krevní podlitiny. To vše se dá velice rychle upravit pomocí obkladování a chlazení. Drobnější otoky však můžete pozorovat i po dobu týdnů až měsíců. Také můžete mít delší dobu pocit ucpaného nosu, což je způsobeno otokem nosní sliznice. Nedoporučuje se smrkat po dobu asi jednoho týdne.
Pacient si většinou na výraznější bolesti nestěžuje a sám urychluje proces hojení tlakovými masážemi, které působí jako prevence před komplikacemi.
Správný postup tlakové masáže po rhinoplastice vám vysvětlí váš lékař po operaci. Obecně lze říci, že tlakové masáže se provádějí 3x denně. Pacient tlačí na operovaný nos 30 sekund a tlak na každé místo zopakuje alespoň 10x. Model masáží se volí individuálně pro pacienty vzhledem k typu operace, kterou prodělali.
Většina klientů po plastické operaci nosu je schopna vrátit se do zaměstnání po sundání sádry, tedy asi po dvou týdnech. Výrazná fyzická zátěž se nedoporučuje po dobu asi tří týdnů. Zvláště nebezpečné jsou míčové sporty, při kterých hrozí poranění nosu. Jelikož se operovaný nos formuje a svého stabilního tvaru dosahuje až po roce od operace, je dobré míčové hry, box a jiné bojové sporty odsunout až na dobu, kdy je nos pevně zformován.
V létě by se pacient neměl opalovat minimálně 3 měsíce po operaci, protože hrozí nepřirozená pigmentace opraveného nosu. V zimě je nos náchylnější k omrznutí. V některých zdravotních zařízeních využívají doplňků ke stravě, léků a nebo biostimulačních laserů ke zmírnění otoků a k rychlejšímu hojení modřin.
Výsledek plastiky nosu je trvalý. Je si však nutné uvědomit, že ke stabilizaci dochází zhruba až po roce od operace.
Stejně jako u každé operace i u rhinoplastiky mohou nastat komplikace při samotném zákroku nebo v době pooperační. Některé pozdější obtíže mohou být způsobeny i nedodržením pokynů lékaře.
Poškození okolní tkáně při samotném zákroku se předchází šetrným postupem a přesnou technikou. Proti krvácení se používá tzv. kauter. Je to tepelný chirurgický nástroj, který po odstranění tkáně uzavře krvácející cévy.
Právě při chybném použití se mohou objevit spálená místa na tkáni, která znesnadňují hojení a jsou esteticky nežádoucí. U operací po předchozím traumatu může docházet ke vzniku poranění i v okolních tkáních. Mezi ně patří krvácení do očnice, které způsobuje poruchy vidění a musí být léčeno ve spolupráci s očním lékařem. Další komplikací je poškození slzné žlázy, ta může pomocí píštěle dokonce ústit do nosní dutiny.
Proběhlé trauma také ohrožuje kostní a chrupavčité struktury, které při operaci lékař upravuje – a to obnovením již zhojených zlomenin. Při osteotomii (chirurgickém výkonu na kostech) mohou vznikat různé deformity. Mezi tři hlavní deformity řadíme tzv. „Rocker“ deformitu, „Open roof“ deformitu a „ Step“ deformitu. První vzniká, když při operaci dojde ke zlomení lebeční kosti.
Na vytvoření deformity typu „Open roof“ se podílí špatné srovnání bočních segmentů s nosní přepážkou. Při zanedbání léčby hrozí vznik různých prohlubní na postižené straně nosu. Poslední typ se naopak vyznačuje hrbolky, které se musí další operací korigovat. Poškození kůže usnadňuje tvorbu nežádoucích jizev. Jizvy mohou být vyvýšené a rozšířené nebo naopak vtažené. Ani jedna z variant samozřejmě není žádoucí.
Některé problémy pramení z celkového onemocnění pacienta. Jedním z nich je zvýšené krvácení, které bývá způsobeno vrozeným onemocněním (např. poruchy srážlivosti krve), doprovodnou chorobou (špatná funkce jater) nebo farmakologickou léčbou. Proto je nutné informovat lékaře o všech přípravcích, které užíváte. Krvácení totiž může zvýšit i obyčejný aspirin.
Bezprostředně po operaci hrozí také dýchací obtíže, anafylaktická reakce (například na léky podávané během operace) nebo poruchy vidění. To vše ale platí i pro každou jinou operaci.
Většina časných pooperačních komplikací se týká rány samotné. Hrozí její infekce (té se předchází užíváním antibiotik a drenáží), uvolnění stehů, krvácení a hematomy. Kůže v místě a okolí rány někdy reaguje kontaktní dermatitidou (zvláště u citlivých osob), v horších případech (např. u náročnějších výkonů) také nekrózou. Nekróza je odumření tkáně, která se musí odstranit, jinak se komplikuje často infekcí.
Samozřejmě po každém zákroku následuje bolest a otok. Ani jeden z těchto příznaků ovšem nesmí trvat příliš dlouhou dobu. U pacientů po rhinoplastice také byly zaznamenány poruchy čichu nebo nosní neprůchodnost, které v mnoha případech s následnou rehabilitací samy odezní.
Nebezpečné jsou komplikace systémové. Protože je omezeno dýchání, hrozí u lidí, kteří mají obtíže se srdcem, srdeční selhání. Infekce z rány také může přestoupit do těla. Velmi rizikové je postižení mozku. Vznikat mohou jednak záněty plen nebo abscesy přímo v nervové tkáni, ale také trombóza žilních splavů. Proto při déletrvajících bolestech hlavy, náhle vzniklé epilepsii a horečce upozorněte neprodleně svého lékaře.
Mezi další komplikace patří záněty srdečních chlopní (endokarditida). Nebezpečné situace pro život pacienta představují celková sepse a tzv. syndrom toxického šoku. Ten vzniká průnikem bakteriálních toxinů do krve a projevuje se již brzo po operaci. Úmrtnost činí téměř 11 %. Infekční komplikace nastávají především u imunitně oslabených lidí.
Díky předchozím traumatům nebo infekcím se někdy objeví vytékání obsahu z nosu. Je to mozkomíšní mok, protože došlo ke komunikaci s lebeční dutinou. Tento stav se musí také brzy řešit.
Tyto komplikace souvisí jak s oblastí nosu, tak i s okolními tkáněmi. Kromě deformit (poklesy, hrboly) se díky špatnému hojení může objevit tzv. hypertrofická jizva. Ta se popisuje jako útvar, který se vyklenuje nad místo jizvy. Je způsobena zvýšenou produkcí vaziva v místě hojení.
Funkci nosu samotného narušují různá pooperační zúžení v nosní dutině. To pacienta obtěžuje i proto, že se mu postiženou stranou hůře dýchá. Většinou se problém vyřeší rekonstrukčním výkonem. Stejně jako srůsty a perforace nosního septa.
Tukové látky použité při operaci mohou v místě aplikace vyvolat zánětlivou reakci a vytvoření tzv. oleogranulomu. Ten se většinou chirurgicky vyjme z postižené tkáně. Výjimkou nejsou ani cysty.
Ne vždy se operační zákrok podaří ke spokojenosti pacienta. Z mnohých důvodů se v malém procentu nepodaří původní deformitu opravit, v horších případech se zvýrazní nebo se objeví nějaká nová. S další operací je ale nutno vyčkat minimálně jeden rok od prvního zákroku. Podle umístění postihují deformity horní, střední nebo dolní třetinu nosu. Většinou se jedná o změnu úhlů, rozšíření nebo zúžení dané části nebo asymetrie.
Má-li pacient implantát může dojít k jeho posunutí nebo uvolnění. Změny se někdy objeví i v oblasti špičky nosu, při jednostranném postižení nebo asymetrii a opět se řeší pomocí chirurgického zákroku.
Mezi problémy postihující oblasti mimo nos patří zubní komplikace, kterým se předchází spoluprací operačního týmu se stomatologem. Dále sekrece z nosu při jídle, ta je způsobena patrně postižením nervových struktur při operaci. Mezi další obtíže patří alergická reakce na implantát, poškození slzných žláz (jejich zničení nebo vytékání obsahu do dutiny nosní) nebo komunikaci mezi lebeční dutinou a okolím, kdy z nosu vytéká mozkomíšní mok. Opět je zde riziko vzniku meningitidy.
Některé zdroje uvádí, že jsou komplikacemi více ohroženi pacienti – kuřáci. Lidem, kteří trpí nějakým systémovým onemocněním, jako je například diabetes mellitus, se tento typ operací ani nedoporučuje.
Psychické obtíže někdy provází pacienta již od doby před operací. Strach z výsledku zákroku je nutno monitorovat ihned po operaci. Někteří pacienti bývají i depresivní.
Agresivita a vztek se může objevit u pacientů, kteří jsou s výsledkem zákroku nespokojeni. Důvodem nemusí být špatně provedená operace, ale také přehnaná očekávání pacienta samotného. Většina pacientů ale bývá s výsledkem operace spokojena a dojde mnohdy i ke zlepšení jejich psychického stavu a kvality života
Věnujte volbě kvalitního chirurgického zařízení a chirurga, kterému důvěřujete, dostatek času. Neřiďte se cenou rhinoplastiky, protože ani v tom nejdražším a nejproslulejším zařízení nemáte jistou, že si s lékařem budete rozumět a budete schopni mu vylíčit své představy.
Naopak u zařízení, která jsou až řádově levnější než jiná, hrozí nebezpečí, že za tuto cenu nedostanete veškerou péči, kterou si váš zákrok vyžaduje. Zjistěte si, kde ve vašem okolí nebo místě, které je pro vás relativně dostupné, se operace nosu provádějí.
Domluvte si konzultaci a z vlastního pohledu posoudíte profesionalitu lékaře a způsob, jak se vám s ním komunikuje. Cena vstupní konzultace se pohybuje od 300 do 1 000 Kč, a to není zdaleka taková investice.
Nebojte se zeptat lékaře, jakou má kvalifikaci. Vyberte si chirurga, který má odbornou způsobilost v oboru plastická chirurgie a má několikaleté zkušenosti s rhinoplastikami. Klidně se zeptejte, jak často nosy operuje a chtějte vidět nějaké ukázkové fotografie.
V některých případech je rhinoplastika indikována a je tedy hrazená ze zdravotního pojištění. Pacient má nárok na rhinoplastiku, pokud ji prodělá po úrazu nebo má vrozenou deformitu jako je rozštěp nosu a horního patra a nebo trpí problémy s dýcháním, které jsou způsobeny nesymetrickým postavením nosní přepážky. Ve všech těchto případech platí operaci nosu zdravotní pojišťovna.
Jediný problém by mohl nastat v případě, že vámi vybrané zařízení nemá s vaší pojišťovnou uzavřenou smlouvu.
Často se také septoplastika provádí v ordinaci ORL lékaře, pokud pacient vyžaduje septoplastiku a zároveň kosmetickou operaci nosu, je dobré, když navštíví zařízení, kde ORL lékař spolupracuje s odborníkem z plastické chirurgie.