V průběhu vývoje plodu i života muže může dojít k situaci, kdy nedojde k sestupu varlete z těla do šourku (tzv. kryptorchismus), nebo dojde k překroucení cév, tedy výživy varlete a k jeho odúmrtí (torze varlete), stejně jako po úraze, a muž ztrácí minimálně jedno varle. Varle uschované ve vývoji plodu v těle a nesestouplé, které nelze chirurgicky vytáhnout, se musí většinou odstranit, neboť může způsobovat nádorové komplikace. Druhé, zdravé varle, většinou převezme funkci chybějícího varlete, avšak muž trpí pocitem méněcennosti, zvláště v intimní chvíli s partnerkou a má obavy, aby nedošlo k tomuto zjištění. Jednoduchou pomocí je vložit do prázdné poloviny šourku implantát věrně napodobující varle.
Pokud dojde k chirurgickému odstranění varlat/varlete (orchiektomie), pacient může podstoupit jejich implantaci. K odstranění dochází, jestliže například u pacienta propukla rakovina varlat nebo se objevil těžký zánět.
Výkon implantace varlete je vhodný pouze pro zdravé muže, kterým chybí jedno varle a druhé mají zdravé, nebo mužům úplně bez varlat. Je důležité, aby měl muž jistotu, že netrpí žádným onemocněním, ani vadou šourku, jinak totiž nelze zákrok indikovat. Stejně je tomu tak v případě skrytého nebo nevyvinutého varlete, implantace je zde problematická. Přítomnost nového varlete by mohla vést k přehlédnutí skrytého varlete, což by mohlo v pozdější době vést ke kritické komplikaci.
Testikulární implantát se používá z estetického důvodu, v případě, že se muž za chybějící varle stydí, a přeje si tento problém vyřešit. Implantát však nemá žádnou funkci skutečných varlat. Testikulární protézy se používají již od 40. let 20. století a vyráběly se z různých materiálů. V dnešní době jsou vyrobeny převážně ze silikonového kaučuku a jsou naplněny buď silikonovým gelem, nebo solným roztokem. Testikulární implantát má váhu a tvar podobný normálnímu varleti a je dostupný v různých velikostech.
Správné testikulární implantáty:
Vyrábí se dva typy implantátů. Jeden bez poutka, druhý s poutkem, aby se mohl implantát upevnit na místě jako prevence vzestupu varlete operační cestou zpět nahoru do rány. Poutko je pak hmatné a tento stav je netypický. Výrobci nabízí několik velikostí, přičemž se volí nejbližší hmatná velikost zdravého varlete.
I zdravá varlata nejsou stejně veliká a tak absolutní srovnání velikosti je zbytečné. Výkon je ambulantní.
Pokud se rozhodujete zákrok podstoupit, je důležité, abyste našli zkušeného chirurga, který se specializuje na operaci implantace varlete. Lékař by měl na první konzultaci zodpovědět všechny vaše dotazy, seznámit vás jak s výhodami, tak s možnými riziky zákroku. S chirurgem se domluvte na všech podrobnostech a zvoleném postupu pro řešení vašeho problému. Měli byste odcházet s dobrou představou o tom, jak bude zákrok probíhat.
Stejně tak, jako před jakýmkoliv chirurgickým zákrokem, je nutné podstoupit předoperační vyšetření, které obsahuje i vyšetření krve a moči. Pacient by se měl na zákrok dostavit zdravý a neměl by v současné době užívat léky s obsahem kyseliny acetylsalicylové. V rámci předoperační přípravy je také třeba oholit ochlupení v operované partii. V samotný den zákroku se pacient dostavuje na operaci nalačno, neměl by tedy předem jíst, pít ani kouřit.
Výkon by neměli podstupovat muži s nemocným šourkem, tříselnou kýlou vedoucí až do šourku, hydrokélou („vodnatostí“ šourku) a ostatními nemocemi či vadami šourku. Rozhodně není vhodné vkládat implantáty do šourku v situaci, kdy má muž skryté, nebo nevyvinuté varle. V případě přítomnosti jakéhokoliv základu varlete může dojít k situaci, že nález umělých varlat zastře nádorovou diagnózu vlastního varlete. Někteří muži sice žádají o implantaci, i když svá varlata mají, avšak tento postup je, ne-li nezdravý, minimálně neetický.
Obecná rizika operačního výkonu jsou stejná jako u ostatních chirurgických výkonů. Estetické riziko může být skrytá infekce, která může vést ke špatnému hojení, výraznému projizvení, infekci až perforaci šourku a konečně až vypuzení implantátu.
Mezi komplikace operace implantace varlete patří vznik bolestivé kapsulární kontraktury, tvorba kalcifikací, ruptura testikulární protézy, vznik infekce, vznik hematomů a seromů či protlačení implantátu.
Většinou má muž po operaci předchozí (odstranění původního varlete) jizvu v třísle, vzácněji na spodině šourku. Pokud jizvu nemá, nebo má ji minimální, pak je možný výše uvedený vstup do těla. Výkon se provádí většinou použitím tumescentní (přeplněním tkáně anestetikem s adrenalinem) místní (lokální) infiltrace lokálním anestetikem od jizvy až do šourku. Původní jizva se vytne a tupě se vytvoří kanál pro implantát až do šourku. Po té se implantát vloží na dno šourku. Kanál se pak sešije několika vstřebatelnými stehy stejně jako operační vstup.
Výsledným efektem je šourek obsahující dvě varlata. Implantát bývá mírně tužší. Konsistence implantátu se vyrábí jako průměr měkkosti původního varlete, avšak rozdíl v tuhosti materiálu vnímá přinejmenším jen jeho nositel. Často se stává, že implantát mění polohu. Při podrobném zkoumání je však zjištěno, že sice v menší míře, ale přece ke změně polohy dochází i u zdravého varlete.
Od třísla do šourku mohou být modřiny a otok, který si operovaný chladí výměnou studených obkladů přes látku či čtverec. Bezprostředně po výkonu stav bolestivý výrazně není a operovaný se může v těsných slipech, či látkovém suspensoru a civilně oblečen nechat odvézt domů v doprovodu.
První dny je doporučován klidový režim, zhruba po měsíci je možné větší zatížení a pacient může například chodit na delší procházky. Po dvou týdnech se obvykle odstraní stehy. Kontroly jsou naplánovány individuálně dle stavu a průběhu hojení.
V pooperačním průběhu by operovaný měl zůstat v klidu první dva týdny v domácím léčení. Pracovní schopnost při bezkomplikovaném pooperačním průběhu je do dvou týdnů.
Stav je citlivý, bolesti jsou vzácné a lze je potlačit běžnými analgetiky. Většinou však studené obklady jako analgetikum postačují. Dobré je tahat si za implantát směrem dolů, protože původně prázdný šourek je kratší. Takto to provádět dlouhodobě cca 20 s. ráno a večer.
Plavání není vhodné dříve než po 2 měsících, naopak sprchování je vhodné ihned následující den po operaci, a to zvláště po plnění biologických potřeb (močení, stolice). Běžná fyzická zátěž a sportování je možné cca po měsíci. Po dobu alespoň jednoho měsíce po operaci by se pacient měl vyhýbat sexuálním aktivitám. Konečný efekt zákroku lze zhodnotit nejdříve po dvou měsících, později se již příliš nemění. Výsledek operace je trvalý.
Stále více mužů také podstupuje intimní operace, mezi které patří zvětšení penisu nebo rozšíření penisu.