Operace karpálního tunelu je nejčastějším operačním výkonem v chirurgii ruky. Nejčastěji se provádí otevřeně za vzniku jizvy dlaně nebo zápěstí se všemi nevýhodami, které to přináší. Endoskopická operace oproti tomu z malého řezu v oblasti zápěstí umožňuje bezpečné a efektivní uvolnění nervu s minimálním rizikem komplikací a významně zkracuje dobu pooperační rekonvalescence.
Syndrom karpálního tunelu je velmi časté onemocnění. Jeho konzervativní léčba má pouze malý a dočasný účinek, takže nakonec je nutné provedení operace.
Zavedený pracovní nástroj s kamerou do karpálního tunelu
Uvolnění tísněného nervu je v drtivě většině prováděno tzv. otevřenou technikou, tedy se vznikem větší či menší jizvy v dlani nebo na předloktí.
Většina pacientů podstupujících operační výkon vykonává v běžném životě manuální práci. Proto je pro ně po výkonu velmi důležitá co nejrychlejší rekonvalescence, aby byli schopni ruku mechanicky zatěžovat co nejdříve po operaci.
Není výjimkou po otevřené operaci dlouhodobá několikaměsíční pracovní neschopnost nikoli z důvodů nezhojení rány či pooperační komplikace, ale pro neschopnost ruku po výkonu časně mechanicky zatížit.
Nutnost dlouhodobé absence v práci je pro nezanedbatelnou část pacientů velmi nepříjemná a může pro ně mít podstatné ekonomické a sociální důsledky.
Endoskopické uvolnění karpálního tunelu je stejně jako otevřený výkon indikováno u pacientů s klinicky a elektromyograficky prokázaným syndromem karpálního tunelu, kteří nemají úlevu po konzervativní léčbě. Platí, že uvolnění nervu by mělo být provedeno včas, ještě před vznikem nevratného poškození nervu. Je-li nerv již nevratně postižen, k plnému návratu funkce a citlivosti ruky nedojde.
Průběh operace karpálního tunelu
Vlastní výkon se provádí většinou ambulantně. Zhruba hodinu před výkonem je nutno umrtvit nervový kmen a okolí. To se provádí injekcí anestetika k nervu v oblasti předloktí. Efekt této svodné anestezie nastupuje cca po 30 až 60 minutách. Pokud je výkon prováděn v celkové anestezii, tak je nutná většinou krátkodobá hospitalizace a injekční umrtvování nervu tak odpadá.
Po přípravě operačního pole a po zaškrcení končetiny pak z krátkého příčného řezu (10 až 15 mm) na přední ploše zápěstí za pomoci speciálního instrumentaria se zabudovanou kamerou bezpečně a pod kontrolou zrakem protneme příčný vaz, pod kterým je nerv tísněn. To vše na rozdíl od otevřené operace bez poranění tkání uložených nad vazem (svalovina dlaně, podkoží a kůže). Právě selektivní uvolnění vazu bez jizvení v ostatních tkáních umožňuje rychlejší rekonvalescenci a přináší možnost zatížit manuálně ruku dříve než po klasické operaci. Operační výkon trvá 10 až 15 minut. Některé endoskopické techniky používají pomocný nářez (5 mm) v oblasti dlaně směrem k prsteníčku.
Hojení a rekonvalescence
Nekomplikovaný pooperační průběh je po otevřené operaci i přes dobré zhojení operační rány velmi často provázen většími či menšími funkčními obtížemi:
Tyto obtíže mohou nezřídka přetrvávat i 3 až 6 měsíců po operaci a znemožňují plnou zátěž ruky.
Rekonvalescence trvá 4 až 8 týdnů
Po endoskopické operaci je přiloženo pouze krytí rány a elastická bandáž. Použití dlahy není nutné. Stehy se odstraňují po 2 týdnech a ruku je možno začít zatěžovat již po 3-4 týdnech. Rekonvalescence bývá v průměru 4-8 týdnů. Funkční obtíže při zátěži operované končetiny se objevují také, ale v menší míře a trvají kratší dobu než po otevřeném výkonu.
Brnění a bolest mizí
Velmi rychle po operaci odeznívají noční brnění a bolesti prstů, které jsou způsobeny nedostatečným prokrvením nervu při jeho útlaku. Porucha funkce ruky nebo snížená kožní citlivost se poté upravuje postupně v řádu týdnů až měsíců tak rychle, jak postupuje regenerace poškozených nervových vláken. Platí, že čím větší poškození nervu před výkonem, tím delší dobu trvá, než nerv zregeneruje.
Komplikace
Každá operace může mít své komplikace. Vedle všeobecných komplikací, které se mohou objevit po každém chirurgickém výkonu, je nutno upozornit např. na riziko poškození nervu nebo jeho drobných větví, způsobující poruchu kožního čití nebo hybnosti palce, poškození šlach, bolestivost jizvy nebo otoky ruky. Po operaci také někdy pozorujeme zhoršení chronického zánětu šlachových obalů, které se projevuje jako blokování prstů při jejich ohýbání. Zcela vyloučit nelze ani recidivu obtíží při nadměrném jizvení a tvorbě srůstů v místě zákroku. Obecně jsou tato rizika podobná jako u klasické otevřené operace. Pokud chcete tato rizika minimalizovat, respektujte doporučení lékaře a nezatěžujte končetinu příliš brzy po výkonu.
Pro koho je endoskopické ošetření vhodné
Endoskopický výkon je možno provést téměř u všech pacientů se syndromem karpálního tunelu. Větší opatrnost je nutno dodržet u deformit zápěstí (vrozené nebo poúrazové), u revmatiků nebo při operaci recidivy útlaku. Endoskopický výkon se nedoporučuje u pacientů s antikoagulační léčbou. Vždy existuje určité malé riziko, že v průběhu operace může dojít k situaci, že nejde výkon dokončit endoskopicky. V této situaci je nutno provést nebo dokončit výkon otevřeně.
Endoskopická operace karpálního tunelu je pro chirurga náročnější než klasická otevřená operace. Jak na vybavení a spotřebovaný materiál, tak na chirurgovu zručnost a zkušenost. Nespornou výhodou pro pacienty je však o třetinu až polovinu kratší doba rekonvalescence s možností časnější zátěže ruky. Méně často se také po endoskopické operaci vyskytuje pilířová bolest. Největší prospěch z endoskopické dekomprese karpálního tunelu tak mají ti pacienti, kteří z různých důvodů potřebují ruku po operaci co nejdříve zatěžovat. Nevýhodou je výrazně větší finanční náročnost než u klasické otevřené operace. Na většině pracovišť je pacient nucen operaci hradit.