O plastice uší (korekci odstálých ušních boltců) jsem snila už od dětství. Je pravda, že se mi nikdo nikdy nesmál, že mám velké uši a jsem ,,ušatá", ale bylo to ve mně. Pamatuji si, že jako dítě jsem se styděla dělat si různé účesy, samozřejmě kvůli uším. Někdy jsem měl chvilky, že jsem si vzala izolepu nebo náplast a jednoduše jsem si slepila ucho k pokožce. Pak jsem alespoň chvíli měla pocit, že nejsem ušatá. Rodiče se zákrokem nikdy nesouhlasili -takže jsem dříve neměla ani peníze na zákrok. Začala jsem si vydělávat a udělala si až v 21.letech velikou radost!

Objednala jsem se k šikovnému panu doktorovi na soukromou kliniku do Brna. Ze začátku jsem měla veliký strach, jak vše bude probíhat? Bude vše bez komplikací? Den před Vánoci ráno jsem podstoupila otoplastiku v lok.anestezii - injekce byly strašné, myslela jsem, že mi snad praskne ucho... pak bolest odezněla a bylo po celé bolesti. Jediné, co mi při operaci vadilo, tak teplo - byla jsem úplně zpocená, možná stresem...

Cca po 2 hodinách jsem odjela domů- bolest přišla k sobě po 7.hodinách. Nebylo to nějak hrozné. Spíše jsem nevěděla, jak si mám s ,,turbanem na hlavě" lehnout. Na bolest mi nic nezabralo - Paralen vůbec, Ibalgin pouze lehce mírnil.

Cca 4-5.den to bylo nejšílenější, když to tak popíšu. Tak strašně mě to svědilo, že jsem byla ráda, že mám na uších takovou vrstvu fášků a obvazů, protože bych si to asi proškrábala! Dávala jsem si ráno a večer 1 Dithiaden.

Mytí hlavy: pan doktor mi dal obvaz ,,moc dobře" na hlavu - v pohodě jsem si vytáhla 70% vlasů a krásně jsem si je v umyvadle s asistencí manžela umyla.

10.den jsem měla na klinice převaz a vytažení modelačních stehů - bolest mizivá! Potěšení a úleva přišla při sundání obvazu. Překvapivě nebyl ani zakrvácený... Pan doktor uši ještě zkontroloval, já jsem se poprvé uviděla a první dojem byl ŠOK - nedokázala jsem si připustit, že to mohou být moje uši... Dala jsem si čelenku a jela jsem domů. Celý večer po sundání obvazu jsem probrečela a litovala jsem, že jsem na zákrok šla - uši jsem měla lepivé se stroupky (jak kdyby na nich byla zaschlá klovatina), byly červené a hlavně jsem necítila vrchní půlku uší... Hrůza.

Cca po 15.dnech od operace jsem si na uši začala zvykat a teď po měsíci jsem šťastná, že jsem na tom byla.

Všem mohu jen doporučit... jsem opravdu spokojená. Mám radost, když si nakupuji různé gumičky, sponky, skřipce...apod. A hlavně, až si budu moct vyčesat vlasy aniž bych se styděla.

Zatím jsem 1.měsíc od operace - stehy trochu povolily (uši jsou už přirozeně postavené), kůžička na přední straně ucha se už neloupe a je bez stroupků - natírám si je indulonou. Zezadu mám na jizvách ještě krvavé stroupky, které mi zatím nejdou moc smýt - používám antibakteriální mýdlo Protex, na dočištění peroxid vodíků. Uši trochu svědí, ale to už je zanedbatelné!

Všem moc doporučuji!