Nad augmentací jsem přemýšlela hodně dlouho. Ne že bych neměla žádná prsa, vždycky jsem měla něco málo, co se v pushupce zdálo jako dostatečné, ale když si člověk vezme plavky, zbydou mu oči pro pláč. A tak jsem se s příchodem nového roku rozhodla, že je čas si splnit svůj sen. Po důkladném hledání jsem našla kliniku OB Care a po pár emailech s paní Halířovou mi byl přidělen termín konzultace s panem doktorem Skálou ještě v lednu. Konzultace byla rychlá, jelikož jsem měla hodně načteno dopředu a jen jsme si potvrdili, co jsem měla namyšleno- kulaté Mentor, pod sval a co nejvíc tam půjde. Následovala domluva termínu s paní Halířovou- pondělí 26.3.2018. Ani jsem se nenadála a už přišel den D, kdy jsem stála dole na recepci s taškou a výsledky předoperačního vyšetření. Poslední konzultace s panem doktorem, pokreslil si mě, řekli jsme si že dáme 350-400ml, dostala jsem podprsenku, punčošky a šla se ubytovat. Před samotnou operací mě personál vždy informoval, co se bude dít, takže veškeré mé obavy byly ty tam. Co se týče pocitů po operaci, hodinku-dvě jsem strávila na JIPce, kde jsem si raději nechala dát něco od bolesti. Poté mě převezli už na pokoj, kde jsem zbytek dne pospávala. Bolest téměř žádná, jen trošku tlak, bolelo mě mluvit a hlavně co bylo nejhorsi- zvednout se a dojít na toaletu ? V noci jsem toho moc nenaspala, ale to se dalo čekat když jsem spala přes den. Nad ránem jsem si opět řekla o prášek na bolest a tvrdě usnula. V úterý ráno za námi přišel pan doktor- rozstřihl obvaz a páni!, to byla úleva, ale myslela jsem, že mi má nová prsa upadnou ? Zalepil jizvy, nasadil kompresní podprsenku, dostala jsem instrukce a rozloučili se. Po snídani se znovu zastavila asistentka paní Halířová s propouštěcí zprávou, výbavou léků a obvazů na doma, dostala jsem termín kontroly a hurá domů. Čekala mě tříhodinová cesta, která proběhla nečekaně dobře. Zbytek dne jsem opět prospala a noc byla opět krušná- třikrát vzhůru, ale spíš kvůli zádům, takže mě přítel vždy musel jinak napolohovat. Středa byla už o něco lepší, doma jsem pochodovala, ale jinak se o mě celkově ten den ještě staral přítel. Ve čtvrtek už jsem zvládla sama uvařit, osprchovat se, šli jsme do kina. Dnes, pátý den, už dokonce zvládnu obléknout triko, takže rekonvalescence jde rychleji než jsem čekala a jsem za to neskutečné ráda. Jediné co mě trápí, tak je oteklé bříško po narkóze. Závěrem asi to, kvůli čemu jste četli příspěvek- jak jsem spokojená s prsy. Abych pravdu řekla, bala jsem se na ně podívat, protože spousta žen psala, jak se jim první týden vůbec nelíbila, jak jsou pomuchlané a nevím co ještě. Já naopak byla mile překvapena. Nikde žádná modrina, trošku opuchlé, ale krásné! Už se těším až se usadí a ještě dotvaruji. Takže pokud nevíte kam jít, určitě zavítejte na kliniku OB Care. Paní asistentka Halířová odpoví na veškeré vaše všetečné otázky, pan doktor Skála splní Vás sen a personál o Vás bude pečovat, jako byste byli jediní na celé klinice.