Už na základní škole jsem věděla, že něco není v pořádku. Když opomenu škodolibé poznámky spolužáků, je tady ten fakt, že máme doma zrcadla, takže jsem si toho všimla sama. Totiž můj nos neměl ten správný tvar a velikost. Zepředu sice nebylo skoro nic poznat, ale z profilu rozhodně neměl ten krásný vykrojený tvar, co jsme se na prvním stupni učili kreslit na obličej princezen. V pubertě se každá dívka mění v ženu a poznává sama sebe. Cítila jsem se hrozně, bála jsem se, aby mě náhodou někdo neviděl z profilu. Stále jsem se snažila natáčet obličej tak, aby to nikdo nepoznal. Nikdo nesměl vědět, že mám velký nos. Je to hloupost, to se přeci nedá uhlídat, ale v té době jsem se snažila dělat vše. Hledala jsem jak se líčit tak, abych to zamaskovala nebo jaký si vybrat účes, abych to co nejvíce zakryla. Postupem doby jsem se naučila i jak nastavit obličej, aby na fotce nebylo nic poznat. Ne vždy se to povedlo, proto jsem se rozhodla, že půjdu na plastickou operaci. Přestěhovala jsem se do Plzně, začala jsem pracovat a zároveň i šetřit. Konečně byla na účtu ta vytoužená částka, která má změnit můj život. Teď jsem si konečně mohla domluvit schůzku a změnit svůj vzhled. Pan doktor Šolc byl moc milý a vysvětlil mi, jak bude operace probíhat a co bude následovat. Našel mi termín a já mohla za měsíc na operaci. Konečně nastal den D a já byla plná nejrůznějších pocitů. Strach střídala radost z blížícího se plnění snu, který mě provázel již několik let. Ale to už mě na pokoj vedla velmi milá sestřička, která mě uklidnila a vysvětlila, co bude po operaci a jak se možná budu cítit. Lehla jsem si do postele a pustila si televizi, nevím jak je to možný, ale zkrátka jsem s těmi všemi pocity usnula. Ale ne na dlouho, vzbudila mě sestřička, která mi přišla píchnout injekci do zadečku a přinesla mi velmi sexy kalhotky a něco jako nadkolenky. S celou postelí mě pak převezla na operační sál a vše mohlo začít. Všichni byli moc hodní a dokonce i vtipkovali, takže jsem se skoro ani nestihla bát. Probudila jsem se, když mě převáželi v posteli do pokoje. Vůbec nic mě nebolelo a ani špatně mi nebylo. Protože jsem měla ucpaný nos tampony a musela jsem dýchat pusou, začalo mě bolet v krku a to je jediný co mě z celé operace bolelo. Také jsem byla moc ráda, že jsem byla na pokoji sama. Jak jsem řekla, měla jsem ucpaný noc a musela jsem ležet na zádech, takže jsem neuvěřitelně chrápala. Ještě jsem ani nespala a už jsem slyšela, jak chrápu. Sestřičky byly moc moc hodUž na základní škole jsem věděla, že něco není v pořádku. Když opomenu škodolibé poznámky spolužáků, je tady ten fakt, že máme doma zrcadla, takže jsem si toho všimla sama. Totiž můj nos neměl ten správný tvar a velikost. Zepředu sice nebylo skoro nic poznat, ale z profilu rozhodně neměl ten krásný vykrojený tvar, co jsme se na prvním stupni učili kreslit na obličej princezen. V pubertě se každá dívka mění v ženu a poznává sama sebe. Cítila jsem se hrozně, bála jsem se, aby mě náhodou někdo neviděl z profilu. Stále jsem se snažila natáčet obličej tak, aby to nikdo nepoznal. Nikdo nesměl vědět, že mám velký nos. Je to hloupost, to se přeci nedá uhlídat, ale v té době jsem se snažila dělat vše. Hledala jsem jak se líčit tak, abych to zamaskovala nebo jaký si vybrat účes, abych to co nejvíce zakryla. Postupem doby jsem se naučila i jak nastavit obličej, aby na fotce nebylo nic poznat. Ne vždy se to povedlo, proto jsem se rozhodla, že půjdu na plastickou operaci. Přestěhovala jsem se do Plzně, začala jsem pracovat a zároveň i šetřit. Konečně byla na účtu ta vytoužená částka, která má změnit můj život. Teď jsem si konečně mohla domluvit schůzku a změnit svůj vzhled. Pan doktor Šolc byl moc milý a vysvětlil mi, jak bude operace probíhat a co bude následovat. Našel mi termín a já mohla za měsíc na operaci. Konečně nastal den D a já byla plná nejrůznějších pocitů. Strach střídala radost z blížícího se plnění snu, který mě provázel již několik let. Ale to už mě na pokoj vedla velmi milá sestřička, která mě uklidnila a vysvětlila, co bude po operaci a jak se možná budu cítit. Lehla jsem si do postele a pustila si televizi, nevím jak je to možný, ale zkrátka jsem s těmi všemi pocity usnula. Ale ne na dlouho, vzbudila mě sestřička, která mi přišla píchnout injekci do zadečku a přinesla mi velmi sexy kalhotky a něco jako nadkolenky. S celou postelí mě pak převezla na operační sál a vše mohlo začít. Všichni byli moc hodní a dokonce i vtipkovali, takže jsem se skoro ani nestihla bát. Probudila jsem se, když mě převáželi v posteli do pokoje. Vůbec nic mě nebolelo a ani špatně mi nebylo. Protože jsem měla ucpaný nos tampony a musela jsem dýchat pusou, začalo mě bolet v krku a to je jediný co mě z celé operace bolelo. Také jsem byla moc ráda, že jsem byla na pokoji sama. Jak jsem řekla, měla jsem ucpaný noc a musela jsem ležet na zádech, takže jsem neuvěřitelně chrápala. Ještě jsem ani nespala a už jsem slyšela, jak chrápu. Sestřičky byly moc moc hodný, skoro tak jako moje maminka sestřička. Stále se mě chodily ptát, jestli něco nepotřebuji, dělaly mi čaj a měnily obklady na očích. Pokud budou tento článek někdy číst, chtěla bych jim moc poděkovat. Jak jsem řekla, nos mě nebolel a ani nezačal. Dokonce jsem ani nekrvácela. Pan doktor je moc šikovný, protože vykouzlil přesně takový nos, jaký jsem si přála. Jsem opravdu ráda, že jsem si vybrala plastickou chirurgii Aestea v Plzni. Děkuji pane doktore, další plastika nebo liposukce bude jedině u vás.