Jmenuji se Dana H. a je mi 41 let. Dlouhá léta mě trápily velké, často nateklé vaky pod očima a pár let také dost převislá víčka. Ač jinak jsem ve výborné fyzické kondici, tyto problémy způsobovaly velké tlaky dovnitř očí, a s tím spojené časté bolesti hlavy. Horní převislá víčka zase způsobovala velkou námahu a slzení již při pohledu rovně, protože je musely držet řasy. Po čase jsem zjistila, že dny, kdy nemám oči nateklé a bolavé jsou  stále vzácnější a převažují ty úporné bolesti očí a hlavy. Také vizuálně nebylo příjemné, nemohla jsem se často ani nalíčit  a  make-upem nešlo zakrýt unavené nateklé oči. Pohled do zrcadla mě už vážně deprimoval. Po nalíčení jsem zase trpěla, protože řasy nesoucí už víčka, nesly navíc ještě řasenku, vypadalo to až zrůdně, takže jsem je raději nelíčila.Rozhodla jsem se, že už dále nechci trpět a objednala jsem se k panu Doc.MUDr. Janu Měšťákovi na jeho kliniku plastické chirurgie  Esthé, která sídlí Na příkopě 17, v Praze 1.Udělala jsem musím říci nejlepší věc ve svém životě, že jsem potkala právě pana docenta Jana Měšťáka. Po konzultaci, která byla velmi příjemná a vše mně bylo dostatečně vysvětleno, jsem dostala termín k operaci horních i dolních víček zároveň. Po této operaci se na klinice zůstává do druhého dne. Po příchodu na kliniku jsem byla velmi mile překvapena příjemným chováním sestřičky, která mě dostala na starost. Vysvětlila mně, jak si po zákroku přikládat doma obklady a celkově ke mně mluvila tak, že jsem před příchodem na sál ztratila veškerou nervozitu (a že jsem byla nervózní, až mě z toho vyskočil 5 dnů předem opar).Pan docent Měšťák si mě vyfotil a v průběhu celé operace, která trvala hodinu a půl, se snažil odvést mou pozornost a všelijak mě rozptýlit, takže jsem se musela pod rouškou smát. Po operaci mě přiložili obklady a zavázali hlavu (to bylo docela příjemné). Ráno mě obvazy sundali a propustili domů. Byla jsem překvapená, že celkem nemám veliké modřiny, jak jsem očekávala. Za 5 dnů jsem došla na vyndání stehů a přiznám se, že jsem měla větší strach z toho, jak budu vypadat, než před operací. I přesto, že jsem dosud byla žlutomodrá, to, co jsem spatřila v zrcadle,  mě ohromně nadchlo. Poprvé v životě jsem viděla svoje horní víčka, protože už to tak máme v rodině, že vrchní víčka nikdy vidět nebyla. Druhý den jsem šla do práce pochlubit se zvědavým kolegyňkám, které mě držely celou dobu palce. Byla jsem spokojená, když obdivovaly jemnou chirurgickou práci a chválily můj vzhled. Protože pracuji celý den na počítači, šlo to zpočátku s tmavými brýlemi trošku obtížněji. Asi po měsíci, když se vše dohojilo, jsem pocítila také úlevu při běžném koukání. Teď mě ani po několikahodinovém sezení u počítače oči nebolí, večer mě u knížky nepadají sami víčka přes oči, je to prostě báječný. Jsem teď ještě více šťastnější člověk, musím přiznat, že ty potíže opravdu hodně život otravovaly. To všechno se stalo díky zlatým rukám pana docenta Měšťáka.Ještě jednou moje velikánské díky.