Dobrý den, dne 04.10. jsem podstoupila labioplastiku u paní doktorky Kučerové na klinice SurGal Clinic v Brně. Tak jako mnoho dalších žen, mě trápila asimetrie a velikost stydkých pysků. Styděla jsem se sprchovat s ostatními ženami, měla jsem nepříjemný pocit při sportu, o sexu a sebevědomí nemluvě. Mrzí mě, že jsem se nedozvěděla o tomto zákroku dřív. Vůbec jsem neměla tušení, že se něco takového dělá a už vůbec ne, že je to v dnešní době v podstatě normální věc. Trvalo ještě asi rok, než jsem se "rozhoupala", ale jsem ráda, že jsem zákrok podstpupila a opravdu to stálo za všechny peníze i trochu toho nepohodlí. Asi se tady dost rozepíšu, ale chtěla bych Vám podrobně popsat svou zkušenost. Věřím, že to někomu může pomoct a třeba i dodá odvahu těm, co stále váhají jako dříve já.

Operace - labioplastiku jsem podstoupila v celkové anestezii. Vím, že se to dělá i s lokálním umrtvením, ale to si dost dobře nedokážu představit. Jsem velký "stresař" a mám opravdu velmi nízký práh bolestivosti. Zkrátka jsem na to neměla odvahu. Sice je to daleko větší zátěž pro tělo, ale říkala jsem si, že mě uspí, trochu si pospím a nebudu nic vědět :-) Ráno v den operace jsem nastoupila na kliniku v 6:45. Ujala se mě velice milá sestra, která mě odvedla na pokoj, vyplnila jsem s ní nástupní dokumenty, dokonce jsem si mohla vybrat, co budu mít k večeři a k snídani :-) pak jsem se převlékla do "andělíčka", natáhla jsem si kompresní punčochy, co mi sestra nachystala a čekala jsem. Přišla za mnou paní doktorka, omluvila se mi, že museli na sále změnit operační program a uklidnila mě, že operace bude probíhat v pohodě a že se nemám ničeho obávat. To bylo od mi velmi milé a opravdu mě to uklidnilo, protože už jsem začala být lehce nervózní. Změnu operačního programu jim samozřejmě nemám vůbec za zlé. Chápu, že na klinice je spousta dalších pacientů a prostě byla potřeba vzít někoho přednostně. Paní doktorka mi poslala něco na uklidnění, vůbec jsem to nepotřebovala, ale i tak jsem si to vzala a skoro celé dopoledne jsem prospala. Asi o půl druhé mi přišla sestra napíchnout kanylu. To bylo trochu nepříjemné, ale sestřička byla opravdu skvělá, dokonce mi tam namalovala malé srdíčko, což bylo opravdu milé. Na operaci jsem byla vyspaná a odpočatá a vůbec jsem nebyla nervózní, takže jsem byla nakonec ráda, že to tak dopadlo :-) za chvilku pro mě přijel sympatický pán, který přivezl lehátko, na které jsem si přelezla a odvezl mě výtahem na sál do vyššího patra. Tam si mě převzala sestra, přelezla jsem si na další lehátko, oblékla jsem se do zeleného a jela jsem na sál. Tam mě přivítala anestezioložka, ostatní sestry začaly na lehátko montovat takové ty nástavce na nohy (jako má gynekologické křeslo) nad obličej mi přiložila kyslíkovou masku a říkala mi, že mi pustí anestetika do kanyly. Za chvíli mě polilo horko, cítila jsem, jak se mi zavírají oči a od té doby nic nevím :-) Po operaci mě probudili hned na sále. Cítila jsem se čilá a odpočatá. Nic mě nebolelo, nic jsem necítila, což bylo příjemné překvapení. Přelezla jsem si zpět na lehátko, odvezli mě na pokoj v vlezla jsem si do postele. Celkem jsem byla na sále hodinu se vším všudy. Každou chvíli mě chodila kontrolovat sestra, ptala se jak se cítím, jestli potřebuji něco od bolesti a měřila mi tlak. Šest hodin po operaci jsem měla jen v klidu ležet. Z té postele by mě teď nikdo nedostal ani heverem pomyslela jsem si :-) pořád jsem čekala, kdy to přijde k sobě a jestli už budu potřebovat prášky od bolesti. K mému velkému překvapení prášky vůbec nebyly potřeba. Jak už jsem zmínila, jsem opravdu velká citlivka, takže bolest je opravdu mírná. Přirovnala bych to asi k tomu, kdybyste zrovna ujely 70 km na kole. Upřímně řečeno i to je možná horší pocit :-D cítila jsem takové mírné pálení, spíš jako kdybych to měla otlačené. Těch šest hodin uteklo jako voda, skoro celé jsem je prospala. Pak za mnou přišla sestra, že mám první chození po operaci a měla bych jít poprvé na záchod. Pomohla mi vstát z postele, ptala se, jestli mi bude vadit když půjde se mnou i na záchod, nebo jestli to zvládnu sama. Upřímně řečeno, po tom jaký zákrok jsem měla za sebou a v jak choulostivé situaci jsem byla, jsem byla naopak velmi ráda, že tam sestřička byla po celou dobu se mnou. Měla jsem opravdu velký strach a nevěděla jsem co mám čekat. Samotné močení mi vůbec nevadilo, naopak jsem byla překvapená, že mě nic nebolí ani nepálí. Co mě ale dost vyděsilo bylo to, že to opravdu velmi krvácelo. Na utření mi dala takové čtverečky gázy, napuštěné desinfekcí, které mi tam nechala i na pozdější použití. Zeptala jsem se jí, jestli je takové krvácení po operaci normální a ona mě ujistila, že ano. To mě celkem uklidnilo, ale i tak jsem přemýšlela, jak to všechno zvládnu hlavně doma. Pak jsem hned dostala večeři - opravdu vynikající a šla jsem spát. Ráno po vizitě přišla paní doktorka, ránu mi celou zkontrolovala, vydezinfikovala a natřela framikoinovou mastí. Desinfekce nepálila ani neštípala, ale samozřejmě to bylo trochu nepříjemné na tu čerstvou ránu. Pak mi řekla, že je vše v pořádku a můžu domů. Přijel pro mě manžel. Jsem z Olomouce, takže jsem měla trochu delší cestu, ale určitě doporučuji vzít si nějaký polštář, nejlépe s dírou uprostřed - kruh nebo něco podobného, protože cesta byla dost nepříjemná. Cítila jsem doslova každý kamínek na cestě. Předtím jsem na to vůbec nepomyslela. Určitě to bude pro Vás pohodlnější :-)

Doma - měla jsem od dr. nařízený desetidenní klidový režim. Ten jsem se opravdu snažila dodržet. Většinu času jsem ležela, vstávala jsem jen když to bylo nezbytné a ránu jsem si ledovala. Koupila jsem si chladící sáček v lékárně, ale upřímně řečeno byl zcela na nic, takže většinu času jsem použila nějakou zeleninu z mrazáku :-D To mi dost pomohlo. Nebylo to úplně nejkomfortnější ale měla jsem to po dobu cca 5-7 dní dost oteklé, tak jsem to využívala hodně. Velký strach jsem měla z první toalety doma, protože mi dr. řekla, že po každém navštívení záchodu se mám osprchovat, vydezinfikovat a namazat framikoinem. To mi nahánělo opravdu hrůzu a nedokázala jsem si to úplně představit. Opět jsem se stresovala zcela zbytečně. Sprchovala jsem se opatrně vlažnou vodou, jen mírným proudem a asi první tři dny jsem nepoužívala žádné mýdlo, jen čistou vodu. Bála jsem se, si "tam" jakkoliv sahat, takže intimní antibakteriální mýdlo jsem začala používat cca 4 den od operace, kdy už rána nebyla tak citlivá a otok nebyl tak velký. Jinak po každé sprše jsem se desinfikovala sprejem octenisept opět super, nic nepálilo ani nebolelo a dala jsem si tam opatrně framikoinovou mast. V lékárně jsem si ještě na klinice vyzvedla vše potřebné - mají tam přímo udělaný balíček labioplastika. Bylo v něm 10 kusů sterilního krytí - doporučuji ho koupit víc, protože mi asi po pěti dnech došlo :-) pak desinfekční sprej, antibakteriální intimní mýdlo a mast betadine. Na recept od dr. jsem ještě dostala dvě framikoinové masti. Ty jsem používala po dobu cca deseti dnů. Pořád jsem si pročítala různá fóra a hledala zkušenosti ostatních žen, protože jsem si nebyla jistá, že se to správně hojí, že se o to správně starám, nebo co všechno bych mohla udělat pro to, aby se mi ulevilo. Asi to má každá individuální, ale já jsem těch deset dní byla opravdu ráda, že jsem doma a v podstatě jsem jen ležela. Prvních cca 7 dní, jsem to měla dost nateklé, jedna strana byla docela dobrá ale druhá výrazně, opravdu výrazně horší. Měla jsem i modřinu, ale do těch deseti dnů otok téměř úplně ustoupil. Každým dnem to bylo lepší a lepší. Problematické pro mě bylo spaní na zádech, protože jsem zvyklá spát jen na boku a v noci jsem kvůli tomu skoro nemohla spát. Pak jsem tady v příspěvcích našla radu od nějaké paní / slečny, která mi opravdu usnadnila život a já jí za to moc děkuji, protože měla v příspěvku napsáno, že si dala na noc mezi stehna polštář a tak mohla spát na boku i pár dní po operaci :-) to mi opravdu moc pomohlo!!! Krytí jsem používala prvních cca 5-7 dní, stále to mírně ale opravdu mírně krvácelo kolem některých stehů. Pak jsem ránu nechávala spíš větrat a ležela jen tak bez kalhotek pod ručníkem. Včera jsem byla na kontrole po 14-ti dnech, vše je v pořádku, vše se hezky hojí a můžu už začít normálně fungovat. Desinfikovat po každém wc už nemusím, jen mám ránu mazat něčím mastným, aby povolily stehy a povypadali mi. Prý si můžu pomoct nůžkami, ale takový kaskadér já nejsem, tak snad to povolí samo :-) dnes jsem byla poprvé v práci a pohoda. Celý den sedím v kanceláři, takže jsem si sebou vzala ten "polštářek s dírou" a skoro nevím, že jsem na nějakém zákroku byla. Abych to shrnula, operace i následná péče na SurGal Clinic skvělá, paní doktorka Kučerová je opravdu odborník na svém místě a i když se mi to ještě zcela nezahojilo a vzhled se může lehce změnit, už teď jsem naprosto nadšená z výsledku a opravdu jsem to čekala mnohem horší, než to nakonec bylo. Těším se na své nové já a na život bez omezení. Běžte do toho ženy, opravdu to stojí za to :-)