Pro koho je transplantace vlasů vhodná a na čem závisí výsledek
Kudy vést řez při zvětšování prsou? Jak by měl plastický chirurg postupovat při operaci, aby byl pacient spokojený? Jak probíhá transplantace vlasů a jakého výsledku u ní lze dosáhnout? Nejen o tom v rozhovoru s MUDr. Tomášem Kempným Ph.D.
Jaký zákrok z oboru plastické chirurgie děláte nejraději a proč?
Jednoduchá otázka, nicméně se složitou odpovědí. Záleží na tom, o jaké části plastické chirurgie mluvíme, protože se nejedná jen o estetickou chirurgii, ale spadá sem i rekonstrukční plastická chirurgie, chirurgie ruky a popáleninová chirurgie. To je třeba upřesnit.
Tak tedy jinak, které zákroky děláte rád v rámci rekonstrukční plastické chirurgie?
Rád dělám přenosy prstů z nohy na ruku a také rekonstrukce horní čelisti. Pro rekonstrukce horní čelisti je velmi důležitá celková představivost. Musíte nejen vytvořit kostní oblouk, zajistit dobrou výživu tkání, ale pro následující ukotvení zubů i přesný skus s dolní čelistí.Samozřejmě provádím i standardní operace v rámci rekonstrukční mikrochirurgie, a to rekonstrukce prsou po ablacích pro tumor ( DIEP,TRAM,S-GAP,TMG...), krytí defektů měkkých tkání ( ALT, latissimus dorsi), někdy se současnou kostní rekonstrukcí ( fibula, medial condyl), akutní i pozdní rekonstrukce obličeje především po nádorech ( ALT, fibula).Velmi zajímavě se rozvíjí chirurgické operace lymfedému volným přenosem lymfatických uzlin, a to jak součástí rekonstrukce prsou, tak i separátně.
A které zákroky děláte rád v rámci estetické plastické chirurgie?
V rámci estetiky operuji rád prsa a facelifty.V Rakousku, kde na částečný úvazek pracuji již 7 let, je indikační paleta operací prsou extrémně velká, a proto i s narůstajícím množstvím operací stoupá jistota, která se stává rutinou. V Salzburgu( první dva roky pobytu) i Welsu u Linze (nyní již pátý rok) děláme asi 1000 operací ročně, z toho přibližně 300 operací na prsou ( modelace, augmentace, redukce, vrozené vady prsou, rekonstrukce prsou po nádorech implantáty, vlastní tkání etc...). Z těch 300 operací prsou je přibližně 150 modelací a 50 augmentací. Mluvíme přitom o zákrocích na pojišťovnu. Vzhledem k tomu, že nás je na oddělení pět, z čehož jsme tři atestovaní a dva neatestovaní lékaři, mohu říci, že prvních 100 operací vás baví a jsou napínavé, dalších 100 je rutina, vyzkoušíte, co slyšíte na kongresech, a dalších 100 již naprosto přesně víte, co uděláte, jak to uděláte, jakou technikou a víte, i jak to dopadne. Což je nakonec ideální. V Rakousku jsem se v tomto směru hodně vyoperoval.
Faceliftingy jsou samostatnou kapitolou, kde potřebujete někoho, kdo je vyoperovaný a nebojí se Vám ukázat, kde, co a jak. A protože mám velmi dobré kamarády plastiky v belgickém Ghentu ( prof. M.Hamdi, prof.K.Van Landuyt), jsem rád, že mohu při stážích i rozhovorech s nimi nasávat informace, které mohu posléze zúročit ve vlastní praxi.
Množství zákroků jste operoval na klinikách v Rakousku. Vnímáte nějaké rozdíly v přístupech k plastické chirurgii, když srovnáte Rakousko s Českou republikou?
Je to vždy o lidech. Všude máte lidi, se kterými se domluvíte, a pak ty, se kterými se nedomluvíte nikdy. V Rakousku vidím snahu naprosto vyhovět pacientovi, někdy až snahu podbízející se. Z druhé stránky mi připadá, že nikoho netlačí čas, jak je to někdy u nás. Ale jediné, co se počítá, je dobrý výsledek. Když tuto filosofii vezmete za svou, zjistíte, že ušetřená půlhodina při augmentaci může ve výsledku znamenat nespokojeného pacienta – tím pádem i negativní reklamu, větší množství komplikací a následných reoperací. V důsledku se nejen vše prodlouží, ale jste během operace ve stresu. A to jistě nepotřebuje ani pacient, ani operatér.
Jak plánujete Vaše další působení v sousedním Rakousku a jaké máte další plány v České republice? V Česku operujete v Ostravě, Havířově, Kojetíně, na dvou místech v Brně, kromě toho máte pravidelný pracovní poměr v Rakousku. Jak se Vám daří vše skloubit? Není toho na Vás trochu moc?
Máte pravdu v tom, že jsem v současné době snad i na více místech, než bych chtěl být. Nicméně protože je obor plastické chirurgie tak výrazně rozmanitý, na různých místech provádím různé typy výkonů. V Rakousku operuji kromě velkých mikrochirurgických rekonstrukcí hodně prsa, jinak provádím relativně pravidelně mikrochirurgické rekonstrukce ještě ve FN Brno Bohunice. Na ostatních místech v České republice se věnuji v podstatě jen estetické části plastické chirurgie. Protože jsem t.č. ve fázi stavění a budování vlastní kliniky Medicent health, s.r.o. v Ostravě, která by měla být hotová začátkem roku 2014, bude se moje cesta ubírat v budoucnu více esteticko plastickým směrem.
Věnujete se také transplantacím vlasů. Co by měli vědět muži, kteří chtějí podstoupit transplantaci vlasů?
Měli by vědět, kdy a kam přijít, ale to je jako ve všem ostatně. Mužských pacientů je stále menšina, důležité je uvést je před zákrokem do reality. Aby věděli, že po jednom sezení nebudou mít na hlavě hustou kštici. To není možné. 30% mužů chodí na druhou transplantaci, na dotransplantování, někdo chodí i na třetí operaci. Zaleží na tom, jaké hustoty chtějí dosáhnout a jak mají dobrou a kvalitní odběrovou plochu, a také na tom, s jakým výsledkem jsou už spokojeni. Jedním slovem spíše je brzdit v nereálných očekáváních.
Na čem závisí výsledek transplantace vlasů?
Výsledek závisí na velikosti vlastní transplantované plochy, kvalitě a velikosti odběrové plochy. Vlasy není možné sázet velice blízko u sebe, protože vlasový folikul je závislý jen na prokrvení svého okolí. Nebude-li mít přenesený vlasový folikul prokrvení, odumře a původní nadměrná hustota bude ve finále neúspěchem.
Komu není možné vlasy transplantovat?
Mužům, kteří nemají žádné vlasy, tedy vlastní odběrovou plochu neumíme pomoci. Je sice možno použít i umělé vlasy, které ale nejsou ideální, protože jich 10% každý rok vypadne a často se kolem uzlíku na konci vlasu, který je vložen pod kůži, vytváří zánět. A samozřejmě nerostou. Osobní zkušenosti s tím nemám, jen z diskuzí kolegů, kteří takové operace provádějí.
Jakou metodu transplantace vlasů, z mnoha dostupných, používáte?
Já provádím metodu FUE (follicular unit extraction). U této metody je nejprve odebrán vlasový folikul z týlní oblasti. Odběr se provádí speciálním nástrojem tzv. puncherem. Odebraná plocha u metody FUE má průměr 0,75 až 1 mm. Odběru se u této metody říká follicular unit extraction. Následuje zpracování a příprava vlasových folikulů k transplantaci. To dělají proškolené asistentky pod mikroskopem. Třetí částí je vlastní transplantace vlasů - FUT (follicular unit transplantation) do předem připravené oblasti pomocí speciálního nástroje, tzv. Choiova implantéru.
Jak dlouho operace – transplantace vlasů metodou FUE – trvá?
Délka operace je závislá na počtu odebraných a transplantovaných vlasových folikul a pohybuje se mezi 6 a 9 hodinami. Dvě třetiny operační doby zabere odběr a příprava jednotlivých vlasů, po zbytek času je prováděna samotná transplantace vlasových folikul do požadované oblasti. Odběr 700 vlasových folikulů trvá zhruba hodinu. Proto odběr i s transplantací trvá relativně dlouho a závisí na množství transplantovaných vlasů. Když se transplantuíi kouty, vychází to přibližně na 1500 až 1800 vlasů. Větší plochy vyžadují transplantace tak 2500 až 3000 vlasů, což je maximum vlasů v jednom sezení, i když máme „ rekord" 4232 vlasů v jednom sezení. Přestávky na jídlo, pití jsou u těchto dlouhých zákroků samozřejmostí. Důležitý je pro nás komfort pacienta, pokud nespěchá, nespěcháme ani my a děláme tolik přestávek, kolik je třeba.
Jaké jsou výhody metody FUE oproti jiným způsobům transplantace vlasů?
Výhodou FUE (follicular unit extraction) technik jsou minimální jizvy ( v průměru 0,7 – 1mm). Pro představu je odběrová plocha podobná tomu, jako když z hustého lesa vykácíte ( odeberete) cca 20-25% stromů (vlasů). V konečném důsledku po narostení vlasů odběrová plocha není nápadná, stejně jako les, kde sem tam chybí strom, ale není v něm žádná kontinuální cesta nebo mýtina (jizvy po strip odběru). Důležitým rozdílem je i to, že neztrácíte citlivost v zadní polovině hlavy, jako tomu je u dříve běžně používané excize pruhu kůže z týlní oblasti, tzv. metody strip.Zěny citlivosti na odběrové ploše strip technikou se sice časem zlepší, ale tato procedura trvá roky. U metody FUE se odběrová oblast vyříznout nemusí, operace tedy není zatížena ani nepříjemnou jizvou v týlní oblasti, ani necitlivostí týlu a ani bolestivostí těsně po zákroku. Nevýhodou je, že odběr jednotlivých vlasů FUE metodou, a tím pádem i celá operace, trvá déle než u strip techniky
Pokud děláte augmentaci prsou, operujete ze všech tří operačních přístupů, nebo některý z nich preferujete?
Při augmentacích prsou jsem sice schopen operovat všemi třemi přístupy, ale axilální přístup - řez z podpaží výrazně nepreferuji, a tedy logicky jsem jej i velmi dlouho nedělal. V současné době operuji 90 – 95% pacientek z přístupu v okolí bradavky. Zhruba 5% pacientek operuji z přístupu v podprsní rýze.
Proč provádíte operaci zvětšení prsou silikonovými implantáty nejčastěji z přístupu kolem bradavky? Jaké jsou výhody?
Z jiného přístupu vždy řežete do čisté volné zdravé kůže. Když se jizvička nepovede, je to problém. Jizvy z přístupu kolem bradavky bývají minimální, jen obtížně zjistitelné a zpravidla se dobře hojí. Výhodu mají i v tom, že je u nich možná korekce symetrie bradavek. Po operaci je nutné nosit prsní pás, já jej dávám na dobu 6 týdnů a chci, aby tlačil prsa dolů, aby prsa po augmentaci nebyla příliš nahoře, nevypadá to přirozeně. Prsní pás tlačí z vrchu i na jizvu v podprsní rýze, což není během rekonvalescence příjemné.
Další výhodou je i silnější vrstva tkáně mezi bradavkou a implantátem (sval, žláza a ještě kůže), tato vrstva brání vzniku infekce a dalších komplikací. Oponenti této metody zase tvrdí, že je větší riziko infekce přístupem přes žlázu. Nicméně pokud je žláza „ v klidu" – tedy pacientka není krátce po skončení těhotenství - kojení ( augmentaci neprovádím dříve než 6 měsíců po skončení kojení), je riziko infekce výrazně nižší.
Protože implantát je záležitostí často doživotní a věkem se i s implantátem vlastní estetika prsu mění ( přirozená ptosa, ptosa po těhotenstvích...) a i u všech modelací prsu můžete tento přístup využít, myslím rád na to, co se stane za 10,15 a více let.
Jaké typy implantátů používáte a proč?
Nejvíce pacientek chce naštěstí reálná prsa, nic extrémního, chtějí mít pěkný kulatý vnitřní horní kvadrant prsu, ale tak, aby nebylo nápadné náhlé zvětšení objemu košíčku podprsenky. Většinou je implantáty nutné vložit pod sval. Proto častěji používám implantáty kulaté. Pokud mám pacientku, která chce jen doplnit horní objem, například po dětech a chce malé implantáty vložit nad sval, pod žlázu, pak volím anatomické implantáty.
Umístění implantátu pod žlázu je méně bolestivé, ale použitelné v malém množství indikací. Nedá se jednou větou popsat veškerý reálný výchozí stav prsou a ani představy pacientky. Proto vždy, ale ostatně jako všichni kolegové, doporučuji konzultaci. Není výjimkou, že taková konzultace trvá i hodinu.
Co se může stát ženě, která nedodrží po augmentaci pooperační režim?
U augmentace pod sval hrozí, že se implantát při nedodržení pooperačního režimu posune. Ale po takovém zákroku je pohyb prvních pár dní bolestivý, což hraje „pozitivní" roli v přemáhání se. První tři dny jsou hodně nepříjemné, do 10 – 14 dnů je to hodně cítit, a to samo o sobě ženám po augmentaci brání v nedodržení doporučeného režimu. Dokud se nevytvoří kolem implantátu jizva, je třeba být v klidu.
Děláte i zvětšení prsou vlastním tukem?
Dělám, ale velmi zřídka, první jsem dělal asi před 5 lety. Musíte se podívat na konečný výsledek, jak prsa vypadají za rok, ne jak vypadají po šesti týdnech, nebo po třech měsících, kdy je všechno nateklé a velká část přeneseného tuku se teprve vstřebá.
Bližší informace k zákroku
