Rozhovor s paní primářkou Blankou Vraspírovou
Prim. MUDr. Blanka Vraspírová se v oboru estetické medicíny specializuje na nejmodernější způsoby aplikace. Pojďte si přečíst o její práci i životě...
Kliniku plastické chirurgie vedete už mnoho let. Setkala jste se za ta léta s podobnými opatřeními a omezeními, jaká panují teď kvůli nákaze koronavirem?
Naštěstí nikdy. Samozřejmě byly každoroční epidemie chřipky, ale nic podobného v takovém rozsahu jako na jaře nebo teď nepamatuji.
Situace na jaře byla velmi chaotická a pro nás velmi náročná. Neměli jsme pomůcky, které bychom potřebovali, na trhu byly nedostupné a pokud se nám je podařilo sehnat, ceny raketově vystoupaly nahoru. Některá podobná zařízení zavřela, ale my jsme byli v situaci, kdy jsme měli rozléčené pacienty a svědomí nám nedalo nechat je bez pomoci. Přicházeli také pacienti z jiných zařízení, tak jsme se starali i o ně.
Myslíte, že se znovu všechno uzavře jako na jaře?
Doufám, že ne. V podstatě nevíme, co nastane druhý den a plánovat, co bude za měsíc, je těžké. Lidé často nevědí, jak se zachovat. Na zákrok se někteří objednali před rokem a teď nevědí, jestli ho mají podstoupit. Někdy se až v den plánovaného zákroku dozvíme, jestli si to klient nerozmyslel a opravdu přijde. Musíme mít připravený personál, léky, materiál. Myslím, že se situace nezlepší minimálně do konce letošního roku, a to jsem optimista.
Dokážete odhadnout, kolik klientů si zákrok rozmyslelo?
Odhadem tak 50 %. Lidé cítí nejistotu, mnozí přicházejí o práci a někteří začali i šetřit. Je ale skupina klientů, kteří tuhle dobu chtějí překonat tak, že si udělají radost a investují peníze do sebe. Fungujeme pořád a lidé nemusí mít strach k nám přijít.
Jaké byly Vaše začátky?
Kliniku jsme v Ústí otevřeli už v roce 1993. Po absolvování medicíny jsem pracovala v ústecké Masarykově nemocnici na dětské chirurgii. Bylo to zajímavé, byla to dobrá škola života, ale repertoár zákroků byl omezenější.
A táhlo mě to spíš k dospělým pacientům. Udělala jsem si atestaci z všeobecné chirurgie a následně jsem se začala věnovat plastické chirurgii. Tenkrát byl obor v plenkách a zdál se mi velmi zajímavý.a lákavý. Začala jsem si shánět více informací a bylo rozhodnuto. Pracoviště, kde se estetické zákroky prováděly, bylo pouze v Praze, tenkrát pod názvem Ústav lékařské kosmetiky, kde se operovala víčka, boltce, obličeje, nosy. Třeba prsa se operovala naprosto výjimečně. Bylo i strašně málo plastických chirurgů, v severních Čechách jsme za mých začátků byli pouze dva. Všichni si mysleli, že plastické nebo estetické zákroky jsou určeny pouze pro herečky nebo pro celebrity.
Co vám na plastice přišlo zajímavé?
Právě to, že tehdy byla plastická a estetická chirurgie absolutní tabu. Svoji roli sehrála i neinformovanost a separace od vyspělého světa. Přístup k informacím byl velmi složitý, měli jsme ho hlavně díky zahraničním kolegům. Veřejnost plastiku vnímala opravdu jako něco pouze pro určitou „snobskou“ vrstvu lidí. Dříve to bylo hlavně o rekonstrukční chirurgii. Dělali jsme náhrady po ablaci prsů, operovali jsme převislá břicha, ale estetické plastické chirurgie bylo tenkrát strašně málo. Většina zákroků byla spíše ze zdravotních důvodů než z estetických. Nedokázali jsme si vůbec představit, že estetické zákroky, úpravy a změny se na dvacet let stanou zcela běžnou součástí života.
Jak se vyvinuly přístroje a materiály, se kterými dneska pracujete?
Pokrok šel raketově dopředu. Týká se to používaných výplňových materiálů, přístrojů, laserů. V nemocnici jsme dříve při operaci prsů dávali ještě zastaralé Wichterlovy implantáty, které byly hodně tvrdé a pro pacientky nekomfortní. Dneska máme špičkové výplňové materiály pod vrásky, do mimických vrásek, botox, nitě, materiály na mezoterapii, při které se dodává výživa do obličeje, oblasti krku a dekoltu. Je toho opravdu hodně, a to nemluvím o přístrojích.
Jako první klinika v republice jste prováděli liposukce. Kde jste sbírali zkušenosti?
Jeden kolega, který pracoval v tehdejším západním Německu, nás naučil, jak se to dělá. Ale liposukce, kterou jsme zavedli před dvaceti lety, je už dneska mimo. Firmy z celého světa neustále pracují na vývoji, aby liposukce byly účinnější, dokonalejší, šetrnější k tělu. Vývojem prošly i všechny nástroje a zařízení, a to opomíjím lasery. Na našem pracovišti máme největší laserové centrum v celých severních Čechách, de facto na všechno: na žilky, na mateřská znaménka, na vousy, stařecké skvrny,omlazení, kosmetickou péči. Se vším jsme se museli naučit pracovat. Nejenom se zdokonalovat v oboru, ale naučit se pracovat i se všemi technickými vymoženostmi. Naši klienti jsou velmi dobře informovaní, vyhledávají si dostatek informací o našem, ale i o jakémkoli jiném oboru.
Byla jste na zkušené v zahraničí. Kde to bylo?
Měla jsem dvakrát možnost vyškolit se v Jižní Korei, kde je trend estetických operací obrovský. Sjezdila jsem skoro celý svět. Několikrát do roka jezdím na všechny prestižní kongresy a školení, jednak, abych si zvyšovala vzdělání, ale i sledovala novinky, nové techniky a trendy doby. A také jsem mezinárodní školitel níťových liftingů, tak jezdím školit a vyučovat lékaře po světě. Při první cestě na kongres do Ameriky jsem jela do „velkého“ světa. Zjistila jsem, že my umíme spoustu z toho, co nám tam prezentovali. Říkala jsem si, že to snad umíme ještě líp. Akorát jsme v té době neměli nástroje, šicí materiály, přístroje. Tenkrát jsem si uvědomila, že jsme byli ze studií dokonale připraveni a česká medicína je na dobré úrovni.
Škála vašich služeb je široká. Jaké zákroky provádíte nejčastěji?
To se nedá jednoznačně říct. Právě proto, že je náš záběr tak široký. Chodí k nám děti, mládež i dospělí. Nejsme klinika, která by byla jenom o estetice. Řešíme vše, od hlavy až k patě: od znamének po zvětšování prsů, úpravy břicha, úpravy nosů, rtů, omlazování paží, pigmentová znaménka, odstranění ochlupení, zvětšování pozadí. Doba se mění a to, co bylo trendem před deseti lety, už dneska neplatí. Například dříve chtěly mít ženy malé zadečky, dneska jim do nich dáváme výplně, aby ho měly větší. Dlouhodobě je velký zájem o operace očních víček. U žen samozřejmě operace prsů, zmenšování, zvětšování, liposukce. Když dneska někdo podstoupí liposukci, už v té určité partii nepřibere. Lidem vadí na tělech různé věci, například bělíme konečníky a nebo intimní partie. S dobou přišlo ještě něco jiného, tetování. Je to samozřejmě věc názoru, vytetovat se dá všechno velmi snadno a rychle, ale odstranit tetování je strašně složité a nesmírně drahé. Věnujeme se i operacím intimních partií u žen - tzv. labioplastikám, hudoplastikám, zvětšování G bodu k dosažení lepšího vyvrcholení - orgasmu, omlazování vaginy.
Když pomineme operační zákroky, co je mezi klienty stálicí?
Před pár lety jsem začala dělat liftující nitě, tedy úpravy pomocí nití. Vytahujeme jimi obočí, oblast krku, dekoltu, ale třeba i intimní partie jak u žen, tak u mužů. Této metodě se také říká „Iifting o polední pauze", protože za tři dny po tomto zákroku je klient schopen okamžitě se zařadit do běžného života.
Dříve byly plastické nebo estetické zákroky spíše výsadou žen. Platí to i dneska?
Dávno ne. Mužů chodí strašně moc, či spíše určitá kategorie. Muži stejně jako ženy nechtějí mít vrásky, nechávají si operovat převislá horní víčka, nechávají se depilovat, chtějí se cítit dobře.
Častým problémem, který mužům odstraňujeme, je zvětšení prsních žláz - gynekomastie. Všichni chtějí vypadat jako lidé v reklamách, tedy dokonale. Muži chodí do posilovny, pěstují si tzv. bodyconturing, ale aby vypadali dokonale, užívají steroidy. Jejich užíváním se stane, že se hormony zblázní a narostou jim prsa. Většinou sice malá, ale jsou tam. Z estetického hlediska to pro ně není příjemné. A může u nich stejně jako u žen propuknout rakovina prsu. Dneska muži berou návštěvu plastické a estetické chirurgie jako naprosto běžnou záležitost.
Co ještě nebylo ve vašich začátcích obvyklé?
Kdybych to měla všechno vyjmenovat, byl by to pěkně dlouhý seznam. Jedním z trendů poslední doby jsou obřízky u mužů. Dříve bylo toto téma naprosté tabu, dneska si nechávají zákrok dělat nejen mladí z estetických důvodů, ale máme případy, kdy si nechá muž udělat obřízku z náboženských důvodů. Podstupují ho i starší muži ze zdravotních důvodů. Přibývá i feminizačních zákroků u transsexuálů, kdy chce být muž ženou. To je dlouhá cesta s mnoha operačními zákroky, kterou podstupuje čím dál víc lidí.
Jak dlouho to trvá, než se z muže stane žena?
Každý člověk je jiný a u každého ten proces probíhá různě dlouho. Samozřejmě předtím musí mít vyřízené úřední záležitosti a povolení. Teprve potom provedeme několik zákroků, namátkou je to voperování prsních implantátů, aby nová žena měla prsa, ale také zženšťujeme tu mužskou tvář – zmenšíme nos, upravíme oční víčka, uděláme niťový lifting, aby tvář byla jemnější, provedeme depilaci. Je toho opravdu hodně.
Přijdou Vám některé požadavky klientů tzv. za hranou?
Přijde mi, že těch „nenormálností“ je víc než v minulosti. Anebo jsme o nich dříve nevěděli, nikdo se svojí jinakostí nechlubil. Dneska chce mít každá mladá slečna dlouhé vlasy, řasy až k obočí, malinký nos, velikánskou pusu, velká prsa, útlý pas a být hodně hubená. Chtějí se podobat těm imaginárním fotografiím ze sociálních sítí. Požadují například zvětšit rty až do abnormálních rozměrů. A jsou čím dál tím úpornější při honbě za dokonalostí.
Stane se, že někdy musíte člověku zákrok rozmluvit?
Určitě. S každým, kdo k nám přijde, si nejdříve sedneme a probereme možnosti. Konzultace slouží k tomu, abychom zhodnotili nejenom postavu a zvážili možnosti, ale abych také trochu nakoukla do duše člověka. Chci vědět maximum informací, co člověka vede k požadované změně, co od ní očekává, jestli je jeho představa reálná. Když vycítím, že ne, radši se rozloučíme. A někdy samozřejmě člověka neodhadnu, v každém případě musím být i trochu psycholog.
Co všechno jsou lidé ochotni podstoupit, aby byli krásnější?
Mnohdy bolest, čas a taky finance. Dneska je společnost nastavená tak, že jakýkoliv „defekt“ na obličeji se dá vylepšit do stavu totální dokonalosti. Některé klientky propadají hysterii když zjistí, že jedu na 14 dní na dovolenou. Co když se jim v té době vytvoří vráska a já tady nebudu. Kdo jim pomůže. Korejci si bělí pleť, u nás slečny chodí do solária, aby byly co nejtmavší a pak se diví, že jim po třicítce začnou skákat pigmentové skvrny na celém těle. Dříve lidem vadil velký nos, odstáté uši. Myslím, že byli konzervativnější, stárnutí brali jako přirozený proces, dneska jim vadí sebemenší vráska.
Překvapí vás ještě něco?
Ani ne. Jak se národy mísí, setkáváme se s různými požadavky. Vietnamská komunita chce mít také dokonalou pleť, obecně mají vietnamské ženy malá prsa, chtějí mít větší. Chodí k nám i arabská populace. S každou komunitou se musí pracovat jinak a každá má jinak nastavený tzv. symbol krásy. Už jsem si asi zvykla.
Stane se, že musíte klientovi opravovat zákrok, který mu dělali jinde?
Samozřejmě. Považuji to za nejhorší, co se může stát. Ale kdo nic nedělá, nic nezkazí. Mnohdy to není o špatně provedeném zákroku, je to třeba o hojení organismu. Některý organismus například nepřijme prsní implantáty. Proto se také změnil náš přístup k předoperačním vyšetřením. Dneska provádíme velmi podrobné předoperační vyšetření, abychom co nejvíce podchytili všechny eventuality, které by mohly způsobit komplikace. Čím dále se objevují tzv. neseriozní pracoviště, kde zákroky provádí lékař bez oprávnění. A co je ještě větší problém, do aplikace výplňových materiálů nebo do niťování se pouští kosmetičky. Nechápu, že si ženy neuvědomují to riziko, nevědí, jaké materiály jsou použity, jestli je všechno sterilní a hlavně to dělá člověk bez potřebného vzdělání k takovýmto úkonům. Víme, že některé kosmetičky píchají výplně do rtů, které nejsou certifikované. Určitě je to levnější, ale my potom napravujeme takovéto zpackané zákroky. A těch pokažených případů přibývá.
Čím víc je takových „fake“ pracovišť, tím víc je komplikací, které z toho vzejdou. Ani já potom nemůžu klientovi stoprocentně garantovat 100% výsledek.
Máte nějakou rekordmanku?
A ne jenom jednu. Mám klientky, které ode mě měly všechno, co jejich tělo sneslo. Tím, jak už v oboru pracuji dlouho, tak se s nimi postupně vracíme zase k těm prvním zákrokům. Kdo si zvykne na botox, opakovaně se vrací.
Jaký nejkurióznější zákrok jste dělala?
Co mi přišlo neobvyklé před deseti lety, je dneska standard. Přesto mě dokáže ještě něco překvapit. V poslední době si muži často nechávají odstranit třeba varlata, upravují si i šourky. Nebo si chce žena nechat zvětšit prsa, přijde s partnerem a ten rozhoduje o nové velikosti. Už při konzultaci vidím, že zvolená velikost je moc. Máme tzv. zkoušeče, kdy klientku oblečeme do podprsenky požadované velikosti a sami vidí že měl partner „velké oči“ a jeho přání bylo přehnané. Někdy na moje doporučení dají, někdy ne. Přijdou i dámy, které mají velké poprsí a chtějí ještě větší. Ty většinou odmítám. Někdy je to těžká psychologická práce. Dlouhá praxe mě naučila, že respektuji přání klientů, byť jsou neobvyklá. Je jasné, že klientovi neuseknu dva prsty jenom proto, že to chce. Musím znát a znám své limity. Pokud je požadavek klienta podle mého názoru na hranici etiky, odmítám ho.
A který byl podle vás nejsložitější?
Na to nelze jednoznačně odpovědět. Když jsem začínala, byl to určitě facelift – operace obličeje.
Obličej vám jiný nenaroste, víte, že jedním střihnutím můžete způsobit ochrnutí obličeje, můžete narazit do cévy. To, co se mi zdálo složité ve třiceti, mi dneska složité nepřipadá. Svým způsobem každý z estetických zákroků je složitý a nebezpečný a vyžaduje určitou zručnost, zkušenosti a vzdělání lékaře. Za složité zákroky považuji také odebírání penisů u mužů, nebo naopak vytváření penisů ženám, které chtěli být muži. To je náročný dlouhý zákrok, pro pacienta velmi bolestivý.
Analyzujete ženy a muže, které potkáváte? Říkáte si, ten by potřeboval upravit to nebo ono?
Určitě. Dokonce i můj muž a děvčata, která u nás pracují, už analyzují. To je profesionální deformace.
Existuje podle vás dokonalý člověk?
Těžko říct, co je dokonalost. Každá národnost má symbol dokonalosti někde jinde a časem se mění.
Dneska se mnoho lidí zdobí tetováním. Je to každého věc. A i tady mě překvapí, že přijde slečna, která má na obličeji jednu malou červenou tečku, která je sotva vidět a chce ji odstranit cévním laserem. A potom jiná, která má na hrudi vytetovaný ornament a je šťastná. Každý tu svojí krásu vidí jinak a já se musím přizpůsobit a oprostit se od jakéhokoliv podivování a pracovat s přáním klienta.
Bližší informace k zákroku
