Prodlužování penisu uvolněním závěsných vazů
Prodloužení penisu a zvětšení jeho objemu se stávají stále častějším požadavkem adresovaným lékařům-urologům a plastickým chirurgům. Jak se tento zákrok provádí a jaká rizika s sebou nese?
Jednou z nejužívanějších a nejstarších metod prodlužování penisu je discise (rozříznutí) ligamentum suspensorium penis většinou se současným rozrušením vláken ligamentum fundiforme penis. Oba tyto závěsné aparáty přidržují tělo penisu u kosti stydké (symfýzy) a významně se podílejí na zakřivení mezi kořenem a tělem penisu v klidovém stavu orgánu.
Po jejich rozrušení orgán poklesává směrem dolů a dochází k částečnému vyrovnání úhlu kořen-tělo penisu. Tím dochází k optickém i faktickému prodloužení. Průměrná změna délky po výkonu bývá o 2 až 3 cm. Optický efekt bývá mnohdy vnímán jako větší díky současnému odstranění ochlupení.
Průměrná délka penisu
Indikace je vždy relativní a musí být velmi dobře zvažována. Průměrná délka penisu Evropana bývá udávána od 12 do 16 cm při erekci a od 6 do 10 cm v klidovém stavu. Mužských jedinců, kteří vybočují z tohoto průměru, je poměrně málo a pro případy vrozeně malých penisů (mikropenis) není tento výkon dostatečným řešením. V úvahu je nutné brát i průměrnou délku pochvy, která je udávána mezi 10 a 13 cm, a fakt, že největší počet senzitivních zakončení je u vchodu poševního. Z uvedeného vyplývá, že délka penisu by neměla být pro kvalitní sexuální živost až tak rozhodující.
V rámci bezproblémovosti vztahu lékaře a klienta by měli být indikováni pouze ti muži, u kterých není psychická nadstavba problematiky, kteří mají normální schopnosti sexuálního života před zákrokem a kteří jsou dobře seznámeni a smířeni s možnými riziky operačního postupu (viz níže rizika a nevýhody zákroku). I při dodržení těchto pravidel a využití spolupráce s psychologem a sexuologem je učinění indikace ve velké míře závislé na osobní odvaze operatéra.
Volba operačního přístupu
Zvolí se poloměsíčitý řez na dorsu penisu v místě jeho zanořování k stydké kosti, nebo dva kratší řezy postranní v téže lokalitě. Není určeno, zda jeden či druhý je optimální. U obou je argumentováno lepší přehledností pro zachování nervů či cévního svazku.
Operační postup
Po zvolení operačního přístupu opatrně preparujeme tkáně dané lokality a postupujeme směrem ke sponě stydké kosti. Přísně šetříme arteria dorsalis penis oboustranně, dorsální penilní vény a nervus dorsalis penis oboustranně. Pro tuto fázi operace je některými autory doporučováno použití mikrochirurgické optiky, zejména brýlí. Následuje částečné nebo úplné přerušení ligamentum suspensorium penis, které přitahuje penis k symfýze. V rámci možností provedeme i rozrušení vláken ligamentum fundiforme penis, která penis obkružují a vyzdvihují nahoru. Poté pečlivě stavíme i drobná krvácení. Můžeme adaptačně šít podkoží a šijeme kůži. Oblast přístupu pooperačně sterilně kryjeme, stehy odstraňujeme sedmý den po zákroku.
Prodloužení penisu v klidové fázi
Na rozdíl od komerčně doporučovaných postupů, jako je mazání penisu masťovými preparáty a jeho vytahování různými pomůckami, lze většinou čekat objektivní prodloužení penisu v jeho klidové fázi o výše uvedenou délku. Spolu s odstraněním ochlupení může řadu klientů alespoň částečně uspokojit.
Medicínská rizika a nevýhody prodlužování penisu
Riziko poškození nervů dorsa penisu, riziko poškození dorsálních penilních arterií a žil se všemi důsledky. Nevýhoda relativně malého délkového efektu výkonu. Nevýhoda zvýšené mobility penisu v cirkulárním rozsahu při erekci, a s tím související horší udržení penisu ve správném směru v pochvě při souloži.
Společensko-právní rizika operačního zákroku
Výkon neřeší předoperačně nepoznané sexuální dysfunkce a předoperačně nepoznané psychické alterace klienta! I přes erudovaně a dobře provedený zákrok lze jen obtížně čelit neoprávněným stížnostem klienta na nezlepšení či zhoršení sexuálního života, jako je například zhoršení erekce, obtíže s imisí, snížení citlivosti penisu atd.