Práce mě dobíjí, říká plastický chirurg Andrej Sukop

Hned po příchodu nás ohromil nezvyklou vlídností a osobním charizmatem. A když se stejnou noblesou poděkoval za kávu a vyřídil několik telefonátů, bylo nám jasné, že se setkáváme s mimořádnou osobností současné plastické chirurgie, prof. MUDr. Andrejem Sukopem Ph. D.

Pane doktore, jak se díváte na to, že výkony plastické chirurgie provádí neatestovaní lékaři v oboru plastické chirurgie. Například operaci víček provádějí oční lékaři nebo operaci nosu lékaři ORL…

Na tuto problematiku můžete nahlížet z více úhlů pohledu. Se zřetelem na právní pozadí pak je důležité v jaké zemi se necháte operovat. V naší zemi nejsou daná přesná pravidla, jaké výkony spadají do kterého oboru či specializace. Je to podobné jako v Německu. Pacient je ten, který dává svolení k operaci. Není to akutní zákrok, má čas na to, aby si vybral svého lékaře. Je jeho věcí, aby si o lékaři zjistil důležité informace. Něco jiného samozřejmě je, kdyby lékař pacienta klamal a tvrdil, že je plastický chirurg, ačkoliv by tomu tak nebylo. Ale pokud pacient vše ví a nechá si provést například transplantaci vlasů od lékaře z jiného oboru, je to jeho volba.

Nemůže to ale být příčinou zbytečných komplikací?

Lze říci, že s narůstajícími počty operací, narůstají i počty komplikací. Při výzkumech v USA se ukázalo, že velký počet těchto komplikací způsobují právě lékaři bez vzdělání v oboru plastické chirurgie, lidé, kteří nejsou dostatečně vyškoleni. Naučí se jen část problematiky, ale neumí pak třeba řešit možné komplikace. Ty samozřejmě mohou nastat, i když operuje atestovaný plastický chirurg, ale on je velice dlouho cvičen a připravován i na to, že pokud se objeví, bude je umět řešit. Lékař bez atestace je odkázaný na to, že v případě problému odesílá pacienta k lékaři, který jej opravit umí. Existuji operace, které patří částečně do jiného oboru. Například pokud operaci víček udělá oční lékař, je to jeho obor a není důvod, aby ji neprováděl. To samé lze konstatovat i u operací nosu prováděné ORL specialisty. Všeobecný chirurg může zas provést hezky abdominoplastiku. Je fakt, že přístup ke tkáním, určitá jemnost, je jiná. Plastický chirurg operuje s daleko jemnějšími nástroji, než jsou nástroje například ortopeda nebo běžného chirurga.

Není také problémem to, že někteří lékaři vidí za estetickou chirurgií především obchod?

Nemělo by to tak být, mohou nastat zbytečné problémy. Nemělo by se operovat za každou cenu, jen proto, že to pacient požaduje, když operace přinese jen minimální výsledek nebo je nebezpečí zhoršení. Žádný lékař si nemůže dovolit mít špatné výsledky, přišel by o pacienty. Příchází k němu lidé, bez akutních zdravotních obtíží, s touhou po zdokonalení. Před operací je třeba, aby byl pacient dokonale vyšetřený, měl by mít za sebou 1 - 3 konzultace a věděl on i lékař co přesně chce, zda je vůbec jeho představa o výsledku operace reálná. Jestliže je jakákoliv pochybnost ať už ze strany lékaře, pacienta nebo ze zdravotních důvodů, je lépe operaci neprovádět, přinejmenším jí odložit.  Je velkou výhodou, když lékař může pracovat opravdu jako lékař, to znamená, že se nemusí starat o organizační a finanční záležitosti celého zařízení. Lidský a profesionální přístup je možné vidět u autorit české plastické chirurgie, u lékařů jako je pan docent Měšťák, Tvrdek, Válka a další. Tyto osobnosti jsou vyhledávány velkým množstvím lidí, a lze vidět, že oni operují pouze tehdy a ty, u kterých je zákrok na místě. Pokud není dobrá indikace nebo komunikace s pacientem tak není možné dosáhnout uspokojivých výsledků, jak z pohledu pacienta, tak z pohledu lékaře. Pokud slevíte, vrátí se vám to po několika letech jako bumerang. Poškodí vám to jméno, pacient nebude spokojen, začnete reoperovat nebo po vás budou reoperovat jiní. Jméno se velice dlouho buduje, ale velice rychle se o ně přijde. Pro mě jsou lidé stále jako pacienti, ne jako platící klienti, přichází ke mně s důvěrou jako k lékaři. Pacienti si mezi sebou řeknou, jestli byli spokojeni nebo ne, zvláště v době internetu. Když k lékaři přijde pacient, který jde na osobní doporučení, je to pro lékaře velmi zavazující, ale zároveň jsou to první dobré kroky k vybudování potřebné důvěry.

Jak má postupovat čerstvě atestovaný plastický chirurg, pokud chce dělat estetickou chirurgii?

Vstupem do Evropské unie se snížily požadavky na dosažené vzdělávání a praxi a je požadovaná pouze jedna atestace, která nedosahuje obsahu dříve povinných dvou atestací (1. atestace z všeobecné chirurgie, 2. atestace z plastické chirurgie). Bylo jisté, že lékař, který je má, odvedl konkrétní počet operací a musel se kontinuálně vzdělávat, protože jinak by nemohl mít druhou atestaci. Systém jedné atestace považuji osobně za velmi nešťastný a krok zpět. Já sám ještě patřím do generace, která nemohla pracovat na plastické chirurgii dříve, než po absolvování 4 - 5 let praxe všeobecné chirurgie. A teprve potom jsem mohl se připravovat dalších pět let na plastické chirurgii k atestaci.

Jak se díváte na výhradní zaměření některých lékařů na estetickou chirurgii?

Myslím si, že dělení plastické a estetické chirurgie není docela šťastné. Estetická chirurgie obsahuje jen několik výkonů z celé rozmanité škály plastických operací, které může plastický chirurg provádět. Myslím si, že estetická plastická chirurgie je krásná, ale pokud chirurg provádí pouze tyto zákroky, ochuzuje se o krásu rekonstrukční chirurgie. Sám pracuji na několika pracovištích, což mi na jednu stranu umožňuje provádět celé spektrum operací, na druhou stranu je velmi časově náročné.

Dá se to vůbec zvládnout, takové přetížení?

Práce mě těší a dobíjí. Unavený se cítím, když se něco nedaří, váznou například některé drobnosti, jako je vyplňování zbytečných papírů. Ale komunikace s lidmi je úžasná, i když náročná. Těší mě pomáhat lidem. Mohu uvést příklad, přijde žena bez prsu po operaci pro karcinom, vy ji vytvoříte prs nový, a vrátíte jí do normálního života, to je ten hnací motor. Přínos pro pacienta se nepohybuje pouze v úrovni fyzické ale i psychické. Estetická plastická chirurgie je svým osobitým způsobem psychochirurgie. Tomuto aspektu jsem zpočátku tolik nerozuměl, když jsem slyšel od přednášejících chirurgů, co pro lidi znamenají určité partie jejich těla. Když jim je upravíte tak, že jsou spokojeni, je to jakoby se změnila výhybka v jejich myšlení positivním směrem. Teď to vidím sám.

Domníváte se, že vlastní estetická chirurgie se bude posouvat směrem k ještě užší specializaci?

Celý systém běží do hyperspecializací. Lékaři už nejsou univerzální lékaři, ale specialisté. I pojišťovny to dávají jasně najevo tím, že nemůžu napsat jakýkoliv lék mimo svoji specializaci. Vzhledem k šíři oboru se řada z nás profiluje pro určité typy operací. Například pan docent Válka je mimořádným specialistou na nosy. I když samozřejmě je schopen excelentně provádět výkony v celé škále plastické chirurgie. Já sám se kromě rekonstrukční chirurgie specializuji v estetické chirurgii více na obličej a prsa. Tedy například liposukce více přenechávám svým kolegům, protože už není v mých časových možnostech je všechny provádět. Je to i tím, že složité facelifty nebo víčka za mě v privátní klinice nikdo neodoperuje, ale liposukce ano. Rozhoduje o tom i to, že mám jistotu, že můj kolega, který se specializuje na liposukce, to udělá opravdu velmi dobře a já nemám důvod se o pacienty nepodělit.

Jak se díváte na to, že estetiku se lze naučit jedině od toho, kdo ji provádí, být u jeho operací, což v rámci atestace asi není úplně možné … Je opravdu jedinou cestou dostat se na některou z klinik estetické chirurgie a pracovat tam?

Je a není, protože těch pracovišť je velmi málo. Ale pro to, aby mohl být lékař atestován z plastické chirurgie, musí projít určitými pracovišti. A tam vždycky bude někdo, kdo bude operovat estetickou operativu. Doba přípravy k atestaci zabere pět let a za tu dobu, i když to bude státní zařízení a bude se tam kosmetika operovat méně, určitě se k tomu člověk dostane. U nás ve fakultní nemocnici na Královských Vinohradech je to tak, že lékař získává zkušenosti vždy pod dozorem atestovaného lékaře. Když se chcete více naučit, musíte více asistovat a operovat, tj. musíte to brát ze svého volného času. Samozřejmě vždycky záleží na tom, jakou máte možnost se vyoperovat. Je rozdíl, když někdo udělá troje víčka za měsíc nebo jich udělá padesát. Jedna věc je tedy vidět, druhá věc si to zkusit a třetí věc je mít k tomu předpoklady.