Neoperuji, když to neodpovídá mému svědomí

Pracoval v Německu jako asistent kliniky pro plastickou a rekonstrukční chirurgii. Posléze působil na klinice Laser Esthetic, kde byl vedoucím lékařem. Má všechno, co člověk od plastického chirurga očekává – nadhled, lásku k oboru a řadu zkušeností. Seznamte se s MUDr. Jiřím Ferrou.

Pane doktore, co Vás přivedlo na kliniku Laser Esthetic?

Ona je to vlastně náhoda. Z počátku  byla klinika Laser Esthetic zaměřena na laserovou a estetickou dermatologii, pracovali zde převážně dermatologové. Služby této kliniky byly velice žádané, a tak přišel čas na její rozšíření o další obory, které by doplňovaly stávající zákroky estetické a laserové  dermatologie, volba padla jak jinak  než na plastickou chirurgii. V té době jsem pracoval ve fakultní nemocnici na Vinohradech s panem docentem Horákem, který je předsedou Společnosti pro využití laserů v medicíně. Laser Esthetic s touto odbornou lékařskou společností úzce spolupracuje při dalším vzdělávání lékařů. Tak vznikla naše spolupráce.

Nespornou výhodou je fakt, že v Laser Esthetic můžeme pod jednou střechou klientovi nabídnout širokou škálu metod jak invazivních - operačních, tak neinvazivních, nebo laserových. Klient může absolvovat současně konzultaci u obou odborných lékařů – u plastického chirurga i estetického dermatologa. Může tak objektivně zjistit, co pro něho bude nejvhodnější a jaké metody nebo jejich kombinace je vhodné podstoupit.Nemusí kvůli další  odborné konzultaci putovat na jinou kliniku.

Věnujete se nejen estetické části plastické chirurgie, ale celému oboru, jakou část zabírá právě estetika?

Estetické chirurgii se věnuji odhadem z 60 – 70 %. Zbývající zákroky jsou zdravotní, například uzávěry kožních defektů, které se nehojí, věnuji se chirurgii ruky, kam patří například syndrom karpálního tunelu nebo Dupuytrenova kontraktura.

Dá se říct, zda Vás více baví estetické zákroky nebo zbývající oblast plastické chirurgie?

Takhle rozdělit to nejde. Obor jako takový mě baví celý a nejde říct, co víc. Na plastice je hezké, že je to obor, který je šetrný k tkáním, je to jemná práce. Tím se liší od některých jiných chirurgických oborů, například hrubé kostní chirurgie.

Vnímáte výrazné rozdíly v práci estetického chirurga muže a ženy?

Určitě, jsou velké. Ale není to jen rozdíl mezi muži a ženami, ale také mezi každým jednotlivě. Samozřejmě, že ženy lékařky se na problematiku dívají jinak než muži. Dívají se jinak na ženské tělo, na procesy stárnutí, na otázku jak mají být velká prsa. Záleží především na pacientce nebo pacientovi, ke komu víc tíhne.

Sám jste atestovaným plastickým chirurgem, jak se díváte na skutečnost, že některé zákroky estetické chirurgie provádějí chirurgové bez atestace v oboru?

Každopádně si  myslím, že je správné, když zákrok dělá ten, kdo je pro něho odborně erudován.

Pracoval jste na klinice v Německu, v čem se práce tam liší od České republiky?

V Německu má lékař čas soustředit se opravdu jen na svou práci. Managment nemocnice se velmi soustředí na to, aby lékaři poskytnul veškerý komfort -  zázemí jak technické, materiální, tak i personální. Lékař se věnuje jen a jen své práci. Když jsem tam nastoupil, jediné co jsem potřeboval, byl diktafon. Nemusel jsem nic psát, všechno dělají sekretářky a lékař to pouze autorizuje. To ušetří operatérovi spoustu práce. U nás tohle chybí, řadu věcí si u nás lékař musí udělat sám, i když musím podotknout, že na klinice Laser Esthetic jsem našel velmi kvalitní manažerské, personální  a technické zázemí. V současné době probíhá prostorové rozšíření kliniky o 400 m2, vzniká větší počet operačních sálů, vyšší lůžková kapacita, modernizuje se vybavení, abychom mohli uspokojit větší počet klientů, bohužel, v současné době musejí zájemci o naše služby čekat na termín poněkud delší dobu.

Čím je způsoben rozdíl mezi klinikou v Německu a u nás ?

Práce lékaře je v Německu velmi drahá a oni si jej hýčkají jako drahé zboží.

V trendu jsou nyní neinvazivní metody, jaký je Váš postoj k nim?

Samozřejmě techniky se vyvíjí. To, co provádíme my na plastice, jsou operační metody prověřené roky. Samozřejmě i ty se vyvíjejí. Například zmíněná liposukce se už také provádí jinak, než před deseti lety. Pokud existuje nějaký přístroj, který je bezpečný a současně účinný a lidé jsou ochotni tyto metody podstupovat, vůbec se tomu nebráním. To, co dělám já je vyzkoušené a funguje, efekt je jistý, už se jen zlepšuje technika. Ale neinvazivním technikám jejich místo neupírám, jako doplňujícím metodám.

Co je pro Vás důvodem k odmítnutí operace?

V první řadě odmítám operovat, pokud je očekávání klienta nereálné. Potom také, když sám za sebe cítím, že bych dělal něco, co by bylo proti mému vnitřnímu já. Je důležité, abych měl pocit, že jsem udělal něco, co vedlo ke zkvalitnění klientova stavu. Celkově tak odmítnu 40 - 50 % všech klientů.

Nejsou začínající lékaři trochu tlačeni finanční stránkou operovat i v případě, že není vhodné zákrok provádět?

Myslím, že stát se to může. Ale to si musí srovnat každý se svým svědomím. Ono to není o penězích. To, co jsem udělal, za tím si musím stát, a ne jednat podle toho, jestli na mě někdo zamává šekem. Sám nechci operovat víc. Ne proto, že bych fyzicky nemohl víc lidí odoperovat, ale nestihl bych je mít všechny pod kontrolou až do vyhojení. To je také důvodem k tomu, že neoperuji turisty. Nemám možnost je sledovat.

Ve světě se stále častěji hovoří o nabídkách estetických chirurgů ve stylu 2 v 1, jaký je Váš postoj k tomuto fenoménu?

Záleží, o jaké zákroky se jedná. Každá operace je zátěží a nese svá rizika. Lékař musí pamatovat na zdravotní hledisko. Tím, že uděláte současně dva zákroky, které jsou samy o sobě rizikové, riziko komplikací se nesčítá, ale násobí.  Neudělal bych v jednom zákroku například operaci prsou a břicha. Minimální odstup mezi takovými operacemi doporučuji 3 měsíce. V našem oboru nejde o život, jde o to, aby zákrok dopadl dobře. Na to je lépe si počkat

Čemu se věnujete ve volném čase?

Mám rodinu, dvě děti, jezdím na plachetnicích na moři. Koupili jsme si s dětmi koníka, takže teď to bude i jízda na koni. Dá se říct, že děti jsou mým největším koníčkem

Chtěl byste, aby kráčely ve Vašich šlépějích?

Chtěl bych, aby šli tou cestou, na které budou šťastni. Mohou dělat cokoliv, o čem si myslí, že to má smysl a baví je to. Přeji si, aby se živili nějakým svým koníčkem. Člověk by neměl chodit do práce s tím, že tam jde do práce, kde si vydělá peníze na to, aby měl čas se bavit. Měl by jít do práce s tím, že ho to baví. A chirurgie tím pro mě je.