Nejvíc mě těší spokojený pacient, říká plastický chirurg Martin Šorma

Je si vědom, že plastického chirurga nejvíc prodávají výsledky jeho práce. O tom, že MUDr. Martina Šormu prodávají dobře, svědčí jeho devítiletá soukromá praxe. Jaké jsou názory úspěšného plastického chirurga na estetické zákroky všeobecných chirurgů bez atestace z plastické chirurgie?

Pane doktore, jak jste se dostal k oboru plastické chirurgie?

Zájem o obor u mě vznikl, ještě než jsem začal studovat medicínu, protože jsem začal takzvaným nultým ročníkem. Pracoval jsem jako sanitář v nemocnici, na operačních sálech, kde se prováděly i zákroky plastické chirurgie. Samozřejmě jsem se setkal hlavně s všeobecnou chirurgií, ale plastická se mi zdála zajímavější. Chirurg do ní může vložit víc své představivosti, umu a estetického cítění. Od druhého ročníku na medicíně jsem začal spolupracovat s plastickým chirurgem, chodil jsem na jeho operace a už jsem jednoznačně směřoval k oboru. Hned po medicíně a vojenské službě jsem v roce 1990 nastoupil na oddělení plastické chirurgie.

Dá se tedy říct, že Vás na oboru lákala především kreativní stránka plastické chirurgie?

Určitě. A také je to široké spektrum výkonů plastické chirurgie. Když se snažím pacientům objasnit, co je to plastická chirurgie, vysvětluji, že my začínáme pracovat na vlasaté části hlavy a končíme na nehtech u nohou. Můžeme si najít prakticky jakoukoliv část, na které můžeme svou práci uplatnit.

Jaký je Váš osobní postoj k provádění estetických zákroků?

Vzhledem k tomu – a to bylo mnohokrát řečeno i napsáno –, že se jedná o psychochirurgii, tedy obor, který napravuje nedostatky na těle, ale přitom se snaží pomoci duši pacienta, ho vnímám jako důležitou součást plastické chirurgie. Pacient špatně prožívá tělesné nedostatky a my se mu operací snažíme pomoci. Přístup k léčbě pacienta vnímám jako komplexní, nikoliv jenom k té jedné části, kterou on právě teď považuje za problematickou. Snažím se mu vždy vysvětlit, co se udělat dá a co může očekávat od výsledku operace, aby mu přinesla maximum zadostiučinění.

Jaké jsou Vaše důvody, pro odmítnutí pacienta operovat, souvisí to především s jeho psychickou stránkou?

Nepochybně ano. Nejčastějším důvodem odmítnutí pacientky jsou přehnané představy o tom, co všechno plastická chirurgie umí. Stává se nejméně jednou týdně, že například obézní pacientka se domnívá, že plastický chirurg ji mávnutím „zázračné kanyly“ dokáže zbavit nadváhy, nebo mají lidé řadu jiných nesplnitelných představ. A samozřejmě pouštět se do takových zákroků je velmi nebezpečné, protože pacientka nebude spokojená s výsledkem, což je nepříjemné jak pro ni, tak i pro chirurga.

Je plastický chirurg po atestaci připraven na estetické zákroky, když v rámci přípravy na atestaci jsou počty těchto zákroků omezeny na minimum? Myslíte si, že je po atestaci nezbytné vedení zkušeného estetického operatéra?

Myslím si, že je určitě správné, aby začínající chirurg vyhledal zkušené operatéry a od nich se učil. Systém je dnes ale takový, že mladí plastičtí chirurgové v rámci přípravy k atestaci z plastické chirurgie, asistují při výkonech estetické chirurgie. Měli by sledovat chirurga nejen při operaci, ale i při konzultacích, aby se postupně dokázali vžít do představy, jak s pacientem jednat, jaké vady se dají korigovat a naučili se také odhadnout psychiku pacienta. I když to se nedá lehce naučit a spíše to přichází s letitými zkušenostmi. Pracovat pod vedením zkušeného chirurga je správné, nicméně většina estetických operací se provádí v soukromých zařízeních, které nemívají zájem, aby se tam mladí chirurgové chodili učit, protože by si tím vychovávali konkurenci. Ale tyto zákroky se provádí i ve státních zařízeních, kde jsou výuková pracoviště pro plastické chirurgy a tam se setkávají i s estetikou. Dneska, když si pacientky plastického chirurga vybírají, měly by si o něm dopředu zjistit informace, vyžádat si u něj samotného ukázky výsledků své práce, zjistit si zkušenosti pacientů. Dnes už to také řada pacientů dělá. Internet je pro to ideální médium.

Doba, než se lékař stane plastickým chirurgem je díky systému postgraduálního vzdělávání v naší republice, velmi dlouhá. Nepřijde Vám to až příliš?

Myslím si, že spíše ne, člověk musí uzrát. Jsou lékaři, kteří dokážou odhadnout své schopnosti, ví, že některou část estetické chirurgie dělat nebudou, protože se na to necítí, nemají na to zkušenost a myslím si, že to svědčí spíše o jejich kladech.

Jak se díváte na skutečnost, že některé estetické zákroky neprovádí atestovaní plastičtí, ale všeobecní chirurgové?

To je určitě špatně, myslím si, že to nevede k dobrým výsledkům.  Může se stát, že dlouhou dobu se neděje nic a potom se objeví problém. Člověk, který nemá dostatek zkušeností v estetické chirurgii, se s ním nemusí dobře vypořádat.

Myslíte si, že například liposukce se nedá naučit cvikem?

Co to znamená cvikem? Určitě se naučit nedá, když člověk vidí několik zákroků v televizi. Ale právě liposukce je jeden ze zákroků, který láká svou zdánlivou jednoduchostí k tomu, aby se prováděl v ordinacích všeobecných chirurgů nebo gynekologů.  Dokonce jsem slyšel, že jedna kosmetička si pořídila liposukční přistroj a prováděla liposukce v kosmetickém salónu. Ale i u takového zákroku může dojít k závažným problémům. Estetické zákroky by měly vždy patřit do rukou estetických chirurgů.

Kam si myslíte, že bude estetická chirurgie směřovat, bude to směrem k větší specializaci?

Myslím si, že tohle je vidět ve všech oborech, že se jednotliví lékaři se specializují na stále užší oblasti oboru. Je to z toho důvodu, že stoupá znalost v jednotlivých oblastech. Přesto v estetické chirurgii se zkušení lékaři nebudou specializovat například jen na operace nosu, protože by je to asi za chvilku přestalo bavit. Unikla by jim krása estetické chirurgie, kdy mohou provádět celé spektrum zákroků. Obor je vlastně zajímavý tím, že se lékař dostane do různých oblastí operativy. Nemyslím si, že by se estetičtí chirurgové záměrně specializovali, ale spíš určitý typ zákroků, který nedělají tak často, přenechají zkušenějšímu kolegovi.

Dneska je stále častější fluktuace chirurgů mezi jednotlivými pracovišti, jaký je Váš názor na tento jev? Je to spíše plus nebo mínus?

Na to je odpověď dost problematická. Sám jsem začínal soukromou praxi tak, že jsem pracoval na třech pracovištích současně. Řada plastických chirurgů tak začíná, protože si budují své místo a jméno a teprve získávají pacienty. Ono nějakou dobu trvá, než máte své jméno a dostatečný okruh pacientů, že už nemusíte za pacienty jezdit, ale oni jsou ochotni přijet na vaše pracoviště za vámi. Takže chápu, když někdo takhle cestuje. Ale musí to mít dobře zorganizované, aby měl pacient jistotu, že se na lékaře může obrátit, když dojde k problému. Když přijede plastický chirurg jednou za měsíc do okresního města, provede tam čtyři operace a víc ho pacienti nevidí, protože je domluveno, že kolega všeobecný chirurg nebo dokonce sestra vytáhne po deseti dnech stehy, to si myslím, že je špatně. V estetické chirurgii platí snad dvojnásob, že se jedná o léčbu psychiky pacienta, který musí mít naprostou důvěru k lékaři a jistotu, že se nejen provede operaci, ale že se o něj postará i v případě problémů po operaci.

Myslíte si, že platí, že dobrého plastického chirurga dělá částečně i dobrý marketing?

Musím přiznat, že na marketing v plastické chirurgii příliš nevěřím. Protože jsem devět let v soukromé praxi, měl jsem možnost si to vyzkoušet. Jsem přesvědčený, že zvlášť v estetické chirurgii platí, že nejlepší reklama, je sdělená reklama. Je to samozřejmě dlouhodobý proces, zpočátku nemá lékař hned plnou ordinaci, musí se počítat s pomalejším rozjezdem. Ale pokud jsou pacienti spokojeni, jejich počet se postupným sdělováním rozšiřuje. I u nás je však řada pracovišť postavena na marketingu. Ale já preferuji ten první způsob.

Pociťujete vliv ekonomické krize na obor?

Nepochybně určitý vliv má, i když ne příliš významný. Že by pacienti houfně mizeli z ordinací, to určitě ne. Ale častěji se teď stává, že pacientka odloží operaci z finančních důvodů na později. Myslím si, že dopady krize teď teprve začínají být vidět. Ale estetická chirurgie není o marnotratnosti, ženy se svým problémem skutečně trápí, a i když je financí méně, na zákrok našetří a přijdou později.

Provádíte reoperace, pokud k Vám přijde pacient s nezdařeným výsledkem od kolegy?

Spíše výjimečně. Vždy se snažím, aby se obrátil na původního operatéra, který jej zná, má dokumentaci, ví, jak pacient vypadal před operací. Občas se ale objeví někdo, kdo ztratil důvěru a jít k původnímu operatérovi nechce. Pokud vidím, že jsem schopen pomoci, tak reoperaci udělám.

Co Vás na Vaší práci nejvíc těší a který zákrok provádíte nejraději?

Nejvíc mě těší spokojený pacient. Těžko říct, který zákrok je oblíbený a který ne, nejčastěji děláme operace víček a další zákroky na obličeji. A krásný pocit mám také, když vidím spokojenou pacientku po operaci poprsí. Ženy opravdu trápí obtíže s poprsím a jsou velmi šťastné, když se zákrok podaří. To se dá ale obecně říct o každém zákroku estetické chirurgie.