Na systém vzdělávání si nemůžu stěžovat, říká MUDr. Josef Němeček

O tom, že zkušeností v oboru člověk dosáhne především svým zájmem a vlastní pílí, ale také o významu lékařských kongresů a množství plastických chirurgů v naší republice, jsme si povídali s MUDr. Josefem Němečkem z kliniky plastické a estetické chirurgie Clinic for Luck.

Pane doktore, co si myslíte o vzdělávání plastických chirurgů u nás? Jak se díváte na to, že k atestaci nemusí lékař některý z výkonů estetické chirurgie vůbec provést? Jak by měl potom plastický chirurg postupovat, pokud se chce věnovat estetice?

Nejsem si jistý, jestli máte přesné informace, protože před atestací jsme určitě některé estetické zákroky prováděli… Je k ní předepsaný počet operací a jsou mezi nimi určitě i kosmetické zákroky. Nevím ale, jestli se to nezměnilo, atestoval jsem už před nějakou dobou…

To je zajímavé, je to jeden z posledních rozhovorů, který děláme a toto slyším poprvé… Pokud nebudeme otázku tedy tak hrotit, jaký je Váš pohled na vzdělávání v oblasti estetické chirurgie u nás?

Já sám za sebe si nemůžu stěžovat. Mohl jsem estetických operací vidět poměrně hodně, ale musel jsem chtít. Strávil jsem několik měsíců v Praze a v Brně na předepsaných stážích a je fakt, že pokud jsem chtěl vidět estetické operace, bylo třeba domluvit se s konkrétním lékařem a jít mu  asistovat. Samozřejmě po pracovní době. Je to hodně o vůli člověka, který chce estetické operace vidět. Předepsaných operací k atestaci je celá škála a pracoviště jsou rozdělena podle typů, které operace provádí, jak je vybaveno a kolik lékařů s atestací tam působí. A podle toho má lékař určenou i délku stáže a množství operací, které je třeba absolvovat. Pokud tedy pracujete na klinice v Praze, dá se dosáhnout atestace už po čtyřech letech. Pokud pracujete na některém z malých pracovišť, vzdělávání může být delší, například po dobu šesti let.

Domníváte se, že vzdělávání plastických chirurgů je u nás na vyšší úrovni než v zahraničí?

Myslím, že to v zahraničí funguje trochu jinak, ale nechci to příliš rozebírat, protože nemám zahraniční zkušenost.

Jaký je Váš názor na to, že některé zákroky plastické chirurgie provádí lékaři neatestovaní v oboru. Například víčka operují oční lékaři nebo liposukce provádí všeobecný chirurg?

Ano, přemýšlel jsem o tom. Je otázkou, jestli plastiku břicha může udělat pouze plastik nebo i všeobecný chirurg. Můj osobní názor je, že ji může provést i všeobecný chirurg. Ale pacient to musí vědět. Proč by oční lékař nemohl operovat oční víčka? Může, ale pacient musí být srozuměn s tím, zda jej operuje plastický chirurg nebo chirurg bez atestace. Myslím si, že toto je spíše otázka pro vedoucí lékaře plastické chirurgie, aby to nějak legislativně ošetřili. A je to také otázka odborné diskuze. Když jde člověk na plastickou operaci, předpokládá, že se nechává operovat od plastického chirurga. A někdo se může na tomto jeho předpokladu snažit vydělat. Pokud má klient informaci, že lékař nemá atestaci, ale pouze zkušenost s těmito zákroky, může se rozhodnout, zda operaci u něj podstoupí.  V Německu to funguje na obdobném principu. Jsou tam lékaři, kteří nemají atestaci z plastické chirurgie, pouze nějaké kurzy, ale dělají estetické zákroky a klienti jsou s tím srozuměni.

Myslíte si, že se estetická chirurgie bude ubírat směrem ke specializaci?

Samozřejmě umět můžete jenom to, co pravidelně operujete, s čím máte zkušenosti. Těžko si představit, že děláte perfektně operaci, kterou provedete jednou za rok. Ale na to, aby se lékař mohl specializovat pouze na jeden typ operace, je naše republika příliš malá. Na to zde lékař nemá dostatečné množství klientů, aby si to mohl dovolit. A ne všichni plastičtí chirurgové by o to stáli. Plastická chirurgie je velmi široký obor, patří k němu mikrochirurgie, vrozené vady, estetická chirurgie, chirurgie ruky, úrazy a řada dalších. Pokud se někdo zaměří jen na estetiku, tak už tak dělá jen několik, přibližně deset operací, i když v různých variacích. Pokud by se lékař zaměřil jen na některou z nich, myslím si, že by mu to ani nepřinášelo uspokojení.

Je podle Vás přínosem, když se plastický chirurg věnuje kromě estetické chirurgie i další oblasti oboru, jako je třeba mikrochirurgie a podobně?

Určitě ho to obohacuje. A nakonec  – z rekonstrukční chirurgie jsme všichni vyšli. I ten, kdo dělá jen estetickou chirurgii, má v sobě základ rekonstrukční chirurgie a nedá se to odříznout.

Nakolik jsou podle Vás pro vzdělávání lékařů přínosné lékařské kongresy? Pokud uvážíme, že plastikové operují určité spektrum zákroků, o kterých se dá říct, že jsou natolik vyprecizované, že vlastně není co dalšího přidávat….

Kongresy rozhodně přínosné jsou, protože celá chirurgie se velmi rychle rozvíjí, používají se stále nové materiály, operace se snaží vycházet vstříc klientům, omezuje se množství jizev, je snaha redukovat počet dnů pobytu v nemocnici po operaci. Každý zákrok se vyvíjí, a pokud se neúčastníte kongresů, zůstáváte izolovaný. Je třeba vidět, co se děje v zahraničí, vidět, která metoda se upřednostňuje, jaké jsou zkušenosti. Nepoučovat se pouze z vlastních chyb, protože tento proces je velmi zdlouhavý. Obor se rozvíjí, mění se materiály, dělají se nové implantáty. Je třeba to sledovat a umět nabídnout, protože klienti to sledují také a požadují moderní zákroky. Samozřejmě kongresy, ať už v republice nebo v zahraničí nebo asistence u některých operací je především otázkou financí.

Jakým směrem se bude podle Vás estetická chirurgie ubírat například v horizontu pěti let?

Nějak to předpovědět, to je samozřejmě těžké. Ale dá se říct, že trendy budou vycházet z toho, co vidíme již nyní – zkrácení doby rekonvalescence na minimum, využití stále kvalitnějších materiálů, omezení množství jizev. Teď se skloňují  otázky využití kmenových buněk v plastické chirurgii, je otázkou, jaké to dlouhodobě přinese výsledky.  Mezi moderní metody patří výplně prsů vlastním tukem a podobně.

Je v naší republice dostatek plastických chirurgů?

Řekl bych, že ano. Problém je trochu jinde. Plastický chirurg vychází z rekonstrukční chirurgie a jeho vzdělání je na tom postaveno. Takže pracovišť, kde se lékaři vzdělávají, je dostatek. Problém je v tom, že rekonstrukční chirurgii dělá člověk pro seberealizaci, ale není to dostatečně finančně ohodnocené, aby mohl zůstat jen u toho. Proto plastičtí chirurgové začínají dělat komerčně estetickou chirurgii. Pokud by jim pracoviště, kde pracují, umožnilo přivydělávat si komerčními zákroky, neodcházeli by. A pokud plastický chirurg odejde do komerční oblasti, jeho místo na rekonstruktivě je třeba saturovat jiným lékařem. Díky tomu je třeba počty plastických chirurgů stále znovu doplňovat. Ale myslím si, že na tak malý stát, jako je Česká republika, je plastických chirurgů dostatek.