Mýty v estetické chirurgii mě děsí, říká plastický chirurg Jan Válka

Jeho kniha Korektivní operace nosu je jedinou publikací svého druhu na trhu. Ačkoli říká, že estetický chirurg nemusí být nutně i umělcem, sám jím bezesporu je. Nejen o operacích nosu jsme hovořili s doc. Janem Válkou.

Pane docente, setkali jsme se s názorem, že operace nosu lze bezpečně provést pouze do určitého věku, jak se díváte na tento názor?

Považuji to za mýtus a mrzí mě, že se objevuje i mezi některými kolegy. Někteří z nich k této problematice velmi autoritativně promlouvají, ale domnívám se, že v porovnání s ostatními jsem odoperoval nosů mnoho a vím, že to není pravda. Učili jsme se, že nos by se neměl operovat po třicátém roce života. Ale operoval jsem i starší pacienty, nejstarší ženě bylo dokonce 72 let. Jistěže, kůže již není tak elastická, ale i tak je výsledek dobrý. Spíše než věku, se bojíme silné kůže, kdy je nos obtížněji tvarovatelný.

Jak řešíte problém, že klienti ze zahraničí chtějí co nejdříve po operaci odjet domů?

V Německu, odkud máme nejvíce klientů, máme sedmnáct smluvních lékařů, kteří se o naše pacienty postarají, mohou tam jít na převaz a kontrolu. Tím jsme zajištěni, protože jinak by následná péče byla dost problematická. Pokud by toto zázemí nebylo, tak všichni tím riskujeme, že sebemenší komplikace může způsobit velké nepříjemnosti, přiznejme k radosti zahraničních kolegů.

Jaká je podle Vás informovanost klientů o zákroku, který požadují?

Jejich informovanost stoupá, především díky využití internetu. Také to závisí na věkové kategorii, mladí lidé více komunikují, vstupují do internetových diskuzí. Obecně lze říci, že Češi jsou lépe informováni než klienti ze zahraničí.

Jak často se setkáváte s žádostí o reoperaci po jiném chirurgovi?

Protože se zaměřuji na operace nosů, mohu nejlépe posoudit tuto kategorii. Dá se říci, že jedna třetina pacientů jsou reoperace. Bohužel přibývá pacientů, kteří prodělali tři i více korektivních zákroků nosu.

Co je důvodem, že se setkáváte s tolika žádostmi o reoperaci?

Operace nosu je snad nejnáročnější oblast estetické chirurgie. Nezdařený výsledek je zapříčiněný buď nezkušeností nebo neerudovaností chirurga, může však být i výsledkem špatného hojení či nekázní pacienta.

Jaký nos se Vám nejvíce líbí, čí nos obdivujete?

Obecně se mí u žen líbí jemný, štíhlý, s mírně zvednutou špičkou. Nos musí harmonizovat s celým obličejem jak vidíme, kromě několika výjimek, u dobře „prodávaných“ tváří.

Ve své knize Korektivní operace nosu jste použil obraz Jeronyma Bosche, co Vás k tomu vedlo?

Ten nápad vychází z myšlenky, že když chce umělec vyjádřit, že je někdo padouch, tak mu udělá ošklivý nos. Jedině Kristus a Maří Magdaléna mají na obraze krásný nos.

Vím, že fotografujete…

Je to relaxace a taky se hodí, že si pořizuji fotodokumentaci před a po zákroku sám. Rád fotografuji obličeje, krajiny a teď také například cyklus o handicapovaných dětech. Je to moc bavilo, braly to jako hru a mě zase těší, že jde o fotografie, které mají smysl i svým dalším použitím při charitativních akcích.

Nakolik musí být estetický chirurg umělcem?

Je to pro nás lichotivý mýtus, domnívám se však, že to není nezbytné. Spíše musí být zručným řemeslníkem.

Co člověka Vašich zkušeností stresuje?

Čím více operuji, tím více si uvědomuji svoji odpovědnost, více znám komplikace, které mohou nastat. Jak si někteří lidé myslí, že při svých zkušenostech bych mohl operovat i po tmě, tak to však vůbec není. Naopak už nejsem zdaleka tak suverénní, jako jsem byl, když jsem začínal. Obecně je značně stresující, když operuji známé osobnosti, jsem si vědom profesní důležitosti jejich vzhledu, navíc si dost vymýšlejí.

Už nevyhledávám adrenalinové sporty, estetická chirurgie sama dokáže někdy zvýšit krevní tlak více, než je zdrávo.