Mám rád dláto a pilník, říká plastický chirurg Svatopluk Svoboda

MUDr. Svatopluk Svoboda se ve svém oboru vyšplhal až na samotný vrchol plastické chirurgie. Je světově uznávaným odborníkem, rád cestuje a miluje automobilové veterány. Co dalšího nám o sobě prozradil?

Vy jste se k lékařství dostal od motorismu. Váš otec byl slavný motocyklový závodník třicátých let…

Otec jezdil na motorce celý život. Vlastně celá naše rodina žila mezi nejrůznějšími motocykly. Už jako kluk jsem se v nich hrabal a pak v autech. Mým velkým koníčkem jsou dodnes veteráni, a když ležím pod autem a kape na mě olej, jsem šťastný. Teď na to mnoho času nemám, ale moc se těším, že se jednou budu moci tomuto koníčku věnovat naplno.

Tak proč jste u motorů nezůstal?

Přiznám, že na medicínu jsem šel proto, že mi na gymnáziu nešla matematika. Původně jsem měl namířeno jinam, na techniku – chtěl jsem sestavovat auta nebo motocykly. Doma jsem si pracoval na vlastním soustruhu, montoval motory apod. Na lékařské fakultě jsem byl nejdřív nešťastný, ale pak jsem objevil chirurgii a potom plastickou chirurgii. U operace nosu sekám dlátem a piluji – tuhle práci prostě miluji, to je to pravé pro mě!!!

Tedy od vylepšování aut a motocyklů k vylepšování lidí... Nerouháte se proti přírodě?

Nikdo z nás není dokonalý, většina lidí se sebou není z estetického hlediska spokojena. Upravuji tedy ty, kteří jsou nešťastní třeba kvůli zdánlivé maličkosti. Pokud se někdo trápí například malými prsy, pak je tu pro něj plastický zákrok zcela na místě. Ona totiž estetická chirurgie vlastně zasahuje kromě těla i do duše člověka. Víte, člověk se po operaci změní nejen fyzicky, ale i psychicky. Pacient je sebevědomější a chová se zcela jinak. Samozřejmě, že existují i extrémy, najdou se lidé, kteří by chtěli být absolutně dokonalí, ale to je trochu jiná kapitola. Jedním z největších umění plastického chirurga je schopnost vcítit se do myšlení a představ pacientky. Nerad operuji ty, které si přinesou jako předlohu konkrétní fotografii a myslí si, že budou vypadat úplně stejně. Zkušený plastický chirurg umí odmítnout pacientku, i když to znamená ztrátu finančního zisku. S pacientkou by měl lékař strávit před zákrokem dostatek času, aby poznal důvody, které ji do ordinace přivedly. Některé požadavky jsou totiž zcela nereálné, a pak se musí chirurg změnit v dobrého psychologa. Například když ke mně do ordinace přijde starší dáma a chce zákroků více najednou, musím začít pátrat, co za rozhodnutím předělat se od základu stojí. Pokud zjistím, že si její manžel našel dvacetiletou a žena chce jen zachránit manželství, upozorním ji, že plastická chirurgie tohle neumí. Každý, kdo se rozhodne změnit svůj vzhled, musí přijít jednoznačně sám za sebe.

Kolik k vám chodí žen a kolik mužů?

Žen je asi devadesát procent. Ale výjimkou nejsou mužské face liftingy, úpravy nosu a očních víček. Je fakt, že operace u mužů jsou jiné už proto, že jde o jiný organismus. Víte, že velkou módou jsou kosmetické operace genitálu? U žen i u mužů.

Existují v estetické chirurgii nějaká tabu?

Samozřejmě. Estetickým zákrokem by se neměla likvidovat funkce dotyčné části těla. Třeba nos by měl být nejen hezký, ale také dobře průchodný. Proto některé výkony odmítám. Například se na mě občas obracejí muži s požadavkem prodloužit penis, což je velmi kontroverzní operace. V zásadě se tento orgán teoreticky o něco prodloužit dá, jenže jedině v klidovém stavu. Při erekci pak ale po takovém zákroku chybějí vazy, a penis nedrží tak pevně, jak to chtěla příroda. Ale největší zábrany a tabu jsou v oblasti duševní, neměli by se operovat lidi, kteří jsou svým způsobem blázni a chtějí nereálné věci.

Máte mezi svými pacienty i rekordmana, jakéhosi českého Michaela Jacksona?

Navštěvovala mě pacientka doslova závislá na plastické chirurgii. Nechala si v řadě ordinací provést snad všechny zákroky a operace, které estetická chirurgie nabízí.

Jak se pozná dobrý plastický chirurg?

Těžko. Snad bych odpověděl slovy písma: Podle skutků jejich poznáte je…ale jistá kritéria existují. Společnost estetické chirurgie rozdává certifikáty, které by měli mít jen kvalitní a zodpovědní lékaři. Nicméně je spousta věcí, které se nedají přímo naučit. Plastická chirurgie je o přístupu ke tkáni, která je operovaná. Lékař si musí stále uvědomovat, že pracuje s živým materiálem a vlastně s přírodou, která je stále o mnoho silnější než my! Kdysi dávno, při odchodu z chirurgie obecné na plastickou, se mě jeden starší vážený docent, můj velký učitel, zeptal: Kolego, jestlipak víte, co je pro chirurga nejdůležitější? Pokora! A popřál mi hodně štěstí. Snažím se tím řídit celý život.

Líbí se vám osobně silikonová prsa?

Jistě. Hezky vymodelovaná prsa se mi líbí a navíc to prakticky není poznat. Mám mnoho pacientek, jejichž partner neví, že má doma ženu se silikonovými ňadry.

Jaké jsou ženy u nás, potřebují hodně plastických operací?

U nás jsou nejkrásnější ženy na světě! A od přírody!!! Mohu to potvrdit, procestoval jsem pořádný kus světa a stále se díval! Nejkrásnější ženy v Brazílii, kde jsem byl na stáži a kde je plastická chirurgie velmi módní, byli předělaní muži!

Takže je v České republice pro plastického chirurga málo práce?

Ve světě mají této práce mnohem více. Je v tom kus umění, udělat některou ženu krásnou. Nám v tomto ohledu příroda nadělila víc než jinde po světě.

Proč tedy i u nás zažíváme boom estetických zákroků?

Je to trochu móda a navíc je poměrně hodně plastických chirurgů, ovšem těch kvalitních už tolik není a to je průšvih. Nerad bych, abychom si zkazili reputaci, kterou česká plastická chirurgie ve světě má. V současnosti si spousta lékařů myslí, že se na plastice dá rychle a snadno zbohatnout, ale to není pravda. Nejdůležitější je vždycky kvalita práce a spokojenost pacienta, teprve pak peníze. Medicína je práce jako každá jiná i v tom, že je těžká. Estetická chirurgie by měla mít navíc i duši! Dodnes mám trochu trému před každou operací a přistupuji k ní s plnou zodpovědností!

Rád cestujete. Zavedla vás do světa i estetická chirurgie?

Zavedla mě do mnoha zemí po Evropě, do Ruska, Severní i Jižní Ameriky. A nikde jsem se nemusel za naši úroveň stydět. Když jsem byl na stáži v Kalifornii i na jiných světových pracovištích, sám jsem se ujistil, že třeba úroveň amerických chirurgů je srovnatelná s našimi, i když bohužel převládá názor, že oni jsou nejlepší. Jsem přesvědčen, že by se většina českých lékařů za mořem uplatnila. Jen nemáme někdy tak dobré technické zázemí, takže řada amerických lékařů by si u nás ani nevěděla rady. Ale výsledky máme rozhodně srovnatelné.

V Brazílii jsem byl dost dlouho na pozvání brazilského ministerstva zdravotnictví, přednášel jsem tam na univerzitě. Moje žena je odbornice na tropickou medicínu, takže jsme tam jeli na stáž oba. Viděli jsme tak dva protipóly – strašně chudé špitály v amazonských pralesích určené pro postižené leprou a dalšími nemocemi (měly úroveň našich nemocnic tak z 20–30. let), a proti tomu ordinace bohatých plastických chirurgů. V Brazílii je plastická chirurgie velmi ceněná, v Jižní Americe patří ke společenskému bontonu mít svého plastického chirurga jako u nás kadeřníka. Ženy se množstvím plastik netají, naopak se na večírcích chlubí, který zákrok jim do sbírky ještě chybí.

Překvapilo vás na Brazílii ještě něco jiného?

Máme odtamtud hlavně spoustu zážitků. Jeli jsme s indiány na kánoi pralesem po Amazonce, chytali piraně na udici a vyhýbali se krokodýlům – živým i těm ze společnosti. Jednu neděli jsme také byli pozváni do jachetního klubu plastických chirurgů, kde se právě konala prestižní regata – závod jachet. Jakýsi doktor Isaltino, náš přítel, nám z legrace nabídl svou jachtu, že prý stejně nikdy nic nevyhrál. Tak jsme to přijali, jsme totiž oba se ženou trochu jachtařsky vzděláni. Nebyla to žádná lehoučká projížďka, navíc dost foukalo a vítr se hodně točil, jenže na to jsme v Čechách zvyklí! Nevím jak, asi proto, že jsme se hodně snažili, jsme projeli cílem jako první o půl délky lodě! Brazilci nevěřili svým očím, ale porážku vzali sportovně a pořádně jsme to s nimi oslavili. Jenom se nás neustále ptali, kde u nás máme to moře, na kterém trénujeme. – Nevědí, že i na Lipně nebo na Máchově jezeře také pořádně fouká!

Většinu času trávíte ve společnosti křehčího pohlaví, jaká je kompenzace?

Je mi blízký jakýkoliv sport. Mám partu kamarádů, kluků ze základní školy, nikdy jsme se nerozešli, byť každý máme jinou, absolutně odlišnou profesi. Pravidelně už třicet let jednou měsíčně chodíme na pivo a jednou za tři měsíce někam vyjedeme.

Co je vaší největší motivací?Ještě pořád mě baví práce. Když jsem byl na stáži v Americe, neměl jsem možnost operovat a za krátký čas jsem si uvědomil, jak mi medicína a operování chybějí. Droga! Pokud si jednou do měsíce neříznu, nejsem v pohodě!!!

...říká plastický chirurg Svatopluk Svoboda.

Magazín KOKTEJL - Únor 2006

Biografie:

• MUDr. Svatopluk SVOBODA se narodil 25. 7. 1950. Patří k českým špičkovým plastickým chirurgům. Je žákem prof. Fáry a doc. Hrivnákové, nejslavnějších plastických chirurgů své doby.
• Od roku 1977 působil jako člen transplantační laboratoře Ústavu experimentální medicíny ČSAV na oddělení popálenin Kliniky plastické chirurgie v Praze, od roku 1983 se na téže klinice zabývá pouze plastickou chirurgií. Od roku 1985 je také vedoucím jednotky intenzivní péče.
• Je jedním ze zakladatelů mikrochirurgie v našich zemích. Od roku 1995 provozuje také privátní praxi zaměřenou především na oblast estetické a kosmetické chirurgie. Absolvoval mnoho zahraničních stáží v Evropě, na pozvání Kalifornské univerzity byl na stáži v USA a později také na stáži v Brazílii, kde rovněž přednášel na univerzitě.
• Soukromou poradnu plastické a estetické chirurgie má v centru lékařské kosmetiky a léčebné rehabilitace Alfa a vede 1. kolínské sanatorium – privátní zdravotnické zařízení, kde je poskytována mimořádná péče v plastické chirurgii, gynekologii, ORL a jednodenní chirurgii.
• Svou činností obsahuje celé spektrum estetické chirurgie, největší proslulost si však zajistil operačním zvětšováním prsů.