Co je lymfedém a jak ho léčit?

Toto chronické otékání končetin se donedávna řešilo amputací. Jaké postupy praktikují lékaři dnes? Lymfedém neboli selhání mízního (lymfatického) systému se projevuje otokem končetin nebo jiných částí těla. Jedná se o onemocnění, při němž lymfa hůře cirkuluje v končetině, které téměř vždy postihuje pouze jednu končetinu. Jak lymfedém vzniká, jak se ho můžete zbavit a jaká doporučení byste měli dodržovat, pokud tímto onemocněním trpíte?

Jak lymfedém vzniká?

Lymfedém se rozdělujeme na primární a sekundární.  

Primární lymfedém, jemuž se také říká vrozený, se charakterizuje špatným vývojem lymfatických cév, kdy je jich méně nebo jsou tyto cévy moc široké a nefungují správně.

Sekundární lymfedém, který nazýváme též získaný, může mít celou řadu příčin – infekce, úraz, nádorové onemocnění, záněty nebo žilní onemocnění.

Jak lymfedém vypadá?

Typický lymfatický otok je nejprve měkký a při tlaku prstem na kůži v něm lze vytvořit důlek. Postupem času ale tato postižená část ztuhne. Kůže zbledne a má sklony k pocení. Lymfedém je obvykle zpočátku nebolestivý, mohou být však přítomny pocity napětí a tíhy v postižené oblasti.

Mezi příznaky lymfedému patří mimo jiné:

• suchost kůže
• necitlivost postižené končetiny, pocit mravenčení
• tlak nebo bolest pod kůží
• ztluštění kůže
• menší růst ochlupení
• poškození nehtových plotének
• tvorba puchýřů a plísní na kůži
• výraznější papilární linie
• tvorba bradavičnatých výrůstků (Verrucosis lymphostatica)

Jaká jsou stadia lymfatického otoku?

První stadium onemocnění je skryté, jelikož zatím nejsou viditelné žádné známky otoku. Druhé stadium se nazývá přechodné, jelikož se objevuje pouze na přechodnou dobu, po fyzické zátěží, a následně mizí. V rámci třetího, chronického stadia, již otok zústává v postižené končetině trvale. Poslední, čtvrté stadium, je charakteristické vznikem stálého rozměrného edému, při němž dochází k přestavbě kůže a podkoží. Tomuto stadiu se jinak říká též elefantiáza.

Jak se zbavit lymfedému

Lymfedém je chronické onemocnění, které je sice léčitelné, ale zatím nevyléčitelné.

Léčba je časově i personálně náročná, komplexní a dlouhodobá a je při ní třeba aktivní spolupráce všech stran: pacienta, lymfoterapeuta a lékaře. Nejdůležitější součást léčby lymfedému představuje lymfodrenáž a komprese.

Lymfodrenáž je příjemná a nenásilná technika, která nebolí. Při lymfodrenáži je úkolem lymfoterapeuta, aby za pomoci speciálních hmatů posílil původní funkci mízního systému, která se dosud zachovala. Lymfodrenáž trvá mezi 45 a 60 minutami a provádí se 1-2x denně v rámci 4-6 týdnů, nebo jednou až dvakrát za týden v případě dlouhodobé jako udržovací léčby.

Ruční lymfodrenáž je doplněna ošetřením přístrojem využívajícím vícekomorové návleky. Komory návleku se postupně plní a díky tomu působí tlaková vlna na postiženou končetinu. Lze individuálně nastavit výši tlaku, místo i dobu působení.

Po lymfodrenáži přichází na řadu bandážování elastickými obinadly či navlékání stahovacích punčoch.

Lymfodrenáž lze doplnit o různé rehabilitační cviky, které pacient provádí s bandáží.

Z léků se na ovlivnění lymfedému nejvíce se využívájí tzv. proteázy, např. systémová enzymoterapie, Wobenzym apod.

Chirurgické řešení se využívají jen velmi zřídka, v přísně stanovených případech a neprovádí je mnoho pracovišť. Jsou to především rekonstrukční výkony v rámci lymfatických cest, případně jde o odlehčující odstranění přebytečné podkožní tkáně za pomoci liposukce.

Předmětem soudobého výzkumu je genová terapie.

Jak je lymfedém rozšířený?

Ročně se objevuje zhruba čtyřicet nových případů na sto tisíc obyvatel. Na celém světě průměrně deset milionů lidí trpí tímto onemocnění následkem léčby rakoviny, po operacích, zraněních nebo infekcích. Dalších asi devadesát milionů lidí mají lymfedém vrozený nebo jako následek po napadení parazity. Pokud se přičte lymfedém, který je vyvolán poruchami žil, počet nemocných se blíží k číslu tři sta milionů.

Doporučení pro pacienty s lymfedémem

Pokud trpíte lymfedémem i vy, měli byste se držet několika následujících doporučení:

Zpracováno dle článku MUDr. Kateřiny Klauzové, MBA