Dva muži a jedna láska

Perfect Clinic získala své dobré renomé díky silnému týmu plastických chirurgů. Sedm statečných tvoří páteř kliniky. Hlava může být ale pouze jedna, resp. její levá a pravá hemisféra. V čele Perfect Clinic tak stojí dva muži, lékaři Roman Kufa a Zdeněk Pros. Jaké byly začátky společného projektu a jak se od té doby změnil jejich vztah?

Jak a za jakých okolností se zrodila myšlenka na spojení vás dvou v čele jedné kliniky?

R. K.: Původně jsem založil firmu a pracoval sám v pronajatých prostorech. Po krátké době jsem přizval své dva kolegy – plastické chirurgy Jiřího Paděru a Lukáše Frajera a dal své soukromé praxi jméno. V takovém složení jsme působili několik let a já jsem postupně došel k tomu, že bych rád měl svou kliniku, své operační sály, kde budu moci operovat své pacienty a ne pouze vyplňovat volné časy na cizích operačních sálech a střídat se s kolegy z jiných oborů. Začal jsem hledat prostory, oslovil jsem bratra, aby mi pomohl s organizací a současně jsem k sobě potřeboval zkušeného plastického chirurga s dobrým jménem. Začal jsem přemýšlet o Zdeňkovi. Znali jsme se z různých akcí. Zdeněk v té době působil v Londýně a já jsem mu udělal nabídku, že postavíme společně novou kliniku.

Vzpomínám si, jak jsme si ve Venezuele kreslili na papír, jak bude naše klinika vypadat. Byla to taková kostka, v podstatě se moc nelišila od současné podoby.

Z. P.: Možná, že ta myšlenka vznikla už dříve, ale já mám začátek spojený s naším surfařským pobytem na Isla Margarita ve Venezuele. To byl čas plný pohody, sluníčka, dobré nálady celý den. Žádné starosti, dobré jídlo, drinky, pohoda na pláži a ve větru. Tam, mezi surfováním na moři, v pauzách, kdy jsme si potřebovali trochu odpočinout, jsme diskutovali o vzniku nové - naší kliniky. Byly to diskuze dlouhé, takové příjemné snění. To bylo někdy v roce 2006. Pak jsme se na stejné místo vrátili v roce 2007, a to už jsme domluvili v podstatě všechny detaily realizace. Ale trvalo ještě další tři roky, než jsme dveře kliniky otevřeli.

Jak dobře jste se znali do té doby?

R. K.: Znali jsme se před tím dobře. Jezdili jsme spolu surfovat na Gardu do Itálie, byli jsme spolu ve Venezuele. Dá se říci, že jsme už tehdy byli kamarádi.

Z. P: Znali jsme se už docela dlouho, ještě z kliniky na Vinohradech. Roman je o osm let mladší, čili já už jsem měl něco za sebou – atestaci, něco odoperováno, on ještě hodně před sebou. Ale když jsem ho poznal, v podstatě jsem hned vycítil jeho potenciál, tah na branku. Jeho touhu po tom být hodně dobrý, nejlepší.

Jaký je váš vztah dnes?

R. K.: Stále velmi kamarádský, nic se nezměnilo. Zdeněk je můj velmi dobrý přítel, kterému se mohu svěřit nejen v záležitostech pracovních, ale i osobních. A to je vzácné.

Z. P.: Dnes náš vztah vyzrál, jsme partneři a víme, v čem si máme vyhovět. Nemusíme ani použít mnoho slov a víme, co máme dělat. Řekl bych, že mezi námi panuje docela vyrovnaný vztah.

V čem jste společně silní?

R. K.: Síla nás dvou je v našich jménech a právě v dobrém týmu, jež je víc než jedinec. Máme štěstí na tým nejen velmi dobrých odborníků ve své profesi, ale také skvělých lidí. Právě na lidskou stránku jsme kladli důraz při výběru všech lékařů, zdravotních sester, manažerů a těch, kdo se na budování jména Perfect Clinic podílí. A poskládat dobrou partu lidí, kteří si rozumí, se myslím povedlo.

Z. P.: To je docela těžká otázka. Ale myslím, že v tom, co se nám podařilo vybudovat. Což je jednoznačně největší soukromá klinika, nebo pracoviště plastické chirurgie v České republice. V našem spojení je síla.

Jaká byla očekávání od společného díla na úplném začátku?

R. K.: Od začátku jsem si přál vybudovat pracoviště, které bude nabízet komplexní služby z oblasti estetické medicíny. V Praze na klinice nabízíme služby nejen z oblasti plastické chirurgie, ale obsáhneme též mamologii, ORL v souvislosti s nepohodlným chrápáním, maxilofaciální chirurgii a plánujeme rozšíření o dermatologii.

Z. P.: Když jsme do toho šli, domlouvali se a snili, byla naše očekávání ta největší. Chtěli jsme samozřejmě něco takového - největšího, nejlepšího, s maximem spokojených klientů.

Do jaké míry se očekávání splnila?

R. K.: Popravdě řečeno jsem nečekal, že budeme mít naplněné operační programy od prvního dne. Pacienti si nás velmi rychle našli. Nebyla žádná prodleva. Jsem snílek, rád vymýšlím projekty, mám vize a už tehdy jsem uvažoval o dalších pobočkách. Přál jsem si další pracoviště na Moravě a máme pobočku v Liberci i v Brně. V tomto směru jsme předčili má očekávání. S růstem klientely jsem počítal, ale o dnešní podobě našeho pracoviště se mi tehdy jen zdálo.

Z. P.: Za mne ano a velmi.

Není nic, co by se nepodařilo realizovat?

R. K.: Zatím jsme zrealizovali většinu nápadů, které jsme měli. Na řadě je ona dermatologie.

Z. P.: Nevím o ničem, co by se nepodařilo. Zatím se vždycky povedlo víc, než jsme očekávali. K tomu ale také přispívá bratr Romana - Marek Kufa, který vede kliniku manažersky, kontroluje příjmy a zejména výdaje a stará se o to, aby klinika vypadala "up to date".

Mohou být na začátku vůbec pochyby nebo bez víry v úspěch nemá smysl podnik rozbíhat?

R. K.: Zdeněk i já jsme už měli mnohaleté zkušenosti v oboru plastické chirurgie. Měli jsme zavedené jméno. Proto jsem od začátku pevně věřil, že toto spojení bude fungovat.

Z. P.: Úspěch se nedá plánovat, ani s ním počítat. Můžete si o tom přemýšlet, můžete chtít, aby to tak bylo, ale nedá se to nalinkovat. My jsme asi oba věřili, že z našeho spojení něco úspěšného vznikne. A když se tak stalo, je to radost veliká.

Máte nějaké ambice vůči konkurenci na trhu?

R. K.: Opravdu se dnes neohlížíme na konkurenci. Jsme v pozici, že nás práce baví, naplňuje a snažíme se plnit naše vize, které vznikají právě tím, že nás práce baví. A v tom tkví celý úspěch.

Z. P.: Konkurence samozřejmě je, v Praze i po celé ČR. Počítáme s ní, ale naše síla je v týmu. V počtu a umu plastických chirurgů i lékařů jiných specializací. V tom, co jsme schopni komplexně na trhu nabídnout. A v tom si troufnu říci, že nemáme konkurenci.

Co vás překvapilo, když jste nastoupili společnou cestu?

R. K.: Mě osobně překvapilo mě, jak složitá je práce se zaměstnanci. Jak je klíčové udržet dobrý tým pohromadě a kolik to dá úsilí a práce. Není vše jen o operování.

Z. P.: Mě asi nic. Ve snu jsem podobný vývoj očekával a doufal, že když budeme pracovat takhle poctivě, tak to taky dobře dopadne.

Jaká máte očekávání jeden od druhého a jak máte rozděleny role?

R. K.: Myslím, že každý máme trochu jinou povahu, a proto se dobře doplňujeme. Já vymýšlím projekty, ale potřebuji znát názor Zdeňka. Vždy s ním všechno konzultuji. Myslím, že jeden od druhého očekáváme důvěru.

Z. P.: Roman je výborný plastický chirurg, navíc vizionář. Vymýšlí, kam bychom se měli posouvat, jak se ještě rozvinout. To já moc nemám. Já stavím v podstatě jen na poctivé práci a na tom, že pokud je klientka nebo klient spokojený, tak přivede další řadu zákazníků. Ale to jsme věděli už na začátku a na tom jsme stavěli.

Jak řešíte případné spory?

R. K.: Se Zdeňkem jsme doposud žádné spory neměli. Pokud řešíme problémy v práci, tak je zásadně řešíme spolu a o všem také společně jednáme. Pro mě je důležité znát názor kolegy.

Z. P.: Jdeme spolu třeba na snídani, tam si během půl hodiny všechno řekneme a jedeme dál. Jde to rychle, rozumíme si.

Kam by se klinika měla ubírat v budoucnu?

R. K.: Máme další vize, ale ty si necháme pro sebe. Teď jsme skončili rekonstrukci nové recepce, další krok je výstavba dermatologie. Cílem je nabídnout komplexní péči v kosmetické medicíně a udržet špičkové lékaře ve všech oborech, které u nás nabízíme.

Z. P.: Rozšířit, zvětšit, být ještě lepší než nyní, přibrat víc oborů, ale základem musí být kvalitní práce s minimem komplikací a reklamací.

Co je na oboru plastiky pro vás nejlákavější?

R. K.: Na plastice se mi líbí, že je zde vidět rukopis chirurga. Každá operace je jiná. Ano, jsou sice operační postupy, které se dodržují, ale u každé operace lékař přidá něco svého, zapojí svoji vlastní kreativitu.

Z. P.: Lákavé je to, že můžete dobře provedeným zákrokem změnit kvalitu života jedince. Je to ale zároveň balanc na hraně, trochu adrenalin. Neděje se to ale samozřejmě. Musíte být na to dobře připraven a umět to. A stejně jako musíte být připraven na úspěch, musíte umět řešit i neúspěchy.

Co nejdůležitější?

R. K.: Aby ve finále byl spokojený s výsledkem operace jak pacient, tak i operatér.

Z. P.: Pokora. I když už něco umím, je moc důležité nemyslet si, že jsem mistr světa a nemůže se mi nic stát. Pokud tomu uvěřím, vždycky se stane nějaký průšvih. Proto je potřeba každý den revidovat své možnosti a zpytovat svědomí. Pak můžu v klidu spát.

Co nejtěžší?

R. K.: Celá cesta stát se plastickým chirurgem je velmi těžká. Studium na lékařské fakultě, potom praxe na chirurgii, dále čtyři roky příprava na akreditovaném pracovišti plastické chirurgie. Teprve po atestaci, po mnoha letech můžete samostatně operovat, ale to jste teprve na úplném začátku! Teprve si začínáte budovat jméno. A tím to nekončí. Být dobrým plastickým chirurgem znamená celoživotně se vzdělávat, jezdit na kongresy, být neustále v obraze, co se děje nového.

Z. P.: Nejtěžší je asi ta zpětná vazba. To znamená, když dosáhnete určitého úspěchu, nezblbnout, zůstat na zemi, a zkontrolovat, aby sláva moc nestoupla do hlavy. Je to těžké, ale velmi potřebné.