Chirurgie mě naučila samostatnosti, říká MUDr. Libor Kment

Znalci scény české estetické chirurgie si kladou otázku, zda starší plastičtí chirurgové budou mít v nové generaci operatérů plnohodnotné následovníky. O tom, že není třeba mít obavy, přesvědčuje rozhovor s MUDr. Liborem Kmentem, zástupcem vedoucího lékaře na Klinice Esthé v Praze.

Pane doktore, jak se v současnosti mladý lékař dostává k plastické chirurgii, je to pro něj náročné? Jak jste se k ní dostal Vy osobně?

Záleží především na tom, kdy se člověk začne o obor zajímat. Pokud začne již jako student, může se dostat k praxi snadněji a poměrně brzy. Já sám jsem chodil už od druhého ročníku na Kliniku plastické chirurgie na Vinohradech, kde jsem nejprve koukal pod ruku panu docentovi Měšťákovi a dalších chirurgům. Pan docent viděl, že mám zájem a docházím pravidelně a velmi se mi věnoval. Brzy jsem jemu i dalším asistoval při operacích, pomáhal ve službách při ošetřování úrazů, asistoval při mikrochirurgických operacích a pomáhal jim i v jejich soukromých praxích. Vždycky jsem věděl, že chci dělat chirurgii. Po promoci jsem pracoval na chirurgickém oddělení v nemocnici v Kadani, kde jsem ještě musel atestovat z všeobecné chirurgie. Pak jsem mohl nastoupit na kliniku plastické chirurgie. Dnes to budoucí plastičtí chirurgové mají trochu zkrácené. Stačí jim pouze chirurgické minimum, což se dá zvládnout asi za dva roky a pak už teoreticky mohou začít pracovat na plastické chirurgii.

Nepovažujete za nedostatek, že současní mladí lékaři nemusí získat atestaci z všeobecné chirurgie?

Ano, vnímám to jako mínus. Pro mě osobně jsou zkušenosti z všeobecné chirurgie velkým přínosem. Na chirurgii v Kadani, kde je relativně malá nemocnice, jsem musel většinu úrazů a náhlých stavů ošetřovat samostatně. Myslím, že chirurgie mě naučila samostatnosti a rozhodnosti v řešení nejrůznějších situací a komplikací. Se zkušenostmi z chirurgie dovedete řešit situace s určitým nadhledem a klidem. Pokud lékaři dělají pouze chirurgické minimum s tím, že brzy odejdou, je otázka, jestli za ten krátký čas nasbírají dostatečné zkušenosti a jestli je také kolegové berou rovnocenně a jsou ochotni jim své zkušenosti předat.

V čem je mladá generace plastických chirurgů odlišná od předchozí?

Možná jsme v něčem přístupnější novějším metodám a možná více využíváme nové nebo ne úplně standardní operační postupy. Je to ale hodně individuální. Co je ale určitě jiné, že jsme měli možnost dostat se k estetické chirurgii mnohem dříve, než naši starší kolegové. Ke kosmetickým operacím se mladší plastici v minulosti dostávali jen velmi zřídka.

Cítíte se být zkušeným estetickým chirurgem, a pokud ano, po jaké době jste se tak začal cítit?

Kdy jsem se začal cítit zkušeným? To nevím. Zkušeným se cítím, ale vím, že se mám pořád hodně co učit. Člověk sbírá zkušenosti celý život.

V čem jste ke starší generaci kritický?

Nenapadá mě nic, v čem bych měl být kritický. Možná jen, že někteří starší kolegové jsou méně ochotní své zkušenosti předat dál mladším kolegům. Ale je to taky hodně rozdílné. Spíš bych mohl být kritický k mladé generaci. Řada mladých plastiků se snaží přeskočit všeobecnou chirurgii a ani ta všeobecná plastická chirurgie je moc nezajímá. Hlavní motivace pro některé je jen ta komerční medicína.

Jestliže k Vám přijde klientka s nepovedeným výsledkem a je evidentní, že na vině je lékař, jak to řešíte, dáváte mu to vědět?

U nás na Bulovce i na klinice Esthé řešíme poměrně hodně komplikací z jiných pracovišť. Často jsou to drobnosti, které s původním operatérem neřeším. Když jde ale o závažnější problém, tak se ho většinou snažím kontaktovat. Nikdy ale nepomlouvám kolegy před pacienty.

Jak moc se ekonomická krize dotýká estetické chirurgie?

Řekl bych, že se určitě projevila. Hodně kolegů si stěžuje, že mají málo pacientů a málo operují. U nás, na klinice Esthé, se to neprojevilo v tom, že bychom méně operovali, ale že se zkrátily čekací doby, které u nás byly velmi dlouhé. Pro klienty je to ale vlastně příznivé. Stávalo se, že nám řada klientů utekla, protože nechtěla čekat tak dlouhé doby na konzultace a pak ještě na operace. V současné době taky část klientů operaci odkládá. Neruší ji, nechtějí vracet například zálohy, ale operaci jen odloží třeba o půl roku nebo o rok, až bude finanční situace lepší.

Objevuje se v souvislosti s krizí tlak ze strany klientů minimalizovat dobu pobytu v nemocnici?

To myslím že ne. Cena za hospitalizaci není ve srovnání s cenou výkonu tak velká. A pacienti u nás leží jen po tu dobu, kdy je to potřebné.

Objevují se u nás některá úsporná opatření např. ze strany operačního týmu?

Ne v souvislosti s krizí. Určitě každé pracoviště se snaží, aby provoz byl ekonomický. Spíš se jedná o organizaci práce. Ale to je normální. Operační tým je u nás standardní, jako byl vždycky. Zkušený lékař operuje se zkušenou instrumentářkou a další zkušená sestra je na sále. Nezaměstnáváme na sále levné pracovní síly.

A může se to někde dít?

To myslím že ne. Co je závažnější, že často provádějí kosmetické operace lékaři, kteří nejsou plastičtí chirurgové. Nemají atestaci a ani licenci pro plastickou chirurgii a mnohdy jsou i velmi nezkušení. Lze nalézt množství reklam a inzerátů na lékaře a kliniky, nabízející služby estetické medicíny, kteří jsou ve skutečnosti ortopedy, dermatology, otorhinolaryngology a další. Je velmi složité tomu zabránit. Vím, že se to děje i v zahraničí, ale není to podle mně správné.

O jaké zákroky roste u nás zájem? Dá se říci, že narůstá zájem o neinvazivní postupy?

Myslím, že vlastní operativa v estetické chirurgii je velmi podobná jako dřív. Určitě roste zájem o operační techniky, které zmenšují pooperační jizvy, o metody, při kterých využíváme nové přístroje, jako jsou nové typy liposukcí, endoskopické operace a podobně. Určitě je zájem o novinky, které se občas objevují, ale ne vždy je zkušenost s novými neinvazivními postupy ideální. Velký boom zažívá určitě korektivní dermatologie s novými lasery, výplňovými materiály, botulotoxinem.

Jaký má vaše generace lékařů postoj k zdravotním sestrám? Vnímáte je jako týmové hráče?

Určitě. Sálové sestry jsou pro nás při operaci partnery, na sestrách na oddělení zase závisí dobrý pooperační průběh, ale i příprava k operaci. Na plastickochirurgických klinikách se mi už jako studentovi líbilo, že se lékaři k sestrám chovali velmi pěkně, poděkovali za dobře provedenou práci… Na chirurgii to už tak pravidlem nebylo.

Co Vás na sále rozčílí?

Já se moc nerozčílím. (Smích) Co mně ale někdy štve, když lidi kolem vás svou práci nedělají dobře. Já se vždycky snažím svou práci dělat co nejlíp a snažím se i chovat ke všem členům týmu slušně. Když operujete, potřebujete určitou pohodu, máte určité tempo. Když někdo z týmu nefunguje úplně tak jak má, pak je to velmi nepříjemné.

Nehrozí Vám, že budete vyhlášeným operatérem na prsa a ztratíte zručnost pro jiné zákroky?

To určitě ne. Provádím celé spektrum výkonů a operuji mnoho operací týdně. I když hodně klientek ke mně přichází právě na operaci prsů, pořád ještě zbývá velký prostor i na další zákroky.  Prsa mně baví, ale operovat jen je, to bych asi nechtěl. To ale ani nehrozí.