Bezpečnost pacienta především

Jsou zákroky estetické chirurgie skutečně bezpečné? Klame nás reklama na krásu? Kdo hlídá bezpečnost pacientů estetických klinik a co zaručuje maximálně dobrý výsledek operace? V rozhovoru s prim. MUDr. Bohumilem Zálešákem.

Pane doktore, na kongresech plastické chirurgie se stále častěji mluví o patient safety, tedy bezpečnosti pacienta, můžete objasnit, co si pod tímto pojmem představit?

Bezpečnost pacienta je v současné době významnou aktivitou mezinárodní společnosti estetické a plastické chirurgie, zkráceně ISAPS, která sdružuje výhradně certifikované (atestované) chirurgy a stará se o maximální bezpečnost pacientů podstupujících tyto zákroky. Bezpečnost lze zaručit jedině díky tomu, že plastičtí chirurgové budou nejen skutečnými odborníky ve svém oboru, ale budou také nanejvýše zohledňovat bezpečnostní kritéria péče o pacienty. Hlavními zásadami je detailní dlouhodobý trénink, celoživotní vzdělávání pod vedením nadnárodní organizace.

Proč je v současnosti právě otázka bezpečnosti pacienta tak diskutovaná?

Tato otázka nabývá na významu proto, že zažíváme boom estetické chirurgie, která má samozřejmě i významný finanční přínos pro ty, jež se oboru věnují. A bohužel vždy se na takové věci snaží přiživit řada lidí, kteří nejsou k plastické chirurgii kompetentní a často je jejich práce spíše experimentem než zodpovědnou prací.

Je známo, že legislativa k této problematice je napříč zeměmi rozdílná, můžete shrnout, případně jmenovat konkrétní země, které by mohly být vzorové a naopak?

Situace je dnes taková, že pod rouškou demokracie dělá každý, co chce, regulace je naprosto minimální. V některých zemích došlo k tomu, že komplikací a problémů bylo tolik, že skupina lidí, kteří jsou kompetentní situaci řešit, provedla řadu kroků a následně legislativních opatření a omezila možnost provádět estetické výkony jen pro ty, kteří k tomu mají plnou certifikaci. Na jedné straně jsou země, kde může operovat snad i internista, jakýkoliv chirurg může provádět estetické výkony, na druhé straně jsou země jako Francie nebo Dánsko, kde je tento stav regulován zákonem. Výsledek je takový, že estetické výkony může provádět výhradně plastický chirurg. Určité mezistupně mají některé země, kdy kosmetické zákroky mohou provádět lékaři některých jiných specializací, ovšem smí operovat pouze v regionech, pro které byli edukováni.

Jaká je situace v České republice?

U nás zatím není žádná regulace, ale není to úplně „džungle“ jak v některých jiných zemích. Nicméně trh je v této oblasti velmi liberální a estetické výkony provádějí lidé, kteří k tomu nemají kvalifikaci. Často k tomu využívají laciných marketingových tahů a prezentují se, že provádí plastickou chirurgii. Ale když někdo provádí plastickou chirurgii a určitým způsobem to inzeruje, ještě to neznamená, že je z něj plastický chirurg. To je velice matoucí. Donedávna se také členem Společnosti plastické chirurgie mohl stát každý atestovaný lékař, který s tímto oborem sympatizoval. To se v letošním roce změnilo, bylo ukončeno členství všem lékařům a Společnost znovu přijala jen ty, kteří mají atestaci, tedy dovršený trénink zakončený zkouškou.

Hovořil jste o legislativě ve Francii a Dánsku, jak dlouho tam trvalo, než se podařilo legislativně ošetřit tento problém?

Myslím, že to byla otázka pěti let a změny platí necelé dva roky.

Některé země zavedly také regulaci marketingových aktivit v těchto oborech. Mluvíme například o Německu nebo zmíněné Francii, jaký je Vás názor na tuto skutečnost?

V této situaci panovala také naprostá benevolence, asi nejhorší byla situace u fotografií před a po zákroku. Často se jednalo o fotografie, kdy pacienti na nich nebyli ani totožní. V tomto již před dvanácti lety byli velmi aktivní v Austrálii, ale po deseti letech situaci zhodnotili pro pacienty jako velmi rizikovou a v současnosti  se uvažuje o zákazu reklamy na estetickou chirurgii. Vznikala řada komplikací právě pro to, že lidé se nechali přesvědčit lacinou líbivou reklamou. U nás také neexistuje žádná regulace v této oblasti, takže se může dít cokoliv a fakt, že to probíhá zatím relativně slušně, přisuzuji naší mírné povaze.

Domníváte se, že k regulaci situace u nás dojde?

K regulaci dříve nebo později dojít musí, už z toho důvodu, že situace bude neustále pod tlakem eskalovat.

Jak se díváte na fenomén medical tourism v rámci tématu bezpečnosti pacienta?

To je jev, který asi nezměníme. Tak, jak bude pokračovat globalizace, tak i medical tourism bude narůstat, a to proto, že některé výkony lze v určitých zemích pořídit velice levně. Domnívám se, že právě Česká republika je zemí, kde lze dostat extrémně kvalitní lékařskou péči za extrémně nízkou cenu.

Proč jsou například v Polsku za výkon estetické chirurgie takřka dvojnásobné ceny oproti České republice?

Myslím, že Poláci jsou lepší obchodníci než my. Pochopili, že není dobré pracovat za extrémně nízké ceny, protože jsou nuceni dělat velké množství výkonů. To je na jedné straně dobré pro odbornou erudici, nicméně je to erudice pod velkým tlakem. V  situaci, kdy musíte pracovat velice rychle a s předvídatelnými výsledky, není prostor na individuální uzpůsobení situace. Kvalita práce je úměrná času, který zákrokem strávíte, to stále platí. Argument, že dlouhý výkon je pro pacienta příliš nebezpečný, neobstojí z jednoho důvodu: anestezie je v současnosti extrémně bezpečná. Vždy se pacientů ptám: Chcete to mít rychle nebo dobře?

Existuje nějaký elementární seznam kritérií, podle kterých by se měl pacient rozhodovat pro výběr pracoviště?

Domnívám se, že i v České republice začne společnost plošně nahlížet, jak situace u nás vypadá. Na prvním místě by si pacienti měli ověřit, že se jedná o atestovaného plastického chirurga. Dále také kde probíhal jeho výcvik a kolik a jakých zákroků konkrétně provedl a zda má zkušenosti konkrétně s estetickými zákroky. Pacient by měl být kompletně poučen, což by nemělo probíhat v časové tísni. Taktéž doporučuji, aby operace nebyla prováděna ihned po první konzultaci. Každý by měl mít možnost své rozhodnutí zrevidovat a potvrdit si, že právě o tento zákrok opravdu stojí. Tento proces lidem zabere přibližně dva týdny. Potom bývá jejich rozhodnutí skutečně zodpovědné. Pacient by se měl také chirurga zeptat, jak se řeší případné komplikace. To je jedna z věcí, které se lékař v rámci tréninku učí řešit na edukačních pracovištích. To lékařům, kteří se nechávají školit několikadenními či měsíčními kurzy, musí zákonitě chybět. Chirurg se pozná podle toho, jak je schopen řešit své komplikace. A už z reakce na to, jak se lékař k otázce komplikací vyjádří, může pacient řadu věcí odvodit. A samozřejmě členství ve Společnosti plastické chirurgie, Společnosti estetické chirurgie a ISAPS jsou pro pacienta určitou zárukou,

Jakou roli hrají Společnost plastické chirurgie a Společnost estetické chirurgie v prosazování patient safety?

Společnost plastické chirurgie je společnost zastřešující celý obor a je kompetentní k vyjednávání s ostatními odbornými společnostmi, ministerstvem zdravotnictví a zákonodárci. Společnost plastické chirurgie rozhoduje o tom, jak se bude dál obor vyvíjet, Společnost estetické chirurgie se věnuje pouze dílčí části oboru, estetické chirurgii. Ale obě společnosti dbají na to, aby lékaři byli řádně vzděláváni, a komunikují se zástupci pacientů.

Je v rámci přípravy na atestaci z plastické chirurgie dostačující příprava k estetické chirurgii?

Jsem přesvědčen o tom, že každý, kdo se chce vzdělávat, má mnoho příležitostí se vzdělávat. Když opustíte lékařskou fakultu, po deseti letech platí jen malá část toho, co jste se z oboru naučili. Vyvíjí se překotně, každý rok přícházejí nové věci, které jsou výrobci a distributory proklamované jako ty správné. Ale to ještě neznamená, že to tak je. Jedině čas v medicíně ukazuje účinnost, ale i bezpečnost nové metody. Krátkodobé výsledky mohou být sice slibné, ale dlouhodobé mohou odhalit nedostatky. Vše, co se v medicíně zkouší poprvé, lze v určitém smyslu považovat za „experiment“, tak to vždy bylo. Dnes děláme vše pro to, aby tyto “experimenty “ neměly nežádoucí účinky a neohrožovaly pacienta